Pokud mají být dva lidé spolu, osud je vždy spojí. To mi neustále tvrdí Aleš. Snaží se mnou manipulovat a já nejsem schopna se bránit. Přece ho ale teď nevyhodím.
Dnes jsem měla zase pekelnou noc. Snažím se alespoň v klidu nasnídat. Jenže už zase slyším Aleše. „Maruš, tak co je s tím čajem? Mám hroznou žízeň.“ Velmi ztěžka vstávám, beru hrnek a namazaný chleba a jdu za Alešem do pokoje. Můj exmanžel sedí na posteli a tváří se tragicky. Vím, že na tom doopravdy není dobře. Ale také už znám všechny ty jeho teatrální obličeje, tu hroznou manipulaci, kterou ovládal odjakživa.
Měla jsem to prokouknout
S Alešem jsem začala chodit po maturitě. Potkala jsem ho hned při nástupu do svého prvního zaměstnání. Byl vedoucím jednoho oddělení v podniku, kde jsem dělala. Imponoval mi. Byl o patnáct let starší a právě se rozváděl. Dokázal být neskutečně galantní, pozorný. Lásku mi vyznával jak skutečný romantik. Prostě mě úplně okouzlil. Nezajímalo mě, proč se vlastně rozvádí. Imponovalo mi, že si co nejdříve chtěl vzít mě.
První velké varování
Asi rok po našem seznámení jsem zcela nečekaně zjistila, že v Alešově životě nejsem sama. Měl ještě jeden paralelní vztah s nějakou dívkou. Byla ještě mladší než já. Naprosto mě to šokovalo. Ihned Alešovi řekla, že o všem vím a že se s ním rozcházím. Začal dělat hrozné scény a teatrální výstupy. Nosil mi kytky, klečel na kolenou a tvrdil, že když si ho nevezmu, tak se zabije.
Byla jsem hloupá
Opravdu jsem tehdy Alešovi naletěla a bála se, že si něco udělá, když ho odmítnu. Uvěřila jsem mu, že už bude do smrti milovat jen mě. A tak jsme se vzali. I když já už v té době do Aleše zamilovaná zřejmě vůbec nebyla. Jen jsem si to tak namlouvala. Přesto jsme spolu vydrželi dvanáct let. Chtěla jsem moc mít děti, ale nějak se nám to nedařilo. Aleš odmítal připustit, že by vina mohla být i na jeho straně. Neplodná jsem byla podle něj já. Ale to nebyl jediný důvod našich hádek.
Těžká manipulace
Aleš se se mnou snažil neustále nějak manipulovat. Všechno muselo být podle něj, protože já byla mladá, hloupá a neschopná. Tak dlouho mi to vtloukal do hlavy, až jsem tomu sama uvěřila. Teprve kamarádka mě dokázala vrátit do reality a pochopit, co je můj muž zač. Jen díky ní jsem dokázala od něj odejít a rozvést se.
Vdávat jsem se už nechtěla
Po rozvodu jsem se nadechla svobody a už jsem se vdávat nechtěla. S jedním svým přítelem jsem otěhotněla a ve dvaačtyřiceti se mi konečně narodil syn. Zůstala jsem s ním sama, což mi vůbec nevadilo. Žili jsme si spokojeně až do doby, než mi do života opět vstoupil Aleš. Před půl rokem mi zavolal. Prý na mě nikdy nepřestal myslet, je tak sám a rád by mě viděl. Na to naše rande po mnoha letech jsem tehdy šla. Bohužel.
Chytil se a už nepustil
Aleš nevypadal moc dobře, ale o nějaké nemoci nechtěl ani slyšet. Ve mně se však zase probudily moje pečovatelské city. Proto jsem také neodmítla ani další schůzku, kterou Aleš navrhl a ani další, které následovaly. Ukázalo se, že Aleš je vážně nemocný a jeho stav se zhoršoval. Hrozně se bál smrti, nechtěl být sám. A tak jsem si ho nakonec vzala k sobě domů. Aleš byl jen chvíli hodný a pokorný. Teď už je vše zase jako dřív. Neustále mnou manipuluje, hubuje mě a vyčítá, že jsem neschopná, nechápu ho, nemám s ním slitování. Jenže teď je Aleš v situaci, kdy ho vážně vyhodit nemůžu. Zbývá mu jen pár měsíců života.
Marie K. (59), Český Krumlov
