Dokonce i slepice se chovaly agresivně. Napadaly své majitele a kolemjdoucí. Kdo jim přikazoval škodit? Naslouchaly snad hlasu šíleného starce?
V malé vesničce na jihu Moravy se místní obyvatelé dlouho potýkali se starým pánem, který byl známý svou konfliktní povahou. Nikdo netušil, kde se v obci vzal, odkud přišel a jaký život žil. Koupil si domek na návsi a od té chvíle se začaly ve vsi dít nepříjemnosti. Moje maminka z té vesničky pochází, a tak jsem měla z první ruky všechny příhody, jenž se začaly hromadit. Zejména zvířata, do té doby klidná a poslušná, se chovala agresivně. Bylo na denním pořádku, že někoho napadl pes, kočka nebo kohout. I dobrosrdečná ovce se rozběhla proti svému majiteli. Nikdo počínání zvířat nechápal, čeho si však všimli všichni, bylo, že zvíře pokaždé napadlo toho, který se se starcem nepohodl.
Používal snad woodoo?
Lidé se začali o minulost starce zajímat. To, co zjišťovali, jim však na klidném spánku nepřidalo. Pán prožil velmi nevšední, dobrodružný život. Dlouhá léta pobýval na Filipínských ostrovech, kde žil mezi místními domorodci. Kromě netradičních léčebných metod ovládali tito lidé tajemné jevy a hlavně woodoo. Naučil se snad děda nějaké praktiky, které pak používal proti těm, kdo se mu znelíbili? A jak mu v takových aktivitách zabránit? Nebylo dne, aby se i u nás doma o dědkovi nemluvilo. A tak jsem se rozhodla, že požádám o pomoc svou kolegyni, která se znala s mnoha zajímavými věštci, léčiteli a okultisty.
Rady čarodějů selhaly
Každý kartář, léčitel, esoterik, okultista radil něco jiného – od svěcené vody až po nilský kříž a indiánského draka. Na starce nic nezabíralo. Jen ho to ještě rozvášnilo. Čaroval nejspíš v noci i ve dne, protože zvířata se stala nepříčetná. Lidé se báli vyjít z domu a nebylo výjimkou, že náhodného turistu honili po vsi husy, kohouti a slepice. Ty se staly postrachem ze všeho největším! Až se jednoho dne stal zázrak. Na návsi zastavilo auto, které zabloudilo. Vystoupila z něho mladá žena s malým kloučkem. Byla neděle a všichni tudíž zalezlí u oběda. Paní se potřebovala zeptat na cestu, a ze všech domů vykročila k tomu nejhoršímu. Vybrala si dědkův. S hrůzou ji místní sledovali za záclonou a čekali, s jakou se chuděra potáže. Protože nebyl u vrátek zvonek, prošla zahradou a vešla s dítětem do domu.
Zvládlo ho malé dítě?
Minuty se vlekly. Zraky místních se upínaly na dveře, ze kterých jistě každou chvilku žena vyběhne – a za ní rozzuřený stařec s holí. Nic takového se ale nedělo. Uběhla půlhodina, hodina – místní vycházeli na dvorky a radili se, zda nemají do domu vtrhnout a ženu s dítětem zachránit. Až se najednou dveře otevřely a z nich vyšla žena s úsměvem na tváři a náš starý protiva s kloučkem v náručí. O čem si ti dva tak dlouhou dobu povídali? O Filipínách! Byla to totiž novinářka, která na ostrovy už mnoho let jezdila. S nevrlým starcem spolu našli společnou řeč. Od té doby jej navštěvuje pravidelně a zlý stařec se změnil. Začal se svým okolím komunikovat v dobrém. A zvířata? Tím dnem se zklidnila a ve vesnici na jihu Moravy zavládl opět klid a přátelská atmosféra.
Zuzana (47), Břeclavsko
