Vlastní vinou jsem se ocitla v nepříjemné situaci. A nevím, jak z ní ven. Ale najednou jsem zoufale potřebovala změnu a dobrodružství.
Je mi dvaačtyřicet, jsem vdaná, dcera chodí na střední školu. Manželství máme hezké, muž je dobrák každým coulem, nikdy mi nic nechybělo. Slušně vydělává, má nás obě moc rád, jestli občas proběhne nějaká menší hádka, vždycky je to kvůli malichernosti.
Nevím, co to do mě vjelo. Možná mi chybělo nějaké vzrůšo a ta domácí pohoda mi začínala vadit, těžko říct. Před rokem jsem si prostě našla milence. O patnáct let mladšího kluka. Najednou jsem omládla, můj život zase získal náboj.
Koření života
Scházeli jsme se u něj doma, manželovi nevadilo, že chodím večer pryč, spokojil se s tím, co jsem mu řekla – že jdu s kamarádkou na skleničku, zaplavat si, na koncert. Vůči mužovi jsem cítila výčitky, ale konejšila jsem se tím, že co oči nevidí, srdce nebolí.
Jenže jak praví moudré přísloví o stromě, co neroste do nebe, i já jsem narazila…Před třemi měsíci začal můj vztah s milencem skřípat. Začal mě bombardovat esemeskami i v době, kdy věděl, že jsem doma s manželem.
Říkal, že zjistil, jak moc mě miluje a představa, že jsem se svým mužem ho neskutečně drásá. Domlouvala jsem mu, aby si našel přítelkyni mladou, svobodnou, se kterou bude moct založit rodinu. Jenže to jsem si dala!
Ztropil mi hysterickou scénu a prohlásil, že jestli se s ním rozejdu, oznámí mému manželovi, kam jsem po večerech chodila. Důkazy na to měl.
Jsem v pasti?
Nechtěla jsem ublížit svému hodnému manželovi a dceři. A tak jsem ten vztah udržovala, ale hrozně mě to vyčerpávalo. A úplně nejvíc mě štvalo, že jsem si to všechno zavinila sama. Snažila jsem se milenci zprotivit, ale byl nadšený, že jsem prý takový přírodní.
Rafinovaně jsem se mu zkoušela podstrčit dvě své známé, ale ani to nepomohlo. Pak mi svitla naděje. Ve firmě se rozhodovalo, kdo pojede na půlroční stáž do zahraničí. Nakráčela jsem k šéfovi, a tam mu s pláčem všechno vylíčila.
Nadřízený měl pro můj úlet pochopení. Smál se mi, ale nakonec zajíčka vyslal do ciziny. Byla to pro mě veliká úleva! Už mi nepíše každý den dlouhé maily a dokonce se tu a tam na několik dní nadějně odmlčí.
Alena (42), Plzeňsko
