Dlouho jsem přecházela zcela jasné příznaky vyhoření. Až jednoho dne jsem prostě pochopila, že dál už takhle nemůžu. A podala jsem výpověď. Bylo to nejlepší rozhodnutí mého života. Už bude pomalu pět a já tu stojím od pravého poledne. Nohy mě možná trochu bolí, ale sílu mi dodává úžasný pocit štěstí. Baví mě pozorovat, jak lidé už dopředu mlsně nahlížejí přes půl na vystavené zmrzliny v chladícím

Moje maminka byla celý život v domácnosti. Vždycky měla doma naklizeno a nepamatuji si na den, kdy by na stole nestála teplá večeře. Nikdy neměla ambice jít do práce a takzvaně dělat kariéru. Tatínek nás v pohodě uživil a v životě své ženě nedal najevo, že by si ji snad nevážil. Měli hezký vztah a já jsem jim vděčná za to poklidné dětství. I díky němu jsem v sobě našla sílu na to, abych se zdrav

Zamilovali jsme se s Václavem na první pohled, ale bylo jasné, že osud nám nepřeje. Já žila sama se dvěma dětmi, on s dcerou. Potkali jsme se na dovolené, bydleli jsme ve stejném hotelu. Usmáli jsme se na sebe u snídaně, já trochu omluvně, protože mu moje dcera Agáta vylila džus ze sklenice, který si nesla ke stolu, na botu. Pak jsme se večer setkali u bazénu, a protože jeho dcera Jana vypadala

S Darkem jsem strávila jen pár chvil po rozvodu, a myslela si, že jsme se rozešli v dobrém. Jenže jen dokud jsem na jeho zamilovanost a později posedlost nenarážela doslova na každém kroku. Když jsem se rozvedla po patnácti letech s manželem, nebylo mi do smíchu. Děti situaci nesnášely dobře a já se čas od času potřebovala vyplakat někomu na rameni. Dnes už sice nevím proč, ale vybrala jsem si r

Mužům se velká rodina plánuje snadno. Nemusí ji za nic vyměnit. Často ani nevědí, co všechno jejich žena zvládá a neváží si toho. Já rozhodla za nás za oba a nelituju. Když jsme s Jirkou před více než třiceti lety randili, hodně jsme plánovali společný život a těšili se na věci budoucí. Součástí vizí byla i velká rodina v malém domečku s červenými muškáty v oknech. Dost jsme se spolu tomu tenkrá

Kdyby manžel o mém počínání věděl, asi by mě vyhodil z domu. Jenže nemůžu jinak. Nenechám přece svého syna napospas krutému světu. Počkám si, až pochopí, že se musí léčit. Dávno jsem zjistila, že syn není žádný svatoušek. Už jako malý kluk měl vlastně jenom průšvihy a pubertu vůbec moc nezvládal. Věděla jsem, že experimentuje s drogami, ale chtěla jsem věřit, že to nepřehání. A tak jsem dělala, ž

Své dětství jsem prožila šťastně. Byla jsem přesvědčená, že mám nejúžasnější rodiče na světě. A pak přišla strašlivá zpráva! Poznání pravdy bylo kruté, ale stálo za to. Našla jsem díky tomu blízkou duši. Vyrůstala jsem jako šťastné dítě v úplné rodině. Byla jsem jedináček, a tak jsem měla dostatek lásky a péče obou rodičů. Neuměla jsem si představit problémy dětí, které žily bez táty nebo se jeji

Vím, že je dnes v módě nepřechylovat ženské příjmení. Ale vnučka šla ještě o krok dál a rozhodla se změnit křestní jméno. V naší rodině je zvykem dědit jména, i když je to v něčem složité. Marii - matce se pak říká „velká“ nebo „stará“ jen proto, že se jí v pětadvaceti narodila Marie „malá“, posléze „mladá“, když se zase jí narodí o dvacet let zase později Marie „malá“. Já dostala jméno po otci a

Když jsem byla malá, často u nás panoval hlad. Bylo nás pět děti a v dělnické rodině nebylo nikdy peněz nazbyt. Možná proto si dnes pocitu blahobytu tak užívám. Nejméně pět lahví dobrého vína, v mrazáku kuřata, několik zamražených vepřových řízků nebo káva, když je v akci. To všechno a ještě mnohem víc musím mít doma, abych měla klid. Co kdyby se mi zítra něco stalo a nemohla bych si dojít na nák

Na gymnáziu jsme měli pohledného učitele, který nám sametovým hlasem recitoval krásné verše. Byl o dost starší a měl před svatbou... Je to už velmi dávno, co jsem chodila do gymnázia, ale vzpomínky mám dodnes živé. Ve čtvrtém ročníku nám ředitel představil nového třídního učitele. Mohlo mu být něco přes třicet, byl nápadně pohledný, zamilovala jsem se v té vteřině, kdy jsem ho uviděla. Hned jsem