Nadšená z prvního vnoučka jsem čekala, až se vrátí snacha z porodnice, připravená ji pomáhat. První dva dny byla ráda, pak už jsem jí prý lezla na nervy. Celé těhotenství strávila moje snacha střídavě ve vlastní posteli a v té nemocniční. Měla problémy donosit dítě. Byla jsem nadšením bez sebe. Mělo se mi narodit první vnouče. A nejspíš také poslední, protože Verunce doktoři další dítě zakázali.

Syn se připravoval na šermířské vystoupení. V žertu pozval večer u ohně padlé rytíře na medovinu. Duchové pozvání přijali. Můj syn je od svého dětství posedlý historií a šermem. Veškeré své volno a víkendy od jara do podzimu tráví na hradech, zámcích, starých tvrzích a bojištích, kde spolu s kamarády předvádí rekonstrukce dávných bitev. Jeho koníček jsem podporovala nejen já, ale celá rodina. Krá

Vždycky si rozuměly, proto jsem považovala za dobrý nápad, když budou i s rodinami bydlet u nás v našem rodinném domě. Netušila jsem, že to bude očistec. Už od dětství si obě naše holčičky rozuměly, nikdy jsem nezažila u nich takovou tu sesterskou rivalitu. Nejspíš to bylo dané i tím, že bydlely s námi v domě, který byl téměř na samotě. Ve škole sice kamarády měly, ale doma měly jen jedna druhou

Moje máma nevedla zrovna čítankový život. A když jí všichni chlapi utekli, propadla se do depresí a začala pít. To jsem chodila ještě na základní školu. Vidím to jako dneska: bylo jaro a na mámu šly zase deprese. Bylo mi třináct, těžko jsem si mohla vědět rady s depresivní matkou. Žili jsme v začarovaném kruhu. Máma stále nemohla najít toho pravého, ale statečně to zkoušela. Jenomže ono to selháv

Usnula jsem s cigaretou v ruce a byt začal hořet. Probudilo mě zvonění. Když jsem zvedla telefon, zaslechla jsem mrtvého dědečka. Když mě děti opustily, založily si rodiny a já zůstala sama, prožívala jsem těžké období, Manžel mě opustil, v práci jsem si nerozuměla s kolegy, a vnuky jsem vídala málo. Do toho všeho mi umřel pes, jediná bytost, kterou jsem měla. A tak jsem zůstala sama a nesla to t

V ten pochmurný den jsem byla už tak zoufalá, že jsem zavolala tátovi s prosbou, aby mě zachránil. Což on také udělal. I k nám do podhůří vtrhlo jaro, nemohli jsme se ho dočkat. Vzadu na zahradě a na lesních cestičkách ještě ležel sníh, také louky na kopcích stále neodložily sněhové čepice, ale před barákem vystrkovaly z unavené trávy bílé hlavičky sněženky a bledulky. Nemohla jsem od toho nádher

Byla mezi námi magická přitažlivost. Nemohla jsem kolem stromu projít, aniž bych se ho dotkla. Když jí nový majitel porazil, málem jsem zemřela. V naší rodině byl zvláštní zvyk. Když se narodilo dítě, dědeček vysadil na zahradě svého domu břízu. Tak postupně vznikl březový háj. Ráda jsem si v něm hrála, a když jsem měla nějaké trápení nebo se potřebovala někomu svěřit, běžela jsem ke své břízce,

S mým bráchou Leošem jsem si vždycky byla hrozně blízká. Byl o necelé dva roky starší, snad i rozumnější. Vždycky jsme si říkali, že nás dva nic nerozdělí. Omyl. Se svým bratrem jsem vycházela vždycky dobře. Měli jsme se opravdu rádi, já se o něho láskyplně starala, on mě zase statečně chránil. Nepamatuji si, že by mezi námi jako dětmi zuřila někdy válka, že bychom si ubližovali. Jeden jsme se

V důchodu jsme si s manželem splnili svůj sen. Pořídili jsme si malý domeček u lesa. V zimě jsme krmili lesní zvířátka a ptáčky. Přišla chvíle, kdy se nám za to odvděčili. Bylo to krátce po tom, co jsme si pořídili chaloupku. Manžel hrál skvěle na kytaru a já zpívala ve sboru. Těšili jsme se, jak budeme vysedávat u ohýnku na zahradě, opékat buřty a dívat se na oblohu plnou hvězd. Když jsme konečn

Můj sourozenec si vzal do hlavy, že mě musí vychovávat po celý můj život. Na tu bouračku už si příliš nepamatujeme ani jeden. Ale víme, jak to bylo. Prý to byl čelní náraz, naše auto, které řídil táta, dostalo na zledovatělé silnici smyk a vjelo do protisměru, kde jelo nákladní auto. Oba naši rodiče byli mrtví na místě. My jsme byli jen v šoku, otec naštěstí trval na tom, abychom byli pevně při