Moje nová kolegyně získala práci, na kterou jsem čekala marně řadu let. Vymyslela geniální lest. Zasloužím se o její povýšení a vytoužená pozice bude konečně moje!
Hned vedle našeho rozlehlého, a také hodně studeného a nehostinného skladu byla taková malá kancelář. Sídlil v ní náš šéf, vedoucí! Na práci toho moc neměl. Všechno jsme za něho, z lítosti a loajality, odřely za něho. My tři podřízené. Říkaly jsme si Tři mušketýrky. Já byla Dartaňanka, protože mě k tomu moje jméno Dana tak trochu předurčilo.
Moje vytoužené místo obsadila jiná
Neskrývala jsme se touhou po místě svého šéfa, který měl za pár dnů odejít konečně do důchodu. Ne, že by chtěl. Svatosvatě mi slíbil, že se u vrchnosti za mě přimluví, abych jeho místo dostala, ale svůj slib nedodržel. Jednoho dne nastoupila úplně nová ženská a začala nám, mušketýrkám dělat šéfku. Měla jsem vztek, ale nechtíc musela uznat, že je hodná. A výkonná. A také pracovitá! I náš nejvyšší, šéf bývalého šéfa, si ji nepokrytě pochvaloval. „S naší Zdeničkou jsme to vyhráli! Zařídí to, co nešlo skoro rok! Nic pro ni není nemožné!“ řekl na poradě a na nás ostatní se radostně usmál takovým tím budovatelským úsměvem. Nevěděla jsem, zda se smát nebo brečet. Je možné, že se svého vytouženého místa nedočkám? „Musíš Zdeničku zničit. Pomluvit!“ radila mi kolegyně Pavlína. Mně ale byla její rada proti srsti, jak se říká.
Ublížit jsem jí nechtěla
Byla jsem docela pěkná mrcha, když to bylo potřeba. Ale Zdenička mi nic neprovedla, dokonce pro nás všechny zařídila zvýšení platu. Chtěla jsem se jí zbavit, ale zároveň neublížit. Pomohla mi náhoda. Náš sklad se měl po mnoha letech rekonstruovat a my ženské měly přechodně pobývat u Zdeničky. Byly jsme tam namačkané jako sardinky, ale alespoň jsme si užily trochu tepla. Jednou jsem na jejím stole našla nějakou zadní stránku novin s inzeráty. Měla tam jeden zaškrtnutý. V jiném podniku hledali ředitele! „Že by měla zaječí úmysly?“ ptala jsem se kolegyň. Ony mě ale vyvedly z omylu: „To hledá pro manžela, je nezaměstnaný, protože jeho firma, kde pracoval, zkrachovala!“
Zklamaně jsem odložila noviny zpět na její stůl, ale v tom mě něco napadlo. Něco moc rafinovaného! Přímo ďábelského! Popadla jsem noviny a rozběhla se k našemu nejvyššímu.
Intrika zafungovala ještě lépe, než jsem doufala
Právě si spokojeně připravoval v luxusním kávovaru presíčko. „Co potřebujete, Kačenko?“ ptal se vlídně, zjevně dobře naložený. Také aby ne, když měl novou ženu, nový dům a také nové luxusní auto! Mlčky jsem mu ukázala inzerát, nechala ho, aby si ho v klidu přečetl a potom mu zasela do té jeho spokojené jistoty notnou dávku nejistoty: „Zdenička se nás chystá opustit! Hledá si tajně místo! Měl byste ji předejít a povýšit, jinak nám odejde!“ Šéf se vyděsil ještě víc, než jsem čekala. „Pane jo, tak to by byl problém! Zrovna se chystám na dovolenou a měla mě zastupovat. Jestli odejde, budu mít doma peklo!“ přiznal a chytil se hystericky za hlavu. Zrudl jako rak a já se chvíli bála, že to s ním sekne. „No, vždy´t vám to říkám, pane šéfe…“ špitla jsem a dodala znovu: „Povyšte jí. Přidejte peníze a jmenujte ji svojí zástupkyní!“ A on to udělal. Okamžitě. A já? Získal jsem vytoužené místo, teplou kancelář a také nehynoucí dík svého nejvyššího! Co víc si přát?
Katka L. 53 let, Ústí nad Labem
