Domů     Násilí neschvaluji, přesto však díky němu žiji ve spokojeném vztahu
Násilí neschvaluji, přesto však díky němu žiji ve spokojeném vztahu
7 minut čtení

V ten pochmurný den jsem byla už tak zoufalá, že jsem zavolala tátovi s prosbou, aby mě zachránil. Což on také udělal.

I k nám do podhůří vtrhlo jaro, nemohli jsme se ho dočkat. Vzadu na zahradě a na lesních cestičkách ještě ležel sníh, také louky na kopcích stále neodložily sněhové čepice, ale před barákem vystrkovaly z unavené trávy bílé hlavičky sněženky a bledulky.

Nemohla jsem od toho nádherného jarního obrázku odtrhnout zasněné oči. Brzy se přidají žluté podběly a dole u potoka blatouchy. Ráno pršelo se sněhem, odpoledne nebylo po dešti ani památky.

Za mraky se vynořilo slunce a zalilo chaloupky na samotách hřejivým světlem. Věčně mokrá silnička vedoucí ze samot do údolí pomalu vysychala, zdejší ženské budou moci do týdne jezdit do práce do městečka na kole. Kromě mě.

Letos kolo nevytáhnu, ale zatím jsem si to nechala pro sebe. Na tuhle novinu jsem čekala řekněme deset let, a byla to taková vzácnost, že bych se to prozatím neodvážila svěřit živé duši. Snad jen mámě, a tu jsem dávno neměla.

Věděly to jen tři borovice vpravo v zahradě a boží muka, která jsem míjela cestou do městečka. Nikdo jiný. Vlastně jsem to pošeptala i našim sněženkám. Jenomže ono to mělo háček. Vlastně spíš hák.

V nejlepší náladě

Náš vztah s Vláďou procházel těžkou krizí. Už jsme spolu moc nemluvili. Domů přicházel pozdě, odcházel brzy. Pracoval v lese, nadřel se, ale ke mně se většinou vracel rád. Teď už ale ne.

Odcizili jsme se, a to nejhorší jsem se dověděla, když kolegyně z pošty slavila čtyřicáté narozeniny. To bylo koncem února.

Po jaru nebylo nikde ani stopy, brodila jsem se k jejímu baráčku závějemi a v duchu si říkala, že jestli traktor neprotáhne čerstvě napadaný sníh na silnici vedoucí na samoty, nejspíš se večer domů ani nedostanu a budu muset přespat u Lucie.

Naštěstí sněžit přestalo, a když jsem tloukla na dveře kamarádčina baráku, slyšela jsem chrchlat traktor. Jel k nám nahoru. Ulevilo se mi. Ale náladu mi to nezlepšilo, to už ani nešlo. Byla jsem v té nejlepší náladě. Rozzářená jsem vešla dovnitř.

Už se slavilo, kamna žhnula, víno teklo proudem. Předala jsem oslavenkyni bonboniéru a řekla si o čaj s citronem, abych si léčila začínající bolest v krku.

Jediná ze všech

Byly jsme tu čtyři, tři holky z pošty a jedna z konzumu. Dobře jsme se bavily, po hodince jsem se rozloučila s tím, že mě čeká ještě dlouhá cesta a nechci, aby se ještě víc setmělo. Když jsem se přede dveřmi obouvala, zaslechla jsem ze dvorka hlasy.

Lucie s Renatou kouřily venku, povídaly si polohlasem, ale já mám uši jako neropýr, slyším trávu růst. “Ona to neví?” zeptala se Lucie. “Neví. Jediná ze všech,” odpověděla Renata. “Chudák holka. No, já jí to říkat nebudu,” vzdychla Lucie. “Ale ví to každej.

Vrabci si o tom cvrlikají na stromech. Jak může být Alena tak slepá?” divila se Renata. “Třeba to nechce vědět,” mínila Lucie. Vynořila jsem se vedle nich jako duch a povídám: “Co nechci vědět?” Vyděšeně umlkly. Lucie vyjekla. Po dlouhém mlčení zašeptala:

“Vláďa chodí s učitelkou. S tou novou, mladou. Promiň, že jsem ti to neřekla, nějak jsem… nemohla. Nešlo to.” Bez rozloučení jsem odešla ze dvorka. Sníh mi křupal pod nohama. Hvězdy jasně svítily, našla jsem Velký i Malý vůz, nic víc nepoznám.

Sněžilo jen tak drobně, hvězdičky sněhu mi pak dlouho tály na kabátě. Zapnula jsem poslední knoflík kabátu a vydala se ostrým krokem silnicí nahoru směrem k samotám.

Kolik stojí zázrak

Míjela jsem poslední pouliční lampy, potom se setmělo, vytáhla jsem z kapsy baterku. Foukal studený, ostrý vítr, bodal do obličeje jako žiletky. Samozřejmě že jsem brečela, a pořádně. Doma zas nikdo nebude, než zatopím, tak snad zmrznu. A přesně tak to i bylo.

Čerstvě napadaný sníh před barákem nehyzdily žádné stopy. A když jsem vešla do chodby, připadala jsem si jako v hrobce, taková tu panovala zima. Než se rozhořela kamna, uplynula dlouhá doba. Třásla jsem se jako list.

Slzy mi tekly celou tu dobu, co jsem šla silnicí, i teď, při zatápění. Pochopitelně že jsem věděla, že se děje něco zlého, ale protože jsem po ničem nepátrala, neznala jsem podrobnosti. Teď už ano, a moji situaci to nijak neulehčovalo.

Zůstanu s vymodleným dítětem sama. Stal se zázrak, ale něco za něj zaplatím. A tady na samotách se samotným ženám nežije zrovna lehce, na to můžete vzít jed. Ten večer se mi špatně usínalo.

A než se teplo z kamen v kuchyni doplazilo otevřenými dveřmi do ložnice, málem jsem opravdu zmrzla.

O deset let mladší

Vláďa nepřišel domů dokonce ani k ránu. Blesklo mi hlavou, že s učitelkou už asi i bydlí. A nestála jsem mu ani za to, aby mě o této malé novince informoval. Barák do rána skoro zapadal sněhem, v noci přišla pořádná vánice.

Docházelo dřevo i potraviny, nemohla už jsem nosit těžké tašky, ale nikdo to nevěděl. A autem to také nešlo, protože to měl Vláďa a parkovalo bůhvíkde. Takhle se můj muž stará o svou těhotnou ženu. Sice o mém stavu nic netušil, přesto mi to připadalo skandální.

Učitelku jsem od toho večera srdečně nenáviděla. Pochopitelně je nejmíň o deset let mladší než já a o deset kilo lehčí. S takovou morálkou by vůbec neměla učit děti!

Druhý den jsem na poště celý prozvracela a skončila u doktora, který mi doporučil zůstat pár dní doma. Být sama a třást se zimou jsem nechtěla, a tak jsem zavolala tátovi, své poslední naději. Přijel si pro mě ještě ten večer.

A tak jsem se ocitla pro změnu v jeho horské chaloupce, kde bylo konečně teplo, spousta jídla a moje macecha, překvapivě hodná paní. Jak mě spatřila, zvolala: “Alenko, ty jsi nějaká jiná!” Ona to na mě poznala! Táta jásal, že bude děda. Zvolal:

“Musím to zapít s nastávajícím tatínkem. Kde vlastně je?” Takže jsem se zase rozbrečela.

Tak se chová otec?

No a pak jsme měly s macechou plné ruce práce s mým tátou, který dělal půl života hajného a v chalupě schraňoval spoustu zbraní. Řval, že jde toho chlapa zabít, a opravdu svědomitě zvažoval, kterou si na to vybere flintu.

Bylo to docela legrační až do chvíle, než jsme pochopily, že to myslí doopravdy, a snažily se ho ve stavení zadržet. Vysmekl se nám jako úhoř a zmizel i s nabitou puškou ve tmě. Macecha mi svědmitě vařila čaj na nervy, abych z toho všeho neměla šok.

Co se dělo pak, vím jen z vyprávění. Táta nasedl do auta, pušku hodil na sedadlo spolujezdce, a řítil se do městečka, kam i přes rozmary počasí kupodivu dojel. Hlavní pušky zaklepal na učitelčin barák.

Otevřela a zaječela, protože ve dveřích se tyčil velký chlap s flintou a řval: “Kde je Vláďa?” Hnal se dovnitř. Učitelka vyběhla ven shánět pomoc, mezitím táta vtrhl do domu, kde se můj Vláďa spokojeně díval na televizi. Táta na něj mířil a hulákal:

“Takhle se chová otec?” Vláďa dal ruce vzhůru, zprvu si nevšiml, že na něj míří tchán, v pokoji bylo šero. V hrůze drmolil: “Jakej otec, proboha?” To už se vracela učitelka se sousedem, který nesl vidle.

“Budeš mít dítě, grázle!” řval můj táta a opravdu vystřelil, ale jen do okna, které pak na vlastní náklady opravil. Po hrozných zmatcích odložil zbraň, soused odložil vidle, načež přijela policie. Ale smysl to mělo: druhý den se Vláďa vrátil domů.

Alena (54), Sokolovsko

Související články
3 minuty čtení
Čas utekl jako voda, s Pepou, o kterého jsem kdysi tak stála, jsme se rozvedli. Byla jsem přesvědčena, že zůstanu sama, ale osud to tak nechtěl. Měl pro mě ještě jednu lásku. Koukala jsem z okna chaty na jez a myslela na to, že čas utekl jako ta voda. Jak je to dlouho, co jsem se na jezu producírovala, aby si mě všiml Pepa? Pak si mě doopravdy všiml, ale otázka zní, co jsem tím získala. Dvacet
3 minuty čtení
Kdo hledá prince z pohádky, neuspěje. Pokud žena nechce zůstat sama, je třeba přestat snít a navrátit se na pevnou zem. Připadala jsem si stará. Z dnešního pohledu jsem stará určitě nebyla, bylo mi šestatřicet, ale vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Další rok zase utekl jako voda a přišel máj. Voněl šeříkem, jasmínem a kvetoucími třešňovými stromy a sliboval lásku, ale, jak jsem byla př
6 minut čtení
Zamilovala jsem se do černovlasého kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. A měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí muži zpravidla neradi slyší. A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat. Beznadějně zamilovaná Vyuči
3 minuty čtení
Rozvod vás semele. Člověk se dlouho vzpamatovává a čeká, kdy se konečně z toho dna dostane. Já věřila tomu, že už zůstanu navždycky sama. Naštěstí si mě láska našla. Po rozvodu jsem spálila všechny mosty, dala sbohem milovanému městu a přátelům, z nichž mnozí ani opravdovými přáteli nebyli, prodala byt a koupila domeček na venkově. Sehnala jsem tu i práci v místní prodejničce a sama sobě řekla,
3 minuty čtení
Žila jsem už dlouho v nefunkčním manželství, ale stále jsem se nemohla odhodlat k rozvodu. To se stalo až po srazu se střední školou, kde jsem potkala svou dávnou lásku. Dvacet let jsme se s Mirkem neviděli. Setkali jsme až na jednom srazu se střední školou. Předtím jsme ani on, ani já na srazy nechodili, ale najednou, samozřejmě aniž jsme se domluvili, jsme se tu oba ocitli. Od začátku jsme
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V Dubaji vzniká rezidence s fotbalovou duší
epochalnisvet.cz
V Dubaji vzniká rezidence s fotbalovou duší
Když se fotbalový klub Chelsea rozhodne vstoupit do světa realit, nevznikne z toho jen obyčejný projekt. V Dubaji se právě chystá unikát, který spojuje vášeň pro sport, luxusní životní styl a architektonické ambice. Rezidenční mrakodrapy s výhledem moře nabídnou nejen prvotřídní zázemí pro regeneraci, ale dokonce i střešní fotbalové hřiště. V Dubaji jsme zvyklí na ledacos. Nekonečné skypooly
Interiér s ikonami skandinávského designu
rezidenceonline.cz
Interiér s ikonami skandinávského designu
Nedaleko Los Angeles si mladý pár nechal postavit vzdušnou rezidenci kombinující ocelový skelet, skleněné stěny a sekvojové obklady. uvnitř vás okouzlí ikony skandinávského designu. Vroce 1998 Mark a Andrea Meyerhoferovi koupili dům v zalesněnémpodhůří Lacanada Flintridge v Kalifornii. Pár začal spolu se skupinou architektů s přetvářením domu tak, že přestavěli část s kuchyní a rodinnou místností.
3 kati nacistů: Hitlerův popravčí přišel po válce Spojencům vhod
historyplus.cz
3 kati nacistů: Hitlerův popravčí přišel po válce Spojencům vhod
První se ještě houpe na laně a dalšího už přivádějí. Hrstku přítomných svědků snad občas zamrazí při pohledu na těla mrtvých nacistických pohlavárů. Jenom kat se s poklidem kouká na vykonanou práci. Není nervózní. „Jsem pyšný na to, že jsem těch deset nacistů popravil. Někdo to musel udělat,“ prohlásí později…   Stínání hlav rozhodně nepatří
Přítelkyně mého vnuka mi zkazila narozeniny
skutecnepribehy.cz
Přítelkyně mého vnuka mi zkazila narozeniny
Ne každému mladému se musí oslavy staršího člověka líbit, ale určitě by bylo slušností to alespoň předstírat. Partnerka mého vnuka to nezvládla. Lada se jmenovala, a už to jméno zavánělo povýšeností. Jak jsem ho uslyšela, zapracovala moje ženská intuice a vnitřní hlas mi řekl, že s touto dívkou náš Lukáš šťastný nebude. Ale všichni mi oponovali, že až
Branišová: Dítě, nebo rozchod?
nasehvezdy.cz
Branišová: Dítě, nebo rozchod?
Slavný hokejista Jaromír Jágr (53) se mění k nepoznání, ale možná ne tím směrem, který si jeho krásná přítelkyně, televizní moderátorka Dominika Branišová (30), přeje nejvíc. Pomáhá jí v domácnost
Bramborový koláč s jablky
tisicereceptu.cz
Bramborový koláč s jablky
Suroviny 250 g brambor 60 g másla 200 g cukru moučky 2 vejce 250 g polohrubé mouky prášek do pečiva jablka Na drobenku 50 g hrubé mouky 30 g másla 30 g cukru krupice Postup Bram
Ze 4 800 let starých zubů byl sekvenován první lidský genom ze starověkého Egypta
21stoleti.cz
Ze 4 800 let starých zubů byl sekvenován první lidský genom ze starověkého Egypta
Pokusy o extrakci DNA z mumií starověkého Egypta nebyly dlouho příliš úspěšné, ukázalo se totiž, že mumifikace zřejmě rozpad DNA urychluje. Nyní se však odborníkům podařilo sekvenovat genom obyvatele
Tajemný Vyšehrad: Skrývá ve svém nitru nález století?
enigmaplus.cz
Tajemný Vyšehrad: Skrývá ve svém nitru nález století?
Na konci srpna roku 2014 se výzkumníkům z Archeologického ústavu Akademie věd ČR podaří zásadní archeologický objev. V útrobách Vyšehradu odhalí pozůstatky gigantického kostela. Kdo ho postavil? Za ja
Když je vedro, hurá k vodě!
epochanacestach.cz
Když je vedro, hurá k vodě!
Léto na Vysočině voní po borovicích, opalovacím krému a studené malinovce. Ať už se vidíte spíš s nohama v rybníce nebo v proudu skluzavky, Vysočina nabízí obojí. Není to totiž jen kraj kopců a lesů, ale i vody – čisté, přírodní, zábavné i relaxační. Připravili jsme pro vás výběr těch nejlepších míst, kde se v létě
Bulharsko a jeho nejkrásnější přímořské skvosty
nejsemsama.cz
Bulharsko a jeho nejkrásnější přímořské skvosty
Na které vás čeká nejvíc zábavy, nejlepší servis a kde nejvíc načerpáte sílu z nespoutané přírody? Přinášíme vám výběr pláží na pobřeží Černého moře, na nichž si dovolenou v Bulharsku bezvadně užijete! Zlaté písky Pulzující život, dovolenková atmosféra a relax na lehátku s drinkem v ruce. Právě to je vyhlášená pláž Bulharska v letovisku Zlaté písky. Nachází se asi 17 kilometrů severně od přístavního města Varna. Jde
Průlomové vynálezy historie: Na počátku byl jeden rozdělaný ohýnek
epochaplus.cz
Průlomové vynálezy historie: Na počátku byl jeden rozdělaný ohýnek
Vývoj lidstva jde nezadržitelně kupředu, někdy dokonce spěchá tak rychle, že za sebou nechává stovky zmařených životů. Jindy ale přispěje ke zkvalitnění všedních dní, jako je tomu třeba v případě splachovacích toalet. Ovládnutí ohně, jednoho z prvních a nejdůležitějších vynálezů, však zcela zásadně proměnilo směr lidských dějin a položilo základy naší civilizace. Oheň: Dobrý sluha,
DS Automobiles nabízí N°4 už i v České republice
iluxus.cz
DS Automobiles nabízí N°4 už i v České republice
DS N°4, nejnovější výtvor představený společností DS Automobiles, je nyní k dispozici k objednání. Jako hybrid s autonomním dobíjením je DS N°4 k dispozici již od 770 000 Kč v zaváděcí akci na speciál