S „děravou“ pamětí mých rodičů a prarodičů jsem zažila spoustu legrace. Někdy vám ale špatná paměť a zapomnětlivost může připravit horké chvilky. Věčně někde zatoulané zuby a brýle to byl evergreen mé babičky a dědečka. Tak si je pamatuju z dětství. „Evičko, neviděla jsi někde moje druhé oči?“ Podala jsem jí pouzdro s brýlemi. Obřadně si je nasadila na nos a do čtvrt hodiny spokojeně spala před r

S dcerou jsem si užila dost už v dětství. Pak mi dlouho trvalo, než jsem se alespoň částečně vyrovnala s manželovou smrtí. Ale klid nebudu mít zřejmě ani teď. Věruška křičí jako když jí na nože bere. Má kašel, rýmu a je z toho pěkně mrzutá. Také se jí zvedla teplota. Už obě kvůli tomu několikátou noc nespíme. Je mi té malé hrozně líto, ale víc pro ni nejsem schopna udělat. Pečuju o ni téměř neu

Vztahy s druhými lidmi mohou přetrvávat ještě dlouho poté, co odejdou na věčnost. Zejména, pokud se nerozešli v dobrém… Lidé se často pohádají kvůli naprostým hloupostem či nedorozuměním. Stane se, že si kvůli tomu zničí vztah, který fungoval dlouhá léta k oboustranné spokojenosti. Vždycky mají ale možnost svoji chybu napravit – omluvit se a všechno si vyjasnit, tedy alespoň do té doby, dokud

Ta ženská mi nebyla sympatická od samého začátku. Vybral si ji ale můj syn, tak jsem se to snažila nějaký čas respektovat. Donekonečna to ale nejde. Už jsem sahala po telefonu, že zavolám policii. Včas jsem se ale zarazila. Co jim asi tak řeknu? Kde mám nějaké pádné důkazy? Co když se to pak všechno obrátí proti mně? Můj syn Marek mi určitě zase nebude věřit a obviní mě z toho, že na Irenu nasazu

Na přízraky jsem nikdy nevěřila. Před třemi lety se mi však přihodilo něco, co si jinak, než přítomností duchů, vysvětlit neumím. Jela jsem toho dne ze služební cesty ze Severní Moravy. Byl začátek zimy, v půl páté už byla tma, a protože pršelo a bylo pod nulou, silnice začaly namrzat. Řídila jsem nové firemní auto, na které jsem nebyla úplně zvyklá, a protože domů jsem to měla ještě téměř dvě

Zpustlá zahrada skrývala překvapení. Při rytí jsem našla svůj poklad, který jsme tam před padesáti lety s kamarádkou zakopala! Celý svůj život jsem bydlela na vesnici a nehodlala na tom nic měnit. Jen malá zahrádka u mého rodného domku mi postupem času začala být malá. Toužila jsem po větším pozemku, kde bych mohla konečně uskutečnit svůj letitý sen a chovat stádo koziček. „Sousedko, víte, že nap

Můj devadesátiletý tatínek byl až do svého posledního okamžiku velmi čilý pán. Nic ho nebolelo a četl dokonce bez brýlí. Že po něm zůstanou stotisícové dluhy, nenapadlo vůbec nikoho. S tatínkem jsme se měli moc rádi. Vlastně o hodně víc, než když jsem byla malá. To byl na mě i mého bratra velmi přísný a vyžadoval po nás absolutní poslušnost. Mně ale víc vadilo, že to samé chtěl i po mamince. Běda

Po banálním úrazu stačilo málo a oslepla jsem. Díky pohotovosti a neústupnosti manžela jsem nepřišla o oko a dokonce vidím lépe, než před tím. Mojí velkou vášní a koníčkem je zahradničení. Zima jsem neměla ráda, protože jsem nemohla ven na zahrádku. Zabořit ruce do hlíny, něco sázet, nebo jen tak plít záhonek, pro mě bylo odjakživa obrovským potěšením. Už ve škole jsem dobrovolně přesazovala tak

Vnučka nám začala předhazovat, že jsme manželem nemoderní. Že jí děláme ve škole ostudu! Když s námi odmítla jen na dovolenou, učinila jsem zásadní rozhodnutí. Veškeré oblečení jsem vyházela a vyrazila s ní na nákupy! Spořivost a skromnost patřila vždycky k mým i manželovým ctnostem. Proč utrácet za něco nového, když to staré ještě slouží? To až v dnešní době se plýtvá a vyhazuje. Nic nového nem

Stalo se to v roce 1996. Bylo mi tehdy necelých třicet let a měla jsem za sebou pár neblahých životních zkušeností. Moje manželství ztroskotalo, protože z muže, který se mi jevil jako ideál, se vyklubal slaboch, nevěrník a v poslední fázi vztahu pak i alkoholik. O své dítě jsem ale přesto musela bojovat – v rámci pomsty za to, co všechno pokazil, se můj muž pomocí špinavých triků snažil, aby b