Ani ve snu by mě nenapadlo, že moje švagrová krade. Až když jsem náhodu ucítila svůj drahý parfém, který se mi záhadně spolu s další kosmetikou ztratil, pochopila jsem, že je zlodějka! Moje švagrová, na rozdíl ode mě, vystudovala vysokou školu a byla na to náležitě hrdá. Celý život mi předhazovala, že je inteligentnější, chytřejší a úspěšnější. To poslední byla bohužel pravda. Pracovala v nějakém

Cítila jsem se stále hůř a slabostí jsem už nemohla ani chodit. Kolegyně ze mě vysála veškerou energii a mně nezbývalo, než se jí zbavit. Na novou kolegyni jsme se s ostatními ženskými docela těšily. V účtárně, kde jsme všechny stále jen seděly a počítaly, byla totiž docela nuda. Každodenní rutina se prostě musí člověku po tolika letech zajídat. Jenže, kde ve svém věku něco jiného hledat? A také

S Milanem jsme se seznámili před několika měsíci na internetu. On je z Brna, já bydlím v Praze. Věděla jsem, že láska na dálku bude složitá, ale netušila jsem, jak moc… Loni v říjnu jsem se přidala do jedné skupiny na sociální síti. Občas jsem, stejně jako jiní, přispěla nějakým komentářem. A skoro na všechny mi reagoval jeden muž – Milan. Krátce nato jsme si začali psát zprávy. Hodně zpráv. Sk

Je třeba si vážně užívat každý den, protože nikdo neví, který bude ten poslední. Došlo mi to až nedávno, když odešla Jaruška. Stojíme v hloučku kolem naší cvičitelky a jsme v šoku. Zíráme totiž nevěřícně na papír, který drží v ruce. Je to parte a na něm jméno naší Jarušky. Zemřela naprosto nečekaně a náhle. Pouhý den poté, co jsme ji viděli naposled. Cvičila přímo přede mnou. Seriozní dáma

Dlouhá léta jsem žila v přesvědčení, že je nejlepší ničeho si nevšímat a do ničeho se neplést. Dnes už vím, že to nebyla zrovna ta nejlepší životní filosofie. Ta mladá, hezká žena mi pevně svírá ruku a už poněkolikáté mi děkuje. Celá se klepe a po tvářích jí stékají slzy. „Kdyby nebylo vás, tak máma by tu už nebyla. To je hrozné!“ Stojíme na nemocniční chodbě a mě přepadají trochu rozpaky. Ano,

Ani výchova a osobní příklad nezmohou všechno. Naše děti se nenávidí a my nevíme, co si počít. Náš každodenní život připomíná válku a už se nesmíme vídat ani s vnoučaty. Vše začalo úplně nenápadně. Malým dědictvím po mojí sestře. Neměla vlastní děti a s těmi mými moc dobře vycházela. Brala je na dovolenou a také jim toho hodně kupovala. Vždycky říkala, že peníze jsou od toho, aby dělaly lidem ra

Dostala jsem se do složité situace a nevěděla, kudy dál. Výklad snů mi dodal odvahu k nebezpečnému kroku. Když jsem odmaturovala, najednou jsem si s rodiči nerozuměla a také jsem měla problémy s penězi. Odejít s domova a postavit se na vlastní nohy jsem se bála. V tu dobu se mi začal zdát zvláštní sen. Mezi dvěma ostrovy Ocitla jsem se v něm vždy na ostrovech, mezi nimiž byly průplavy.

Ublížit starému člověku není složité. Lidé, kteří toho mají hodně za sebou, jsou křehcí a často je dokážou zlomit i úplné drobnosti. Najdou se i tací, kteří toho klidně zneužijí.
 S bratrem Petrem jsme měli hezké a šťastné dětství. Naši rodiče byli pohodoví, bylo nám s nimi dobře a nikdy jsme se nenudili. Jenže někdy mají pohádky špatný konec. Když mi bylo čtrnáct a bratrovi deset, zahynuli ro

Až do té doby, než se náš synek narodil, jsme s manželem žili klidným, obyčejným životem. Dnes se děsíme každého úplňku. Všechno to začalo s narozením našeho syna Tomáška. Až s ním vstoupily do našeho života záhady, které si s manželem neumíme vysvětlit a které nás postihují s drtivou pravidelností. Pokoj prozářilo světlo Hned první den večer, když jsme si Tomáška přivezli z porodnice do

Nikdy si nevzal ani acylpyrin a nemoci léčil bylinkami. Až po úrazu se změnil a polykal prášky po hrstech. Z manžela se stal feťák a přede všemi svoji závislost na lécích tajil! Cílem našich procházek byly vždycky nějaké bylinky. S dětmi jsme trhali květy, listy i občas i nějaké ty kořeny. Časem se ze mě i z dětí stali díky manželovým přednáškám úplní znalci. Třeba žebříček jsme sušili a léčili s