Moji blízcí nevěřili, že bude Václav dobrým manželem. Byl mnohem starší než já a hodně pil. S Václavem jsme se seznámili, když jsem pracovala jako servírka v hospodě. Záměrně neříkám v restauraci, protože restaurace to nebyla. Byla to hospoda čtvrté cenové skupiny, takzvaná, jak se tehdy říkalo, čtyrka. Václav tu sedával málem každý den. Kdyby mi tehdy někdo řekl: toho si jednou vezmeš za muže, z

Manžel je velký znalec hub, nikdo je nezná lépe než on, přesto jsme se všichni onoho léta otrávili houbami a vnučka dokonce málem zemřela. V létě je zaběhnutý takový český standard, že děti pendlují mezi prarodiči, tetičkami, tábory a chvíli stráví i s rodiči. Léto, kdy na dva týdny přijely vnoučata, předškolák Vašík a osmi letá Kačenka, bylo plné očekávání a radosti, ale nakonec se pohoda prom

Potkaly jsme se na zámecké oslavě za podivných okolností. Svedla naše cesty magie, kterou jsme kdysi ovládaly? Lidé, které máme potkat, nikdy nemineme. Je zvláštní, jak úžasně toto dokáže osud zařídit. A pokud se to nepovede poprvé, vrátí se šance znovu a osud míří přesněji. Jednoho z velmi důležitých lidí, kteří mi pomohli v těžké životní etapě, jsem potkala na služební cestě v cizině. Cesta pro

Dokonce i slepice se chovaly agresivně. Napadaly své majitele a kolemjdoucí. Kdo jim přikazoval škodit? Naslouchaly snad hlasu šíleného starce? V malé vesničce na jihu Moravy se místní obyvatelé dlouho potýkali se starým pánem, který byl známý svou konfliktní povahou. Nikdo netušil, kde se v obci vzal, odkud přišel a jaký život žil. Koupil si domek na návsi a od té chvíle se začaly ve vsi dít nep

Martínek skončil pod koly auta přímo před naším domem. Nesl si zrovna vysvědčení z první třídy. Syn se mi narodil, když mi bylo dvaatřicet a já už v dítě přestala doufat. Dlouhých pět let jsme se s mužem snažili za pomoci lékařů, až došlo na zázrak a narodil se Martin. Oslavy nebraly konce, a život se otočil o sto osmdesát stupňů. Všechno se točilo jen kolem něj. Když šel do první třídy, dostal

Dostala jsem se do situace, kdy mě přestal bavit svět. A navíc jsem věřila, že mi všichni jen lžou. Když pozoruji slunce, měsíc či hvězdnou oblohu, často si uvědomím, že už pro mě dnes svítit neměly. Je tomu víc jak pět let, co jsem se rozhodla zemřít. Důvody byly prozaické. Byla jsem přesvědčená, že umírám na rakovinu. Smrti se nebojím, ale bolesti strašně. A rakovina je přece ta nejhroznější

Tolik jsem se chtěla vdávat! Jenže v den, kdy jsem měla být požádána o ruku, se stalo něco nečekaného. Připadala jsem si stará jako dějepis. V to léto, o kterém chci vyprávět, jsem měla obrovský světobol. Byla jsem stárnoucí slečna učitelka, opuštěná jako hájovna v lese. Hned to vysvětlím, možná vás pak zamrazí. Bylo mi třicet osm a rozešel se se mnou partner po desetileté známosti. Přesně v době

Trápila jsem se tím, že mě nemají rádi. Bratr i sestry mě vynechávali z rodinných oslav a setkání. Netušila jsem, že je dráždí moje dokonalost. Vždycky jsem byla nadšenec, který za sebou vlekl ostatní. Rodiče mě dávali sourozencům za příklad, ať už se jednalo o výsledky ve škole, sportovní výkony, zájmové kroužky nebo úspěchy u kluků, kterých se kolem mě točilo hodně. Na co jsem sáhla, to se mi d

Dnes je mi maminky líto. Je to nemocná stařenka. Nevyčítám ji zlo, které kolem sebe šířila. Svou nenávist jsem zahnala. Mám ji ráda a postarám se o ní. Byla jsem ošklivé kačátko, které nevyrostlo v krásnou labuť. V pubertě jsem nepatřila mezi vyhledávané objekty opačného pohlaví. I když jsem byla společenská a snadno navazovala kontakty, udržet kluka se mi nedařilo. Hlavním důvodem byla moje atra

Když se to všechno stalo, chodila jsem ještě na učňák. Nějak se to seběhlo tak, že jsem se učila na dámskou krejčovou. Bylo to někdy v únoru a já právě měla po své tradiční chřipce, kterou si neodpustím v tuhle dobu nikdy, a šla jsem v té věci na kontrolu k naší doktorce. Nevím, jak a proč se to stalo, ale tvrdím, že se mi musela zamotat po těch horečkách a antibiotikách hlava, protože jinak js