Manžel stále pokašlával a zadýchával se. Jeho pleť získala nažloutlý nádech a zuby zešedivěly. Kouření se nechtěl vzdát. Rozhodla jsem se skončit s jeho zlozvykem jednou provždy!
V poslední době jsem stále jen prala, větrala a zapalovala vonné svíčky. To vše kvůli manželovu kouření, které jemu i mně začalo přerůstat přes hlavu. Toník kouřil celý život, už snad dokonce odmalička, podle toho, co mi vyprávěl, ale ne tolik, co nyní. Bez cigarety jsem si ho nedovedla představit. Proto jsem proti jeho zlozvyku nikdy nic podnikla, přestože nám hodně nabourával rodinný rozpočet.
Syn mi křivdil a manžel neposlouchal
Občas jsem mu vyčetla, že bychom za jeho dýmání měli pěknou dovolenou, ale jen krčil rameny. Prý, abych byla ráda, že nechodí do hospody! On si ale zapaloval už i v noci, protože bez nikotinu už prostě nemohl vydržet. Kouřil téměř nepřetržitě a jeho zdravotní stav se začal zhoršovat. „Bolí mě na prsou,“ přiznal jednou, když mi pomohl do schodů s taškou. Bylo mu sotva pětašedesát, ale kondici měl snad na sto. Poslala jsme ho k lékaři, ale ten se s ním skoro nebavil: „Když z vás cítím tabák na sto honů, co vám mám poradit? Odpovíte si asi sám,“ řekl přísně lékař a vypsal mu žádanku na rentgen. Zde konstatovali, že má manžel plíce zanesené dehtem. Jemu to ale bylo jedno, nebo se alespoň tak tvářil. Korunu všemu nasadil můj syn. Vyčetl mi, že o jeho otce nedbám a klidně se dívám, jak se ukouří k smrti! „No to snad nemyslíš vážně. Co si mám s tvým povedeným taťkou asi tak počít?“ ptala jsem se naštvaně a zmocnil se mě pocit křivdy. To mám za všechno!
Prý za to můžu já
Pro našeho jediného syna jsem ale byla viníkem já. Prý, kdybych to s tátou uměla lépe… Jenže, jak? Zasedla jsem k internetu, s kterým jsem se naučila celkem obstojně zacházet u nás v podniku při jednom z mnoha nudných školení, a zjišťovala, co se dá s tak zarputilým kuřákem dělat. Odpovědí mi bylo jedno velké nic! Zato smutných příběhů tam bylo snad milion. Kuřáci prostě nemohou skončit jinak, než špatně, to bylo jisté. Rozhodla jsem se něco vymyslet sama, když mi ten všemi vychvalovaný internet vůbec nepomohl. Přemýšlela jsem, jak ho jeho zlozvyku zbavit. Nechat ho zhypnotizovat? Odebrat mu peníze na cigarety nebo ho spoutat a nechat tabák z organismu vyprchat? Byly to všechno nesmysly, ale nic kloudného mě prostě nenapadlo.
Měl chuť na jahůdky
Až jednou, venku, jsem uviděla malého chlapečka s lízátkem. Jeho maminka ho hubovala, že se mu zkazí zoubky, když nemůže být bez této cukrovinky ani minutu. „Je jako můj manžel!“ pomyslela jsem si překvapeně. Jen místo cigarety má lízátko. Nahradím to jeho cigáro něčím, co mu bude chutnat víc!“ Ale čím? Večer jsem se muže začala nenápadně vyptávat na jeho chutě. I ty se totiž tím kouřením dost změnily. Zamyslel se a nakonec přiznal, že má celkem často chuť na jahody. „Jahody? A proč to neřekneš? Koupila bych ti je mražené!“ nabídla jsem se, ale on zavrtěl hlavou. Prý coby malý kluk mlsal nějaké jahůdkové bonbónky, které k smrti miloval. Dovážely se prý asi z Polska. Potom ale v páté třídě začal kvůli kamarádovi kouřit. A už nepřestal… V noci, když konečně Toník usnul, jsem znovu zasedla k internetu.
Pátrala jsem
Tentokrát bylo moje hledání úspěšnější. K mojí radosti se bonbónky prodávaly u našich sousedů pod jiným názvem, ale podle původní receptury! Okamžitě jsem jich objednala celou krabici a netrpělivě čekala na doručení. Hned po otevření balíčku se bytem rozlila lákavá vůně jahod. Sliny se mi sbíhaly jako už dlouho ne. Malé červené jahůdky se jen rozplývaly na jazyku! Nechtěla jsem nic nechat náhodě. Na večer jsem upekla tvarohový dortík a posypala ho těmi bonbónky. Byt jsem hezky vyvětrala, aby byla cítit ta božská ovocná vůně. Manžel už toho sice kvůli nikotinu moc necítil, ale doufala jsem, že mu přece jen něco zavoní.
Rozhodl se s kouřením přestat
„No to snad není možné!“ zvolal nadšeně, když ochutnal můj speciální dortík!“ To jsou ty moje bonbónky!“ Málem se rozplakal dojetím a hned po dortíku snědl rovnou celý pytlík téhle laskominy. Až před spaním si uvědomil, že si na cigaretu ani nevzpomněl. „Ty jsi mi je sehnala schválně, viď?“ zeptal se, ale z tónu jeho hlasu jsem poznala, že se na mě nezlobí. Přiznala jsem se a poprosila ho, zda by přece jen nemohl zkusit se svým letitým zlozvykem skoncovat. Přikývl, že ano! Moc mě překvapil. Měl prostě najednou chuť na ty svoje jahůdky.
Nakonec pomohl i syn
Odvykání nebylo lehké a několikrát svoje předsevzetí s kouřením skoncovat porušil. Nakonec nám oběma pomohl syn. „Musíte změnit prostředí a jet někam, kde tátovi nebude jeho nikotinovou vášeň nic připomínat!“ řekl a podal nám dva poukazy na dovolenou. K moři! Ale severnímu, prý abychom chodili na dlouhé procházky. Vše jsme poctivě dodrželi. Dlouhé procházky po pobřeží, pytlík bonbónků v kapse a křik racků nám pomohly. Manžel konečně přestal kouřit a já si konečně oddychla. Měla jsem doma zase pořádného chlapa a ne padavku, co nevyjde do prvního patra!
Květa U. (65), Liberec
