Probudil mě děsivý sen. Svou holčičku jsem zastavila v poslední chvíli před smrtelným nebezpečím.
K tomu letnímu pobytu jsem se nechala zlákat svou kamarádkou Jitkou. Byl to ozdravný pobyt pro děti po úrazech, a já v něm měla zajistit večery s cvičením a meditací pro maminky a rehabilitační cviky pro jejich děti. Protože můj manžel Luboš dojížděl za prací do Německa a byl vždy čtyři dny v týdnu mimo domov, vzala jsem s sebou i svou dcerku Johanku.
Děsivá podívaná
Ubytování bylo zajištěné v jednom menším hotelu nedaleko jezera. Kolem byla zahrada, kterou jsem měla v plánu využívat i jako prostor pro cvičení a meditace. Moje práce mě bavila a už jsem se nemohla dočkat první lekce. Jenže moje nadšení a radost vzala záhy za své. Tak hroznou hodinu jsem v životě nezažila. Dospělí, zcela vyčerpaní, se snažili uvolnit se a meditovat, zatímco jejich děti vedle nich křičely. Nikdy jsem nic podobného nezažila… Jak jsem je tak sledovala, nemohla jsem se zbavit nepříjemného pocitu, že tu není něco v pořádku. Zkusila jsem proto vést meditaci slovně a zároveň se soustředit na prostředí, v němž jsme cvičili, a přitom jsem stále víc a víc nabývala dojmu, že tam skutečně nejsme sami.
Dcera to také cítila
Nemohla jsem se zbavit pocitu, že tam je někdo nebo něco s námi. Neviditelného a nebezpečného. Po cvičení za mnou přišla moje dcera a moji domněnku mi potvrdila. Do ucha mi totiž pošeptala: „Maminko, když jsem ležela na zemi a cvičila, slyšela jsem kolem sebe podivné hlasy.“ Dcera byla až úplně vzadu u zdi a kolem ní nikdo nebyl.
Noční můry
Tímto zážitkem to ale neskončilo. Tu noc jsem měla hrozné sny. Opakovaně se v nich objevovala zlatovlasá holčička v dlouhé bílé košilce. Vylezla z jezírka u zahrady a chtěla si hrát s mojí dcerou. Celou noc jsem nedělala ve snech nic jiného, než že jsem dceru hledala po hotelu, ve všech jeho zákoutích, i po zahradě, a vždycky jsem ji našla v přítomnosti téhle bledé dívky. „Chci Johance ukázat, kde bydlím. Můj pokojíček,“ řekla vždycky.
Sevřel mě strach
Já jsem však cítila, že je něco v nepořádku a měla jsem o dceru strach. Během noci jsem se několikrát probudila, a jakmile jsem zase usnula, sen plynule navázal a pokračoval. Když jsem pak dceru s pocity obrovského strachu a tísně hledala hodně dlouho a našla ji až ve chvíli, kdy ji ta holka vedla do jezírka, vyskočila jsem z postele a už jsem neusnula. Seděla jsem na posteli a pozoroval dceru, jak spí. Neklidně sebou házela a občas něco promluvila. Nebylo jí sice rozumět, ale jednoznačně se s kýmsi dohadovala, a ten někdo ji neodbytně přemlouval.
Dávné neštěstí?
Po zbytek pobytu jsem už dceru hlídala jako oko v hlavě a v den odjezdu se mi velmi ulevilo. Bylo by zajímavé nahlédnout do místního archivu, jestli se v onom jezírku náhodou kdysi neutopila nějaká přibližně deset let stará dívenka…
Vendula K. (55), Chebsko
