Když vidíte vlastní dceru, jak se řítí do zkázy a nemůžete nijak zasáhnout, je to naprosto šílené. Moje zoufalství nezná mezí. Nikola bezmyšlenkovitě míchá kávu, která stojí před ní na stole. Je pobledlá a má rudé oči od pláče. Pod okem má velký, fialový monokl. Nic jiného nevidím, protože má na sobě rolák s dlouhými rukávy, přestože je dnes docela teplo. Ale dovedu si představit ty další modři

Honza je o tři roky mladší. Od narození jsem se od něj starala. Celý život a vlastně to trvá dodnes. Jenže už to nezvládám. Je na mně závislý. Mobilní telefon mi drnčí na celou tramvaj. Mám sto chutí ho ignorovat, ale lidi už se otáčejí, odkud to vyzvání. Nezbývá tedy nic jiného, než ho vzít. Volá, jak jinak, Max, můj bratr. Zase má nějaký další neřešitelný problém. Nebo mu došly peníze, někdo

Po mnoha hektických letech plných práce, starostí o děti a mnoha dalších povinnostech, jsme se najednou nuceně zastavili a zůstali zavření v našem hezkém třípokojovém bytě. Už třetí den tu sedím sama a vůbec nevím, co budu dělat. Rozpadl se celý můj dosavadní svět. A já na to nebyla vůbec připravená. To, že je všechno jinak, než jak jsem si myslela, mi definitivně došlo až tehdy, když Franta za s

Partnera jsem si našla před víc než pěti lety a byla přesvědčená, že už budeme spolu až do smrti. Z omylu mě vyvedla dcera, která ho přistihla při nevěře! Najít si nějakého hodného a inteligentního muže není pro ženskou lehké v žádném věku, natož v tom mém. Nebyla jsem nejmladší a děti už byly dávno samostatné. To ony mi neustále domlouvaly, abych si někoho našla a nebyla pořád tak sama. Asi se b

S naším manželstvím jsem to šlo s kopce. Hádky vystřídalo mrazivé mlčení. Místo rozvodu jsme si dali pauzu! Aby se vidělo, co dál. Svým kamarádkám jsem tvrdila, že mám šťastné manželství. Byla to pravda, nemusela jsem lhát ani si vymýšlet. Byla jsem spokojená, i když samozřejmě se občas nějaký mráček na modrém nebi objevil. Ale kdo by se za třicet let manželství občas nepohádal! Manžel byl tak tr

Jednou zjara jsme začali budovat kolem rodného domu ochrannou hradbu proti zlým silám a magii naší švagrové. Něco takového by mě nikdy nenapadlo, kdyby se můj bratr neoženil s čarodějnicí. Magda ale byla zlá a nepřejícná ženská, která škodila, kudy chodila. Měla všechny nejhorší vlastnosti, které vás napadnou. Nikdy jsme nepochopili, čím toho našeho hodné Františka okouzlila. Já byla toho názor

V noci se před našima očima odehrávaly věci, ze kterých běhal mráz po zádech. První noc jsme z domu raději utekli… Před několika lety jsme s manželem Adamem koupili starý vesnický dům. Vždycky jsme po nějakém takovém útočišti mimo velkoměsto toužili. Naším cílem bylo užívat ho pro letní víkendy a prázdniny a později, až budeme v důchodu, jsme tam chtěli žít natrvalo. Domek na venkově Dům

S přítelem jsem žila spokojeně celých deset let. Potom si pořídil o hodně mladší a hodně štíhlejší milenku. Když jsem ji uviděla, myslela jsem jen na jediné. Na pomstu! O nějaké hezké dovolené, kde bych nemusela vařit a nakupovat, jsem si mohla dlouho nechat jen zdát. S manželem jsem se rozvedla a vychovat tři děti mě stálo hodně sil a samozřejmě i peněz. Po nějaké drahé dovolené jsem ani netouži

Bývala jsem jako pyšná princezna. Namyšlená a tvrdohlavá. Kvůli tomu jsem žila bez lásky. Vdala jsem se totiž na truc. Měla jsem před svatbou. Najednou jsme se ale s přítelem strašně pohádali. A oba jsme se totálně zatvrdili. „Mirku, víš co? Já si tě nevezmu,“ oznámila jsem mu v afektu a přitom si myslela, že ho tím donutím k tomu, aby se připlazil po kolenou zpátky a odprosil mě. Čekala jsem d

Měl zvláštní obrazec. Chtěl mě snad někdo varovat před blížící se smrtí mojí milované babičky? Nebo to byla jen náhoda? Zdálo se, že to bude den jako každý jiný. Hleděla jsem z okna a nadávala na nemilé počasí. Pršelo už druhý den. Typické podzimní počasí, které moji už beztak mizernou náladu nijak nezlepšilo. Nesnášela jsem svoji práci, kterou jsem si mnohdy odnášela domů. Ani jsem nemohla dík