Vždycky si rozuměly, proto jsem považovala za dobrý nápad, když budou i s rodinami bydlet u nás v našem rodinném domě. Netušila jsem, že to bude očistec.
Už od dětství si obě naše holčičky rozuměly, nikdy jsem nezažila u nich takovou tu sesterskou rivalitu. Nejspíš to bylo dané i tím, že bydlely s námi v domě, který byl téměř na samotě. Ve škole sice kamarády měly, ale doma měly jen jedna druhou. Měli jsme malé hospodářství, náš dům byl vlastně takový malý statek, pěstovali jsme brambory, zeleninu a chovali slepice, prasata a kozy. Eva se Světlanou doma hodně pomáhaly, nebyl tak čas na nějaké vylomeniny. Světlaně škola nikdy moc nešla, proto se vyučila kuchařkou. Eva byla naopak studijní typ, po základce studovala na gymnáziu a dostala se i na vysokou.
Budeme velká rodina
Zatímco Eva studovala, Světlana se vdala a narodily se jí dvě děti, Kačence je dnes třináct a Jakoubkovi deset. S manželem a dětmi bydleli u jeho rodičů, nedělalo to ale velkou dobrotu, jinou možnost však neměli. Náš dům potřeboval velkou přestavbu, aby mohli bydlet u nás. Eva poznala svého muže v Brně, vzali se a dnes mají tříletého kluka Tadeáška. Snem mým a mého manžela bylo zrekonstruovat a rozšířit náš dům na samotě, aby v něm měly obě dcery i s rodinami své zázemí. Snili jsme o tom, že bychom mohli všichni společně bydlet. A proto jsme stále jen šetřili. A těšili se, až přijde ta chvíle. Všichni chlapi i s mým manželem si rozuměli, já a dcery taky nikdy neměly problémy, brali jsme to tedy jako skvělý nápad, Dnes bohužel vím, že jsme měli zůstat každý zvlášť. Že k nám měli jezdit jen na víkendy a prázdniny! Světlana, která má své děti už odrostlé, si neustále stěžuje na malého syna Evy – že pláče, že se nahlas směje, že něčím hází, pořád mluví. Prý nemá chvíli klid. Přitom se rozhodně v práci nepředře…
Zapomněla na své děti?
Když jí řekneme, že to je malý kluk, a jeho chování k takovému věku patří, tak odpoví, že to je rozmazlený fracek, kterému se všechno dovolí. Přitom by si měla pamatovat, jaký byl ten její kluk pěkný raubíř. A ani dnes to s ním není lepší, Kubík nám dupe nad hlavou, huláká, pere se s Kačkou a Světlana ho nechá. Když jí Eva, která bydlí v podkroví, řekne, že malý spí, jestli by se nemohli trochu uklidnit, tak se strhne hádka. Na Evin argument – no vidíš, svoje děti ukočírovat nezvládneš a po mně chceš, abych svoje dítě naučila lítat a zalepila mu pusu, se Světlana vždycky rozječí, že je Eva sobecká a týden nemluví s ní i se mnou, když se pokusím spor uklidnit. A do toho se Světlaně před půlrokem narodilo další dítě – kluk. Všem nám teď neustále bouchá na dveře, a to i na mě a manžela, když máme puštěnou večer televizi, že jí budíme dítě. Už se bojíme ve vlastním domě i pohnout. Jak můžeme, chodíme na procházky a domů se vůbec netěšíme. Čím dál častěji vysedáváme i v místní hospodě. Díky dceři se ještě z nás na stará kolena stanou alkoholici.
Jana (62), Plzeňsko
