Shledání s kamarádem z dětství nám udělalo ohromnou radost. Netušili jsme, že nás to bude stát rovných sto tisíc! Třídní sraz základní školy po padesáti letech mě uvedl tak trochu do deprese. Už jsem si totiž nebyla vůbec podobná. Samozřejmě nemám na mysli věk, ten ubíhá každému stejně, alespoň jsem si to prozatím myslela. Tou podobou jsem měla na mysli spíš váhu a také svoji povahu. Váha se mi z

Závist je vážně něco hrozného. Dnes to už moc dobře vím. Ale dlouho jsem se závistí nechala vláčet a moc jsem ublížila. Aleš ke mně pomalu přijíždí z druhé strany chodníku a usmívá se. Mně ale při pohledu na něj k smíchu vůbec není. Jsem zničená. Můj úžasný, syn, nadaný a skvělý odborník i sportovec skončil na invalidním vozíku. A můžu za to já, za to, že jsem ubližovala, přišel spravedlivý tre

Ztráta milovaného manžela drtila moje srdce. Nemohla jsem přestat truchlit. Až mě náhoda přivedla na hrad, který mé černé myšlenky jako zázrakem zapudil. Můj Jiří byl nejlepší muž a člověk, jakého jsem v životě potkala. Byl hodný, milý, obětavý, tolerantní, vždy na něj bylo spolehnutí a měla jsem v něm oporu. Jeho smrt mi vzala všechno. Najednou jsem to nebyla já. Ztratila jsem pevnou půdu pod

Zopakovat si po čtyřiceti letech sňatek se vším všudy, i se svatební cestou, bylo mým snem. První svatba byla jedna velká katastrofa a tak jsme se na tu druhou těšila. Jenže, dopadla ještě hůře, než ta první! Vdávala jsme se mladá a naivní. A hlavně proto, že jsem „musela“, což tehdy znamenalo jediné: neplánované těhotenství. Mně se tahle nehoda stala ještě před dovršením dvacátých narozenin, ale

První návštěvy u maminky přítele jsem se velmi bála. Bývalá učitelka, přísná a nekompromisní, si svého jedináčka dokázala náležitě chránit. Blížila se neděle a mně bylo čím dál hůř. Bála jsem se nastávající tchýně. S přítelem Honzou jsem chodila už skoro rok a teprve nyní se odhodlal mě představit svojí matince. „Eliško, mluv prosím tě spisovně, to víš, máma učila češtinu, tak si na to potrpí!

Vdávala jsem se mladá, nezkušená a jako devatenáctiletá jsem si ve své zaslepené zamilovanosti nevšimla, že princ na bílém koni je takovým pouze v mojí fantazii. Manžel začal hned po svatbě holdovat alkoholu. Když se napil, byl agresivní, majetnický, ponižoval mě, žárlil. Psychický teror se stupňoval. Po dvouletém manželství, během kterého jsem přivedla na svět naši dcerku, jsem podala žádost

Zavinila jsem autonehodu a teď je kvůli mně přítel na vozíku. Chtěla jsem se s ním rozejít, ale teď nemohu a musím se o něho starat! Bylo mi rovných třicet tři let, když jsem se seznámila s přítelem. Byl stejně starý a docela pohledný. Já byla už dost dlouho sama a tak jsem se novému vztahu nebránila. Jenže, už od začátku mi bylo jasné, že to není ten pravý. Takový ten muž, o kterém si ženská řek

Dlouho jsem neměla štěstí na chlapa. Ale pak jsem konečně našla toho pravého. Ale netušila jsem, že můj vysněný ideál má jednu vadu. Je chorobný lhář! Po několika nepovedených známostech jsem konečně našla toho pravého. Tedy, alespoň jsem si to myslela. Můj nový přítel byl advokát. Měl krásné auto a denně mi nosil pugét růží. Bylo to skoro jako v pohádce a všechny moje přítelkyně mi ho záviděly.

Žila jsem na malém městě. Táhlo mi na třicet a ještě pořád jsem nepotkala kluka, který by mohl být dobrým otcem pro mé děti. Moje sestra to štěstí měla. Já jsem vždycky na rozdíl od ní přitahovala muže, kteří se chtěli jen nezávazně pobavit, ale když jsem se jen trochu zmínila o společném životě, vytratili se z mého života jako pára nad hrncem. Maminka mi vždycky říkala, že když mě opustili, s

Toužila jsem po životě v přírodě, ale při něm jsem zjistila, že civilizace má přece jen něco do sebe. Teď už jsem ze snů vyléčená. Jako typické městské dítě jsem měla o životě v přírodě zkreslené představy, protože jsem ho znala jen z letních táborů, vyprávění babičky a z řídkých návštěv své tety z jižní Moravy. O to víc jsem po romantickém venkovském životě toužila. Rozdílné světy Tyto m