Domů     Sebevražda pro mě byla vysvobozením
Sebevražda pro mě byla vysvobozením

Dostala jsem se do situace, kdy mě přestal bavit svět. A navíc jsem věřila, že mi všichni jen lžou.

Když pozoruji slunce, měsíc či hvězdnou oblohu, často si uvědomím, že už pro mě dnes svítit neměly. Je tomu víc jak pět let, co jsem se rozhodla zemřít. Důvody byly prozaické. Byla jsem přesvědčená, že umírám na rakovinu.

Smrti se nebojím, ale bolesti strašně.

A rakovina je přece ta nejhroznější způsob odchodu ze světa, který přichází až dlouho poté, co vám tělo rozežere nádory a mysl zdeformuje takovým utrpením, že se budete na svůj konec těšit jako na to nejsladší vysvobození. Aspoň tak si to já představuju.

A tak jsem se chtěla vysvobodit sama, dřív než přijde konečné stádium, kdy už na to nebudu mít sílu.

Začalo to nemocí

Tehdy jsem onemocněla a musela na poměrně těžkou gynekologickou operaci. Moje problémy spočívaly v uvolněné děloze a několika dalších komplikací, ovšem nález, který by potvrdil karcinom neexistoval.

Stejně jsem ale byla dost vyděšená, prostě jsem se bála toho, co najdou až se do mě podívají trochu blíž. Lékaři i sestry byli strašně nepříjemní.

Když jsem se ptala na podrobnosti, usadili mě vždy chladnou větou o tom, že nemají čas a já se vařila ve vlastní šťávě.

Na den operace nezapomenu. Ráno mě sestra seřvala jako malou holku, za to, že se bojím a jestli chci, zavolá prý psychiatra. Pak mi píchla uklidňující injekci a v mrákotách mě odvezla na sál.

Operace trvala čtyři hodiny a když jsem se probrala, dlouho se na pokoji nikdo neobjevil. Druhý den mi lékař vysvětlil, že je všechno v pořádku a maximálně do tří měsíců jsem kompletně zahojená a bez potíží. V nemocnici si mě nechali ještě několik dní a pak mě poslali domů.

Operace se nepovedla

Bylo mi hrozně. Nemohla jsem bolestí spát, sedět a ani pořádně chodit. Dcera mi koupila ve zdravotních pomůckách nafukovací kruh, který mi měl při sezení trochu ulevit, ale moc nepomohl. Brala jsem léky a rostlo ve mě podezření, že mě ve špitále podvedli.

Prostě mi tu rakovinu našli, ale rozhodli se, že se na mě vykašlou, nic mi neřeknou a nechají mě umřít. Je mi třiašedesát, na co by do staré báby vráželi peníze pojišťovny. To raději utratí za mladší pacienty.

Moje podezření se pomalu měnilo v jistotu poté, co uplynuly ne tři měsíce, ale půl roku a já trpěla bolestmi stále. Doktoři se ale se mnou odmítli bavit a posílali mě na psychiatrii.

Manžel a dcera mi taky nechtěli naslouchat a za zády se mi posmívali, že jsem hysterka a vymýšlím si nesmysly. Nahlas nic neřekli, ale já jim viděla až do žaludku.

Proto jsem se úplně uzavřela do sebe a přestala komunikovat. Trápila jsem se ležíc ve svém pokoji dnem i nocí. Často jsem proplakala celé hodiny a představovala si to utrpení, které nastane možná už zítra.

Ty poryvy nesnesitelných bolestí, jejíž předzvěst jsem už pociťovala teď. Připadala jsem si jako mučedník na kříži a modlila se k bohu, abych do rána umřela. Ani ten mě ale nevyslyšel, a tak jsem se rozhodla vzít svůj osud pevně do rukou.

Plány na smrt

Všechno jsem si pečlivě naplánovala. Koupím si provaz a oběsím se na stromě. Před tím zapiju láhví kořalky plato prášků na spaní a smrt si tak posychruju. A navíc nebudu vnímat ani strach ani nic jiného. Hlavně musím všechno zařídit nenápadně.

Provaz jsem schovala pod matraci, flašku vodky do skříně mezi svetry a prášků na spaní jsem měla dost zcela oficiálně. Při procházce se psem jsem si vybrala i vhodný strom.

Byl na odlehlém místě, ve svahu a pod ním se válela kupa roští a kamení, takže byly jeho větve dostupné. Stačí na ten marast vylézt, přehodit provaz a pak ho jen odkopnout…

Když teď na to vzpomínám, rozhodnutím, že se zabiju, se mi hodně ulevilo. Trápení a strach už jsem vnímala jako časově ohraničené, tudíž jsem se mohla těšit, že se jich zbavím. Nejhorší pro mě bylo to nekonečno zoufalých dní přede mnou.

To, že jsem nedohlédla konce bolestí a utrpení. A v neposlední řadě i neschopnost se tomu postavit. Jak bych se mohla vzepřít rakovině? Vždyť je to předem prohrané!

Poslední den v životě

V den D jsem si kolem pasu omotala provaz a schovala ho pod bundu. Do kapsy nasypala hrst prášků a do druhé zasunula láhev kořalky. Byla jsem jako omámená. Šla jsem na smrt a naposled pozorovala mraky nad hlavou. Ne, nedojímalo mě to.

Byla jsem skálopevně rozhodnutá a psychicky vlastně už víc na druhém břehu než v pozemském životě. Těšila jsem se, že se brzy potkám se svou maminkou a tátou. Už tam na mě určitě čekají.

Udělala jsem však zásadní chybu. Když jsem přišla ke stromu, odmotala jsem provaz a rozhodla se, že nejdřív zapiju prášky na spaní. Než začnou spolu s alkoholem působit, chvíli to potrvá a já zatím upevním smyčku.

Bez zaváhání jsem si je nasypala do krku a na ex vypila dobrou půlku flašky. Vzala jsem lano a začala šplhat po hromadě roští, abych si připravila oprátku. Za pár minut se se mnou ale začal svět točit, bylo to o daleko dřív, než jsem čekala.

Oprátka už ale visela, stačilo provlíknout hlavu a skočit. V poslední chvíli jsem ještě chtěla dopít zbytek vodky, ale láhev mi spadla a rozbila se. To jsem už ale neřešila, protože jsem začala ztrácet pojem o realitě.

Všechno jsem vnímala jako ze snu, obrazy se podivně a nesouvisle míhaly… Hop. A víc si už nepamatuju.

Konec nadějím

A pak jsem se probrala. Ležela jsem pod stromem s provazem na krku a přes nohy mě tížila zlomená větev, která se mojí vahou utrhla. Venku se začalo stmívat a já si vůbec nedokázala uvědomit, co tam dělám, kdo jsem a proč ležím na zemi.

Vůbec jsem si nevěděla rady, a tak jsem se zvedla, sundala si provaz z krku a potácela se cestou nevěda kam. Pomalu se mi vracela paměť a já si matně uvědomovala, že tady někde bydlím, ale nevím, jak se domů dostat.

Začala jsem brečet a jak jsem ještě byla pod vlivem drog, tak i padat a otloukat se o stromy a zeď, která vedla podél lesoparku. Naštěstí mě potkali nějací lidé, kteří mě podle mých zmatených instrukcí odvedli před náš dům a zazvonili na manžela.

Ten už mě několik hodin hledal a když spatři, v jakém jsem stavu, hned zavolal sanitku.

Nakonec jsem se tedy přece jen do blázince dostala. Zavřeli mě na tři měsíce a bylo to tam tak otřesné, že nebýt prášků, které tam do mě cpali, tak bych utekla. Rodina se ale konečně chytla za nos a začala mě brát vážně.

Denně za mnou docházel jak manžel, tak dcera. Když mě poprvé uviděla, padli jsme si do náruče a obě brečely jako plačky na pohřbu. Já jsem byla strašně potlučená, obličej od větví do krve rozškrábaný a kolem krku mohutnou striangulační rýhu od provazu.

Drželi jsme se pak za ruce a šli na procházku po areálu a mnoho hodin si povídali. Poprvé po mnoha letech.

Svět znovu zalilo slunce

Po propuštění mi lékaři vystavili písemné dobrozdání o tom, že v žádném případě netrpím rakovinou a já jim konečně uvěřila. Když si na to dnes vzpomenu, jsem vděčná, že mě cosi ochránilo a já při páchání sebevraždy udělala tolik chyb, že se mi nepovedla.

Situace v rodině se natolik změnila, že dnes jezdíme společně I na dovolenou a jsme rádi, že se máme. To si totiž člověk často uvědomí až poté, co o někoho přijde.

Věra M. (67), Kroměříž

reklama
Související články
7.6.2024
Vím, je mnoho podobných osudů. Ale stejně si říkám: „Proč právě my?“ Dcera přišla o lásku. A vnučka? Ta se nedočkala, až ji tatínek vezme za ruku a povede do školy. Dan byl můj zeť. Od prvního setkání sympaťák. I když jsem byla na chlapce mé dcery Anežky přísná, za něj jsem byla ráda. A i proto, že se s Anežkou našli brzy. Brali se v 25 letech a o rok později se jim narodila Anička. Byli opravd
5.6.2024
Sháněla jsem ženicha, kde se dalo. Hlavně na plesech a na tancovačkách, kam ale nechodili jen slušní kluci. Byla tam i spousta pobudů. Můj příběh je takový zmatený. Občas nemohu uvěřit, že se mi něco takového skutečně stalo. Zejména ráno po probuzení si kolikrát myslím, že to byl třeba jen sen a že moje minulost je taková nějaká, řekněme učesanější, ale není tomu tak. Jak to tenkrát bylo? Inu,
1.6.2024
Tak moc jsem si vysnila dokonalou lásku a byla jsem schopná pro ni udělat cokoli, až jsem na to doplatila. Je to snad nějaký trest za snění? Narodila jsem se na Moravě, když mi bylo sedm let, tak se naši rozvedli. Zůstala jsem jen s maminkou. Tehdy se ve mně asi zrodila touha mít pořádného chlapa, který se o mne postará. Byla jsem tedy holka hodně divoká, měla jsem ráda diskotéky a tam o nápadn
30.5.2024
Po škole jsem se poflakovala po sídlišti a rodiče moc nezajímalo, co vlastně dělám. Počítali s tím, že budu prodavačkou. Já ale chtěla víc. Ohlížím-li se zpět, měla jsem v životě nakonec vlastně štěstí. Ne že bych si ho dlouho užila, ale alespoň mě potkalo. Rodiče si odjakživa přáli, abych se jednoho dne stala prodavačkou, stejně jako maminka. Jenže než takový osud, to jsem se raději rozhodla j
27.5.2024
Příběh mé sestry je smutný. Ale je to ohromná bojovnice. Když se jedná o dítě, dokáže se s osudem pořádně poprat. Lidský život píše romány, někdy bohužel smutné a kruté. Takový je příběh mé sestry. Bývala to krásná holka, plná života, rozesmátá, kluci ze širokého okolí do ní byli zbláznění. Kolem osmnáctého roku to s ní začalo jít z kopce. Nejhorší noční můra se stala skutečností. Stačila se vš
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Kolem sebevraždy Perryho jsou nejasnosti…
nasehvezdy.cz
Kolem sebevraždy Perryho jsou nejasnosti…
Ani několik měsíců po smrti Matthewa Perryho (†54) ze seriálu Přátelé není jasné, co přesně se osudnou noc stalo. Herec zemřel ve svém domě v Los Angeles, kde se utopil ve vířivce. Toxikologický rozb
„Líné“ knedlíčky s jahodovou omáčkou
nejsemsama.cz
„Líné“ knedlíčky s jahodovou omáčkou
Milujete jahodové knedlíky, ale zdají se vám příliš pracné? Pak vyzkoušejte jednodušší recept. Potřebujete: ✿ 250 g polotučného tvarohu ✿ 1 vejce ✿ 20 g másla ✿ 50 g strouhanky ✿ 40 g dětské krupičky ✿ 1 lžíci moučkového cukru ✿ špetku soli Omáčka: ✿ 500 g jahod ✿ 1 lžíci třtinového cukru ✿ 2 lžíce 33% smetany ke šlehání 1. V míse promíchejte strouhanku, krupičku, cukr a
Karamelové řezy
tisicereceptu.cz
Karamelové řezy
Koláč můžete připravit s různými druhy pudinku, podle chuti. Ingredience: na 1 plech Na těsto 4 vejce 300 g hladké mouky 3 lžíce kakaa 1 prášek do pečiva 100 ml oleje 100 ml kefíru 150
Turecká invaze: Osud Kréty zpečetila hádka mezi obránci
historyplus.cz
Turecká invaze: Osud Kréty zpečetila hádka mezi obránci
Situace v obléhané Kandii je neúnosná. Demoralizované obránce trápí nemoci i nedostatek zásob. Francesco Morosini se rozhádá s Francouzi, kteří těžce zkoušenou pevnost záhy opouštějí. „Bez nich nemá další odpor smysl,“ napíše velitel krétského města do Benátek a vzdá se Turkům… Krétu na počátku 13. století ovládli Benátčané, když odtud vyhnali janovské piráty. Středomořský ostrov
Z dějin vesmírného závodu: Proč nikdo nestál o obyčejnou tužku?
21stoleti.cz
Z dějin vesmírného závodu: Proč nikdo nestál o obyčejnou tužku?
Tuto notoricky známou anekdotu slyšel už někdy každý: Američané měli v 60. letech utratit miliony dolarů za vývoj pera schopného psát ve vesmíru, zatímco Sověti použili tužku. Vesmírné pero skutečně e
Strašidelný sen znamenal kupodivu štěstí
skutecnepribehy.cz
Strašidelný sen znamenal kupodivu štěstí
Týdny mě mučila děsivá noční můra, útočily na mě dravé ryby a já jim unikala. Bála jsem se, že je to znamení, že se blíží strašné nebezpečí. Bylo to v době, kdy se mi narodila dvojčátka a já byla na mateřské. Kromě obrovského štěstí jsem tehdy prožívala i velký smutek, zemřela mi totiž maminka. Byla jsem smutná a vyčerpaná, což
„Vrhněte se do náručí pohodlí a zdravého spánku,“ radí Ivana Gutová
iluxus.cz
„Vrhněte se do náručí pohodlí a zdravého spánku,“ radí Ivana Gutová
Nespavost a nekvalitní spánek se staly charakteristickými rysy moderní éry. Zeptali jsme se tedy paní Ivany Gutové, majitelky oblíbeného showroomu LUXURY SLEEPING, na pár rad, jak docílit opravdu kval
Červnový festival Pivo na Náplavce představí 40 minipivovarů
epochanacestach.cz
Červnový festival Pivo na Náplavce představí 40 minipivovarů
Pivo na Náplavce – oblíbený degustační festival zlatavého moku, na kterém nebude chybět ani redakce Epochy na cestách, se v letošním roce bude konat 14. a 15. června na Rašínově nábřeží. Účastnit se ho budou stálice i nováčci, na pravém břehu Vltavy se představí 40 zástupců českých minipivovarů. Součástí festivalu budou i stánky s jídlem,
Posezení v kontextu se současnými trendy
rezidenceonline.cz
Posezení v kontextu se současnými trendy
V segmentu bydlení se projevují modifikace související nejen s proměnami architektury, ale rovněž s vývojem technologií. Průběžné aktualizace nabídky pak zasahují jak do materiálové, tak do barevné škály nábytkového portfolia a interiérových doplňků, a to včetně sedacích prvků. K zásadním trendům rozhodně patří multifunkčnost a flexibilita, umožňující přizpůsobit sestavy proměnlivým potřebám v průběhu dne s
Drosoulité, duchové mrtvých válečníků: Kde se zjevují?
enigmaplus.cz
Drosoulité, duchové mrtvých válečníků: Kde se zjevují?
S ostrovem Kréta je spojena pověst o přízracích skupiny statečných bojovníků za řeckou nezávislost, takzvaných Drosoulitů. Tato legenda se však čas od času zhmotní a místní lidé a turisté skutečně poz
16. ročník soutěže o prestižní značku Česká chuťovka!
epochalnisvet.cz
16. ročník soutěže o prestižní značku Česká chuťovka!
RADOST Z JÍDLA JE KLÍČOVOU SOUČÁSTÍ STRAVOVACÍHO NÁVYKU České potravinářství je pod stále větším tlakem nejen veřejnosti, ale i byrokratických struktur, přičemž zejména to druhé výrobcům příliš nepomáhá. Pokud například průměrná spotřeba piva na obyvatele loni klesla dokonce na historické minimum, něco to asi signalizuje. Čeští potravináři nejsou vlivem nejrůznějších vnitropolitických i vnějších okolností v
Harvey Weinstein: hlavní poražený kauzy MeToo se odmítá vzdát
epochaplus.cz
Harvey Weinstein: hlavní poražený kauzy MeToo se odmítá vzdát
Harvey Weinstein, někdejší mocný filmový producent, se snaží zvrátit své odsouzení za znásilnění a sexuální obtěžování. Jeho šance na očištění jsou však mizivé. Skandál, který začal v roce 2017, odhalil dekády zneužívání moci, kdy Weinstein nutil herečky k sexuálním službám výměnou za kariérní příležitosti. Navzdory pokusům vše zamést pod koberec a dohodám s oběťmi byl