Domů     Násilí neschvaluji, přesto však díky němu žiji ve spokojeném vztahu
Násilí neschvaluji, přesto však díky němu žiji ve spokojeném vztahu

V ten pochmurný den jsem byla už tak zoufalá, že jsem zavolala tátovi s prosbou, aby mě zachránil. Což on také udělal.

I k nám do podhůří vtrhlo jaro, nemohli jsme se ho dočkat. Vzadu na zahradě a na lesních cestičkách ještě ležel sníh, také louky na kopcích stále neodložily sněhové čepice, ale před barákem vystrkovaly z unavené trávy bílé hlavičky sněženky a bledulky.

Nemohla jsem od toho nádherného jarního obrázku odtrhnout zasněné oči. Brzy se přidají žluté podběly a dole u potoka blatouchy. Ráno pršelo se sněhem, odpoledne nebylo po dešti ani památky.

Za mraky se vynořilo slunce a zalilo chaloupky na samotách hřejivým světlem. Věčně mokrá silnička vedoucí ze samot do údolí pomalu vysychala, zdejší ženské budou moci do týdne jezdit do práce do městečka na kole. Kromě mě.

Letos kolo nevytáhnu, ale zatím jsem si to nechala pro sebe. Na tuhle novinu jsem čekala řekněme deset let, a byla to taková vzácnost, že bych se to prozatím neodvážila svěřit živé duši. Snad jen mámě, a tu jsem dávno neměla.

Věděly to jen tři borovice vpravo v zahradě a boží muka, která jsem míjela cestou do městečka. Nikdo jiný. Vlastně jsem to pošeptala i našim sněženkám. Jenomže ono to mělo háček. Vlastně spíš hák.

V nejlepší náladě

Náš vztah s Vláďou procházel těžkou krizí. Už jsme spolu moc nemluvili. Domů přicházel pozdě, odcházel brzy. Pracoval v lese, nadřel se, ale ke mně se většinou vracel rád. Teď už ale ne.

Odcizili jsme se, a to nejhorší jsem se dověděla, když kolegyně z pošty slavila čtyřicáté narozeniny. To bylo koncem února.

Po jaru nebylo nikde ani stopy, brodila jsem se k jejímu baráčku závějemi a v duchu si říkala, že jestli traktor neprotáhne čerstvě napadaný sníh na silnici vedoucí na samoty, nejspíš se večer domů ani nedostanu a budu muset přespat u Lucie.

Naštěstí sněžit přestalo, a když jsem tloukla na dveře kamarádčina baráku, slyšela jsem chrchlat traktor. Jel k nám nahoru. Ulevilo se mi. Ale náladu mi to nezlepšilo, to už ani nešlo. Byla jsem v té nejlepší náladě. Rozzářená jsem vešla dovnitř.

Už se slavilo, kamna žhnula, víno teklo proudem. Předala jsem oslavenkyni bonboniéru a řekla si o čaj s citronem, abych si léčila začínající bolest v krku.

Jediná ze všech

Byly jsme tu čtyři, tři holky z pošty a jedna z konzumu. Dobře jsme se bavily, po hodince jsem se rozloučila s tím, že mě čeká ještě dlouhá cesta a nechci, aby se ještě víc setmělo. Když jsem se přede dveřmi obouvala, zaslechla jsem ze dvorka hlasy.

Lucie s Renatou kouřily venku, povídaly si polohlasem, ale já mám uši jako neropýr, slyším trávu růst. “Ona to neví?” zeptala se Lucie. “Neví. Jediná ze všech,” odpověděla Renata. “Chudák holka. No, já jí to říkat nebudu,” vzdychla Lucie. “Ale ví to každej.

Vrabci si o tom cvrlikají na stromech. Jak může být Alena tak slepá?” divila se Renata. “Třeba to nechce vědět,” mínila Lucie. Vynořila jsem se vedle nich jako duch a povídám: “Co nechci vědět?” Vyděšeně umlkly. Lucie vyjekla. Po dlouhém mlčení zašeptala:

“Vláďa chodí s učitelkou. S tou novou, mladou. Promiň, že jsem ti to neřekla, nějak jsem… nemohla. Nešlo to.” Bez rozloučení jsem odešla ze dvorka. Sníh mi křupal pod nohama. Hvězdy jasně svítily, našla jsem Velký i Malý vůz, nic víc nepoznám.

Sněžilo jen tak drobně, hvězdičky sněhu mi pak dlouho tály na kabátě. Zapnula jsem poslední knoflík kabátu a vydala se ostrým krokem silnicí nahoru směrem k samotám.

Kolik stojí zázrak

Míjela jsem poslední pouliční lampy, potom se setmělo, vytáhla jsem z kapsy baterku. Foukal studený, ostrý vítr, bodal do obličeje jako žiletky. Samozřejmě že jsem brečela, a pořádně. Doma zas nikdo nebude, než zatopím, tak snad zmrznu. A přesně tak to i bylo.

Čerstvě napadaný sníh před barákem nehyzdily žádné stopy. A když jsem vešla do chodby, připadala jsem si jako v hrobce, taková tu panovala zima. Než se rozhořela kamna, uplynula dlouhá doba. Třásla jsem se jako list.

Slzy mi tekly celou tu dobu, co jsem šla silnicí, i teď, při zatápění. Pochopitelně že jsem věděla, že se děje něco zlého, ale protože jsem po ničem nepátrala, neznala jsem podrobnosti. Teď už ano, a moji situaci to nijak neulehčovalo.

Zůstanu s vymodleným dítětem sama. Stal se zázrak, ale něco za něj zaplatím. A tady na samotách se samotným ženám nežije zrovna lehce, na to můžete vzít jed. Ten večer se mi špatně usínalo.

A než se teplo z kamen v kuchyni doplazilo otevřenými dveřmi do ložnice, málem jsem opravdu zmrzla.

O deset let mladší

Vláďa nepřišel domů dokonce ani k ránu. Blesklo mi hlavou, že s učitelkou už asi i bydlí. A nestála jsem mu ani za to, aby mě o této malé novince informoval. Barák do rána skoro zapadal sněhem, v noci přišla pořádná vánice.

Docházelo dřevo i potraviny, nemohla už jsem nosit těžké tašky, ale nikdo to nevěděl. A autem to také nešlo, protože to měl Vláďa a parkovalo bůhvíkde. Takhle se můj muž stará o svou těhotnou ženu. Sice o mém stavu nic netušil, přesto mi to připadalo skandální.

Učitelku jsem od toho večera srdečně nenáviděla. Pochopitelně je nejmíň o deset let mladší než já a o deset kilo lehčí. S takovou morálkou by vůbec neměla učit děti!

Druhý den jsem na poště celý prozvracela a skončila u doktora, který mi doporučil zůstat pár dní doma. Být sama a třást se zimou jsem nechtěla, a tak jsem zavolala tátovi, své poslední naději. Přijel si pro mě ještě ten večer.

A tak jsem se ocitla pro změnu v jeho horské chaloupce, kde bylo konečně teplo, spousta jídla a moje macecha, překvapivě hodná paní. Jak mě spatřila, zvolala: “Alenko, ty jsi nějaká jiná!” Ona to na mě poznala! Táta jásal, že bude děda. Zvolal:

“Musím to zapít s nastávajícím tatínkem. Kde vlastně je?” Takže jsem se zase rozbrečela.

Tak se chová otec?

No a pak jsme měly s macechou plné ruce práce s mým tátou, který dělal půl života hajného a v chalupě schraňoval spoustu zbraní. Řval, že jde toho chlapa zabít, a opravdu svědomitě zvažoval, kterou si na to vybere flintu.

Bylo to docela legrační až do chvíle, než jsme pochopily, že to myslí doopravdy, a snažily se ho ve stavení zadržet. Vysmekl se nám jako úhoř a zmizel i s nabitou puškou ve tmě. Macecha mi svědmitě vařila čaj na nervy, abych z toho všeho neměla šok.

Co se dělo pak, vím jen z vyprávění. Táta nasedl do auta, pušku hodil na sedadlo spolujezdce, a řítil se do městečka, kam i přes rozmary počasí kupodivu dojel. Hlavní pušky zaklepal na učitelčin barák.

Otevřela a zaječela, protože ve dveřích se tyčil velký chlap s flintou a řval: “Kde je Vláďa?” Hnal se dovnitř. Učitelka vyběhla ven shánět pomoc, mezitím táta vtrhl do domu, kde se můj Vláďa spokojeně díval na televizi. Táta na něj mířil a hulákal:

“Takhle se chová otec?” Vláďa dal ruce vzhůru, zprvu si nevšiml, že na něj míří tchán, v pokoji bylo šero. V hrůze drmolil: “Jakej otec, proboha?” To už se vracela učitelka se sousedem, který nesl vidle.

“Budeš mít dítě, grázle!” řval můj táta a opravdu vystřelil, ale jen do okna, které pak na vlastní náklady opravil. Po hrozných zmatcích odložil zbraň, soused odložil vidle, načež přijela policie. Ale smysl to mělo: druhý den se Vláďa vrátil domů.

Alena (54), Sokolovsko

reklama
Související články
28.3.2024
S novým chytrým telefonem jsem to vůbec neuměla. Dvakrát jsem vyťukala špatné číslo. Místo švadleny to zvedl nějaký muž… Před dvěma lety jsem dostala nový moderní mobil. Jako žena nepolíbená moderními technologiemi jsem z toho nebyla moc nadšená. Vůbec jsem s ním neuměla pracovat. Jednou jsem dokonce popletla při přepisování kontaktu dvě čísla. Právě to mi ale přineslo štěstí v podobě nového mu
28.3.2024
V dlouholetém manželství jsem nebyla šťastná, ale manželovi jsem byla věrná, i když on byl přesvědčený o opaku. Lidé jsou různí, hodní, dobrotiví, ale také zákeřní a zlomyslní. A někteří také rádi druhým ubližují vymyšlenými zprávami. Někdy se ale stane, že pomluvy mají nakonec úplně opačný účinek. Já jsem se před několika lety stala terčem takových pomluv. Naštěstí to ale nakonec vyústilo v do
25.3.2024
Bylo nádherné jaro, všechno kvetlo, nad řekou tančily sluneční paprsky a já jsem byla nešťastně zamilovaná. Miloš totiž chodil s Vendulou. Maturita se blížila mílovými kroky, ale já jsem měla zároveň tolik řekněme mimoškolních starostí, až mi z toho praskala hlava. Jaro bylo v plném rozpuku, nad řekou tančily sluneční paprsky zasněný waltz, kvetlo kdeco, vzduch voněl jarem a všichni se z něho r
24.3.2024
Žila jsem v chatrném domečku s otcem opilcem a nespolehlivým přítelem. Sklouzli jsme do dluhů. Byla jsem zoufalá! Bylo mi líto souseda, protože měl za ženu nesympatickou hysterku. Ale ani já jsem se nemohla chlubit vzorným rodinným životem. Občas jsem se dívala z okna do sousední zahrady a v duchu jsem mu říkala: „Kamaráde, my jsme tomu ale dali na frak, oba.“ V té době si lidé v naší ulici dom
20.3.2024
Potkala jsem u řeky přízrak, do kterého jsem se překvapivě rychle zamilovala. Ale tomu se nelze divit, vždyť mi bylo sedmnáct. Jaro přišlo dřív, zahrady a louky kvetly jako o život, byla sobota, a tak jsem se vydala na romantickou procházku kolem řeky. Co kdyby mě tam potkala láska? A jak jsem se tak courala voňavou jarní trávou, najednou jsem vyjekla. Spatřila jsem fatu morgánu, rytíře na koni
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Glore Psychiatric Museum: Straší tu labilní duchové utýraných pacientů?
enigmaplus.cz
Glore Psychiatric Museum: Straší tu labilní duchové utýraných pacientů?
V některých významných muzeích se nacházejí artefakty, které do našeho světa údajně přitahují cizí síly. V jiných se zase objevují přízraky lidí, kteří byli kdysi na těchto místech umučeni k smrti. Mn
Velikonoční boží milosti neboli křehotiny
tisicereceptu.cz
Velikonoční boží milosti neboli křehotiny
Křehké cukroví se na Vysočině nepřipravuje jen na Velikonoce. Sváteční pochoutka prababiček v neděli provoní celý dům. Zkusíte si ho vyrobit také? Suroviny 250g hladké mouky 2 žloutky Kousek m
Vnuci objevili v mém rodném domě poklad
skutecnepribehy.cz
Vnuci objevili v mém rodném domě poklad
Myslela jsem, že ten dům dokonale znám. Jako dítě jsem ho prolezla od sklepa až po půdu. Přesto vnuci našli pokoj, o němž neměl nikdo ani tušení. Ten dům kdysi postavili mí praprarodiče a já jsem v něm vyrůstala. Proto jsem si myslela, že ho znám dokonale, už můj otec ho měl prozkoumaný a ukázal mi jako dítěti všechny
Einstein v praxi: K čemu je nám obecná teorie relativity?
21stoleti.cz
Einstein v praxi: K čemu je nám obecná teorie relativity?
Publikoval přes 300 vědeckých prací a dal lidstvu nejslavnější rovnici světa E= mc2. Dodnes patří k největším vědeckým hvězdám, ke zhmotnělé tvůrčí genialitě, protože jeho speciální teorie relativity
Jachta Milano od prémiových Tankoa Yachts má na palubě i kino
iluxus.cz
Jachta Milano od prémiových Tankoa Yachts má na palubě i kino
Italská společnost Tankoa Yachts přináší milovníkům moře nový důvod, proč vyplout na otevřené vody. Jejich nejnovější klenot, 70 metrů dlouhá luxusní jachta Milano, vzdává hold svému italskému jménu -
Jak slavila Zlata Adamovská svoje půlkulatiny?
nasehvezdy.cz
Jak slavila Zlata Adamovská svoje půlkulatiny?
Zlata Adamovská (65) ze seriálu Ordinace v růžové zahradě oslavila narozeniny. A zavzpomínala v té souvislosti, že si pro ni život přichystal dost perných chvil. Všechno jí vynahradila až láska s Pet
Útok z hlubin: Potopila německou ponorku UB-85 mořská nestvůra?
epochalnisvet.cz
Útok z hlubin: Potopila německou ponorku UB-85 mořská nestvůra?
Německé ponorky byly za první světové války skutečným postrachem Atlantiku. Jejich torpéda rozsévala zkázu mezi spojeneckými loděmi a bylo velmi těžké je zničit. O to větší překvapení čekalo na námořníky z britské lodi HM Coreopsis II, když se jim zcela bez boje vzdala posádka obávané ponorky UB-85. Jejich plavidlo totiž prý potopila mořská příšera!  
Jak hořké potraviny prospívají našemu zdraví?
nejsemsama.cz
Jak hořké potraviny prospívají našemu zdraví?
Už naše babičky věděly, že hořká jídla napomáhají celkové pohodě a mají léčivé účinky. Hořké látky konzumované s mírou mohou přinést mnoho dobrého. Od nepaměti se používají především pro své pozitivní účinky na trávení. Nejen bylinky Potravin, které jsou zdrojem hořké chuti, je na výběr mnoho. Jde například o mandle, para ořechy, mák, pohanku, žito, jehněčí maso
11 lebek malovaných krví
epochaplus.cz
11 lebek malovaných krví
K procesu se nedostaví. Sehnal si žiletky… Než vypustí duši, nechá za sebou důležitý vzkaz, nebo si to alespoň myslí. Podřeže si žíly na zápěstí a posledními silami, jež mu i s krví odcházejí s těla, kreslí na zemi cely krvavý pentagram. Mormon, křesťan a nakonec satanista. To vše dohromady je budoucí únosce a vrah
Jičínské perly: Staré Hrady a židovský hřbitov
epochanacestach.cz
Jičínské perly: Staré Hrady a židovský hřbitov
Jižně od Jičína v obci Libáň stojí původně gotický hrad s renesančním zámkem Staré Hrady. Stejně jako samotný Jičín i zdejší místo dokonale zapadá do pohádkového kraje. Staré Hrady u Jičína Vybírat si můžeme hned z několika pohádkových prohlídkových okruhů, v nichž se seznámíme s více než čtyřmi stovkami pohádkových bytostí. Čekají opravdu všude. Vypravit se za
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Září na špici Zlaté pagody přes 5000 diamantů?
historyplus.cz
Září na špici Zlaté pagody přes 5000 diamantů?
Mluví se o ní jako o jednom ze zapomenutých divů světa. Není se ani čemu divit. Šweitigoumská pagoda je úchvatná, obzvláště pak v podvečer, když ji paprsky zapadajícího slunce doslova rozzáří. Její povrch je totiž ze zlata. Použito ho prý bylo větší množství, než jaké tvoří zlaté rezervy v britských bankách. Na její špici se navíc blyští