V noci se před našima očima odehrávaly věci, ze kterých běhal mráz po zádech. První noc jsme z domu raději utekli…
Před několika lety jsme s manželem Adamem koupili starý vesnický dům. Vždycky jsme po nějakém takovém útočišti mimo velkoměsto toužili. Naším cílem bylo užívat ho pro letní víkendy a prázdniny a později, až budeme v důchodu, jsme tam chtěli žít natrvalo.
Domek na venkově
Dům byl celkem zachovalý a jeho cena byla více než příznivá. S Adamem jsme neměli o čem přemýšlet. Za léta našeho manželství jsme si každý měsíc dávali peníze na spořící účet, právě pro tento případ. A nyní nastala vhodná doba k tomu, abychom náš společný sen zrealizovali. Zaplatili jsme rezervační zálohu a o měsíc později byl už dům náš. Ze začátku se nám tam hodně líbilo. Hlavně poté, co jsme provedli nějaké drobné opravy a celkově si domek přetvořili k našemu obrazu. Potom se ale začaly odehrávat podivné a tajuplné věci, ze kterých nám šel mráz po zádech…
Líbilo se nám tam
Do vesnického domu jsme jezdili nejčastěji jen já s manželem. Občas jsme pozvali nějaké známé, zejména, když se konaly něčí narozeniny nebo když jsme si řekli, že uspořádáme zahradní grilovačku. Čas od času přijela i dcera s přítelem nebo syn a snacha s vnoučaty. Té srpnové noci, kdy všechno divné začalo, jsme tam však byli pouze já a Adam.
Vypadl proud
V domě jsme v rámci možností ponechali všechen původní nábytek. Jednak byl zachovalý, a jednak jsme neměli peněz nazbyt, abychom utráceli za nový. Uprostřed sobotního večera, kdy jsme seděli s manželem v kuchyni, náhle vypadl proud. Bylo to jen u nás, jak jsem vzápětí zjistila pohledem z okna na sousední dům.
Zůstali jsme potmě
Ihned poté, co nastala tma, začalo ve starém nábytku praskat. Znělo to, jako by se těmi skříněmi, policemi a kredencí někdo snažil pohybovat. Nejprve jsme se polekali, hlavně já. Adam se pak vydal znovu nahodit pojistky, zatímco já zůstala v potemnělé kuchyni sama. Uklidňovala jsem samu sebe, že je to jen taková drobná nepříjemnost, která se hned vyřeší. Manžel se ale vrátil rozmrzelý a řekl mi, že se mu elektřinu nepodařilo znovu zapnout. Vypadalo to dokonce, že je něco s hlavním jističem.
Nepříjemné tušení
V sobotu večer jsme si těžko mohli na vesnici zavolat nějakého řemeslníka, aby problém vyřešil. Vypadalo to, že zůstaneme potmě. Rozhodli jsme se, že si tedy půjdeme lehnout dříve, než jsme měli v úmyslu. Když jsme potmě stoupali po schodech do ložnice, proletělo mi hlavou, jak strašidelně dům najednou působí. Podvědomě jsem vnímala, že se něco děje a že nás obklopuje nějaká temná a negativní energie. Můj pocit děsu se ještě znásobil, když se ozvala šílená rána a jedna z polic spadla na zem, ačkoli byla předtím pevně přichycená. A jakoby to nestačilo, tak se do toho všeho ozval ještě hluboký mužský hlas, který říkal něco nesrozumitelného.
Odjeli jsme domů
Kdyby se mnou v té chvíli nebyl manžel, myslela bych si, že se mi to zdá nebo že přicházím o rozum. Manžel mě držel za ruku a byl z toho, co se děje, stejně šokovaný jako já. Zeptal se mě dokonce, jestli nechci raději odjet pryč. Chvíli jsem se rozmýšlela, a pak jsem přece jen nakonec souhlasila, abychom se vrátili zpátky do města. Celou cestu domů jsme v autě debatovali o tom, co měla ta strašidelná příhoda znamenat. Na duchy jsem předtím nevěřila, ale když je člověk svědkem něčeho takového, snadno změní názor.
Vrátili jsme se na „místo činu“
Manžel se v týdnu do vesnického domu vrátil kvůli opravě elektřiny, která se ukázala být dost komplikovanou i pro odborníka, jehož vzal s sebou. I když se mi příliš nechtělo, rozhodli jsme se s manželem, že i další víkend strávíme na místě, které nás tak vyděsilo. Doufala jsem, že se tentokrát nic strašidelného dít nebude, ale opak byl pravdou. Temné síly se však projevily jinak…
Další neklidná noc
Už jsme si říkali, že na rozdíl od minulého víkendu prožijeme klidnou sobotu a neděli. O půlnoci, kdy už jsme spali, nás ale probudily zvláštní zvuky. Bylo to, jakoby v dálce zvonily zvony. V ložnici se nám pak na chvíli zjevil podivný mlhavý přízrak připomínající starého muže. Tentokrát jsme v domě zůstali. Strašidelné jevy po chvíli pominuly, ale do rána jsme toho už moc nenaspali.
Dávná tragédie
Druhý den se Adam rozhodl, že od místních zjistí něco o historii našeho venkovského sídla. Dozvěděl se, že v padesátých letech patřil dům starému muži, který přišel během války o všechny své blízké. O tom, že v domě straší, se mezi lidmi vždycky povídalo, ale nikdo tomu moc nevěřil, protože neměli zkušenost, jakou jsme měli my. Tajemné jevy se v domě odehrávaly i o dalších víkendech. Vadilo mi to. Nebála jsem se, ale bylo to nepříjemné a takhle jsem si domov na stáří opravdu nepředstavovala. S manželem jsme se nakonec rozhodli, že dům prodáme. Synovi a dceři jsme to nemuseli vysvětlovat, také se stali svědky nadpřirozené hrozby. Našli jsme si časem jiný venkovský dům a v něm už žádní duchové naštěstí nejsou.
Zdena R. (66), Praha
