Na to, co jsme kdysi prožili, si vzpomene ve chvílích, kdy odcházíme. Během klinické smrti se mi před očima promítly nejen mé zážitky od dětství, ale i ty z dávných dob. Měla jsem štěstí v tom, že většinu svého dospělého života jsem nepotřebovala vyhledávat pomoc doktorů. Nikdy jsem si nic nezlomila, nemusela jsem na žádnou operaci, kromě pár viróz a nachlazení jsem neprodělala žádnou vážnější

Je to sice už hrozně dávno, ale odpustit to nelze. I když bych svým rodičům vlastně měla být vděčná za svého úžasného syna. Ríša právě zaparkoval vůz před domem. Je přesně půl osmé. Ano, je vždy tak přesný, že by se podle něj daly řídit hodinky. To je něco, na co jsem při výchově u něj hodně dbala. Sama totiž miluji přesnost a nesnáším čekání. Můj syn má ale i mnoho dalších skvělých vlastností. J

Pokud mají být dva lidé spolu, osud je vždy spojí. To mi neustále tvrdí Aleš. Snaží se mnou manipulovat a já nejsem schopna se bránit. Přece ho ale teď nevyhodím. Dnes jsem měla zase pekelnou noc. Snažím se alespoň v klidu nasnídat. Jenže už zase slyším Aleše. „Maruš, tak co je s tím čajem? Mám hroznou žízeň.“ Velmi ztěžka vstávám, beru hrnek a namazaný chleba a jdu za Alešem do pokoje. Můj exma

Probudil mě děsivý sen. Svou holčičku jsem zastavila v poslední chvíli před smrtelným nebezpečím. K tomu letnímu pobytu jsem se nechala zlákat svou kamarádkou Jitkou. Byl to ozdravný pobyt pro děti po úrazech, a já v něm měla zajistit večery s cvičením a meditací pro maminky a rehabilitační cviky pro jejich děti. Protože můj manžel Luboš dojížděl za prací do Německa a byl vždy čtyři dny v týdnu

Můj hodný pan obvodní doktor odešel do důchodu a místo něho nastoupila nesympatická mladá slečna. Chovala se jako puberťačka! O tom, že můj moc hodný pan doktor bude odcházet do důchodu, jsem se dozvěděla přímo od něho. Měla jsme co dělat, abych se nerozplakala. Byl to on, koho napadlo, že trpím cukrovkou a právě on mi hodně pomohl. Lepšího lékaře jsem si prostě nemohla přát. Jenže, byl o dost st

Narodila jsem se s vykloubenými kyčlemi a od osmnácti let jsem musela jezdit pravidelně do lázní. Nikdy bych si ani nepomyslela, že by mi tyto léčebné pobyty mohly přinést i něco víc, než jen zlepšení mého zdravotního stavu, ale opak se stal pravdou… Děti se mi smály Kvůli svému „postižení“ jsem měla odmalička problémy s chůzí. Chodila jsem prapodivně a jako malé se mi kvůli tomu děti ča

Byla jsem stále jen nespokojená, mrzutá a ukřivděná. Potom jsem spadla ze schodů a myslela si, že bude všechno ještě horší. Ale bylo to naopak. Můj život se zlepšil o sto procent! Dokud jsem chodila do práce, stěžovala jsem si jen na nedostatek času. Neuplynul den, kdy bych někomu neřekla, jak moc se těším do důchodu. Ale byla to pravda. Datum mého odchodu na zasloužený odpočinek jsem měla vyvěše

Manžel stále pokašlával a zadýchával se. Jeho pleť získala nažloutlý nádech a zuby zešedivěly. Kouření se nechtěl vzdát. Rozhodla jsem se skončit s jeho zlozvykem jednou provždy! V poslední době jsem stále jen prala, větrala a zapalovala vonné svíčky. To vše kvůli manželovu kouření, které jemu i mně začalo přerůstat přes hlavu. Toník kouřil celý život, už snad dokonce odmalička, podle toho, co mi

Někdy pro nás děti udělají mnohem víc, než jsme od nich kdy čekali. Díky své Klárce jsem našla toho nejlepšího muže na světě. Můj přítel Milan, otec Klárky, mě opustil, když byly naší malé dceři dva roky. Byla to pro mě obrovská rána. Vůbec mě nikdy nenapadlo, že bych někdy mohla zůstat sama s dítětem. Často jsem přemýšlela nad tím, jak je možné, že jsem neviděla byť nějaké náznaky z Milanovy s

Pro chlapy jsem byla vždycky atraktivní. Když jsem ale po porodech přibrala, najednou jsem se manželovi přestala líbit… V pubertě jsem byla slečínka s nosánkem nahoru. Měla jsem totiž jistotu, že se klukům líbím. Na zájem mužů jsem si zvykla a byl pro mě v jistém slova smyslu návykový. A taky jsem této své schopnosti zneužívala. Když jsem čekala první miminko, byla jsem nekonečně šťastná. Ale