Domů     Mámu s tátou bych nevyměnila
Mámu s tátou bych nevyměnila
5 minut čtení

Své dětství jsem prožila šťastně. Byla jsem přesvědčená, že mám nejúžasnější rodiče na světě. A pak přišla strašlivá zpráva! Poznání pravdy bylo kruté, ale stálo za to. Našla jsem díky tomu blízkou duši.

Vyrůstala jsem jako šťastné dítě v úplné rodině. Byla jsem jedináček, a tak jsem měla dostatek lásky a péče obou rodičů. Neuměla jsem si představit problémy dětí, které žily bez táty nebo se jejich dětství otřásalo rodinnými krizemi.

Moje rodiče se nikdy nehádali, a jestli nějaké spory měli, já o nich nevěděla.

Byla jsem hrdá na to, že mám laskavou a starostlivou maminku, které se mohu se vším svěřit, potěší mě, povzbudí a pofouká bolístky, a skvělého tátu, který si se mnou hraje a vymýšlí zábavu. Cítila jsem se dokonale spokojená.

Jediné, čeho jsem občas zalitovala, bylo, že nemám žádného sourozence. V pozdějším věku jsem se zeptala, proč si rodiče nepořídili další dítě, oni to ale vtipně zamluvili, a já to dále nerozebírala.

Skutečnost, že by maminka a tatínek nebyli mými skutečnými rodiči, mě nikdy nenapadla. Až přišly moje patnácté narozeniny, které dětský sen o ideální rodině drasticky rozbily.

Nevěřili okolí, tak šli s pravdou ven

Jako blesk z čistého nebe! Dostala jsem dort, dárky a pak mě máma s tátou objali a řekli, jak moc mě milují a jsou šťastní, že mě mají. Tušila jsem, že nastala důležitá chvíle. A byla jsem zvědavá, co se dozvím. Takovou jobovku jsem ale nečekala.

Zažila jsem stav, kdy člověk doslova zkamení. Nehysterčila jsem, ani neplakala. Mlčela jsem. Mozek si to neuměl rychle zpracovat. Chvíli jsem si dokonce myslela, že to je nějaký žertík k narozeninám.

Maminka mě ubezpečovala, že se na jejich lásce ke mně nic nezmění, zůstanu navždy jejich holčička, ať se k pravdě postavím jakkoliv. Otec dodal, že jednou ta chvíle přijít musela. A je lépe slyšet pravdu od nich, než abych se ji dozvěděla od někoho jiného.

Lidé, jak tatínek s maminkou zhodnotili, jsou někdy zlí. V podstatě se divili, že mi to už dávno někdo neřekl. Na malém městě se všichni znají až moc dobře. Byla jsem jim za ten moudrý přístup vděčná.

Mohla jsem se s pravdou vyrovnat v soukromí beze svědků, kteří by se možná pásli na mém momentálním rozpoložení.

Zvědavost zvítězila. Musela jsem ji vidět!

Situaci jsem přehodnotila na pubertální věk kupodivu rozumně. Došla jsem k názoru, že pro mě v mém srdci maminkou a tatínkem budou navždy ti, kteří se o mě od dětství starali. A taky jsem se jim to snažila dávat najevo.

I když mezi námi na chvíli zavládla nejistota, mraky se brzy rozplynuly, a náš vztah se vrátil do zajetých kolejí. Všechno však stejné nezůstalo. V mé duši se usídlila zvědavost. Kdo je moje skutečná matka? Proč mě odložila? Chtěla?

Nebo se dostala do takových problémů, že musela tak zoufalý krok udělat? Možná se trápí a vyčítá si? Ztratit dítě je pro matku přece strašnou ranou! Otázky se mi honily hlavou nejen večery před spaním, ale i přes den ve škole.

Nedalo se nepoznat, že se v mé hlavě něco děje. Dokonce jsem se zhoršila v prospěchu. A to byl varující alarm pro mě i rodiče. Potřebuju se dozvědět pravdu, ať bude jakákoliv. Nejistota mi rozežírala duši.

A tak, jak byli mí adoptivní rodiče vždy moudří a chápaví, mi pomohli skutečnou matku najít. Muselo to být pro ně mučivé, ale oni to přesto udělali, protože pochopili, jak moc se trápím. A záleželo jim na mém štěstí.

Přijeli jsme si pro ztracenou duši

Dnes vím, že bylo dobře takovou zkoušku ohněm podstoupit. Poznání reality mi otevřelo oči. Některé ženy by si neměly děti pořizovat. A právě takovou „matkou“, nerada ji tímto označením nazývám, byla ta moje biologická.

Když jsem zazvonila u dveří, otevřela mohutná Dolly Parton v leginách. Poklepala rudými nehty o rám dveří a štěkla přes růžovou rtěnku: „Co chceš?“ Zeptala jsem se na jméno, což ji očividně nepotěšilo. A ještě méně to, že jsem její dcera.

„Vypadni!“ To nemusela opakovat znovu. Otočila jsem se a běžela ze schodů, co mi nohy stačily. Před domem na mě totiž čekali mí rodiče. Jak jsem byla šťastná, že je mám! Než jsme ale stihli nastoupit do auta, přitočila se k nám jakási babka.

Čilá, zvídavá sousedka. Nešlo ji na rozum, kdo to za známou firmou, jakou moje skutečná matka byla, přijel. Její přátelé totiž měli zcela jinou image a hlavně vystupování, než my. Slovo dalo slovo, a my se dozvěděli, že nejsem jediné dítě, které má. To druhé bylo v pasťáku.

Dostala životní šanci, kterou proměnila

A tak se ukázalo, že naše cesta nebyla zbytečná. Vyrazili jsme za sestrou. A mí rodiče se ukázali opět jako skvělí lidé. Riskli tehdy hodně. Adoptovali si i mou sestru. Celé okolí jim to rozmlouvalo, že v tomto případě je na převýchovu pozdě.

Že se jim takový velkorysý čin vymstí, ale oni to přesto zkusili. A povedlo se jim přesvědčit všechny o tom, že nikdy není pozdě. Dnes už je tomu mnoho let, kdy se tato událost stala. Rodiče stále ještě žijí, ale už jsou velmi staří a hodně nemocní.

Sestra jim tu velkou životní šanci, kterou kdysi dostala, vrací plnou silou a naplno v rámci svých možností. Vystudovala totiž medicínu a je z ní dnes renovovaná lékařka.

Milena H. (57), Liberec

Související články
4 minuty čtení
Celý život jsem si myslela, že rodina je o lásce, podpoře a sdílení radostí. Teď díky snaše vím, že je to o zdravém jídelníčku a celoživotním odříkání. Poslední roky mi dávají zabrat. Moje snacha Lenka je sice milá žena, ale její posedlost zdravou výživou mě přivádí k šílenství. Nejvíc mi ale láme srdce, když vidím, jak svými striktními názory bere radost z dětství mému vnukovi Kubovi. Je mu pě
2 minuty čtení
Ne každému mladému se musí oslavy staršího člověka líbit, ale určitě by bylo slušností to alespoň předstírat. Partnerka mého vnuka to nezvládla. Lada se jmenovala, a už to jméno zavánělo povýšeností. Jak jsem ho uslyšela, zapracovala moje ženská intuice a vnitřní hlas mi řekl, že s touto dívkou náš Lukáš šťastný nebude. Ale všichni mi oponovali, že až ji poznám, změním názor. Je to milá, hezká
2 minuty čtení
Všechno jsem sestře obětovala. Když se jí narodila dcera Martinka, odešla jsem z práce, abych s výchovou neteře pomohla. Ale kde je vděk? Rodiče nám zemřeli při autonehodě. Mně bylo tehdy třináct a sestře Jitce jen sedm. Vychovávala nás babička, ta ale zemřela, když mi bylo devatenáct. O svou mladší sestřičku jsem se tedy musela starat já, a myslím, že kvůli tomu jsem promarnila své životní šan
5 minut čtení
Jsem matka, babička a svědkyně bolesti, která svazuje naši rodinu jako jedovatý břečťan. Můj syn, kdysi veselý kluk s plány do budoucna, se stal stínem sám sebe. Bylo mu sedmnáct, když jsme poprvé zaznamenali změny v jeho chování. Do té doby byl Marek, náš jediný syn, velmi citlivý mladík, který kolem sebe šířil dobrou náladu a byl duší každé společnosti. Miloval fotbal a škola mu šla snadno
2 minuty čtení
Je to pech, když mužem vašich snů je švagr. Byla bych mu mnohem lepší ženou, než moje sestra. Nezasloužila si ho. Musel zjistit, jaká doopravdy je. Už na začátku puberty se vztah mezi mnou a starší sestrou Jindrou zhoršil. Jindra byla vždycky lepší než já. Kráčela jsem v jejím stínu a byla ve všem ta druhá. Dokud jsme byly malé, tak jsem to moc nevnímala, byla ke mně hodná a se vším mi pomáhala
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
epochanacestach.cz
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
Jen pár minut od rušného centra Prahy se rozprostírá kraj, který jako by vypadl z pohlednice – Dobřichovice. Tato malebná středočeská obec na levém břehu Berounky nabízí všechno, co si náročný cestovatel může přát: harmonii přírody, noblesu historické architektury, vynikající gastronomii i výjimečné možnosti odpočinku a poznávání. Dobřichovice nejsou pouze „předměstím“ metropole. Jsou samostatným světem,
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
21stoleti.cz
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
Usnout včas, spát celou noc, probudit se svěží – pro mnohé sen. Doslova. Ve světě, kde se večerní ticho mění v modré světlo displejů a hlava neumí přestat přemýšlet ani v jednu ráno, se kvalitní spáne
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
nasehvezdy.cz
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
Když si herečka Jana Švandová (77) brala movitého developera Pavla Satorieho (75), šla hlavně po jistotě. Jenže co když o jejího muže teď usiluje jiná žena se stejným záměrem? Herečka Jana Švandová
Vodnice je poklad v domácí apotéce
epochalnisvet.cz
Vodnice je poklad v domácí apotéce
Její druhý název je brukev řepák, ale také se jí lidově říkalo kvaka nebo rabská řepa, to prý podle uherského města Rábu, protože prý snáší podobné vlhké podnebí, jako je tam.   Určitě jste se s ní už setkali, třeba na trzích, někdy i v obchodech. Její bulvy jsou bílé, nahoře někdy fialové a chutí
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
iluxus.cz
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
Letní filmovou sezónu oživuje snímek Džob, závěrečný díl trilogie, kterou režisér Tomáš Vorel započal Gymplem a pokračoval Vejškou. Hrdinové Kolman (Jiří Mádl) a Kocourek (Tomáš Vorel ml.) dospěli – j
Originální stavba navzdory velké vodě
rezidenceonline.cz
Originální stavba navzdory velké vodě
Okouzlující dům, postavený v povodňovém pásmu na předměstí Byron Bay v oblasti Queensland na východě Austrálie, musel vyhovět přísným stavebním regulím, aby jej nezničily v těchto končinách celkem běžné povodně. Příjemné subtropické klima v pobřežní oblasti australského Queenslandu spolu s nekonečnými písečnými plážemi a národními parky učarovaly také majitelům Northern Rivers Beach House, kteří se obrátili na známé architektonické
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
epochaplus.cz
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
V obchodě si ho kupujeme v podobě nenápadných suchých listů, které přidáváme při vaření do různých jídel. Samotná dřevina má přitom vznešenost nejen v názvu, ale také ve své historii. Uctívají ji panovníci i umělci, neobejdou se bez ní dokonce ani ve slavné delfské věštírně. A může podpořit zdraví! Vavřínové věnce známe jako poctu pro
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
historyplus.cz
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
Je neděle pozdě odpoledne, 30. května 1434. Kolem táhlého hřbetu Lipské hory u vesnice Lipany se zvedá prach. Jízdní oddíly umírněných husitů pronikají otevřenou vozovou hradbou táboritů a sirotků a převrátí osm dalších bojových vozů. Za nimi se hrnou pěší, kteří kolem sebe mávají meči a cepy… Právě v těchto rozhodujících okamžicích, kdy proti sobě bojují
Ze šperkovnice vycházely zvuky
skutecnepribehy.cz
Ze šperkovnice vycházely zvuky
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme v zapadlé
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
tisicereceptu.cz
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
Nikdy není na škodu zkombinovat více druhů masa. Ingredience 4 ks kuřecích prsou 15 plátků slaniny 1 vejce 100 g strouhanky 100 g nastrouhaného sýru sůl a pepř Postup Nejprve si tři p
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
enigmaplus.cz
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
V roce 1974 proběhla invaze turecké armády na ostrov Kypr. Vyvrcholilo tím problematické soužití mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Ostrov je stále rozdělen. Část ostrova nyní zahrnuje území Kyp
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
nejsemsama.cz
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
V horkém počasí začnou otékat nohy i zdravým lidem. Pocity těžkých nohou jsou nepříjemné a mohou pokazit celý den a místo toho, abyste si teplé dny užívala, trpíte. Vše se dá ale napravit! I když je většina lidí přesvědčena o opaku, nejsou oteklé nohy ani zdaleka problémem pouze starších nebo obézních lidí. Nepříjemně otéct mohou nohy komukoli. Zvlášť rizikové je dlouhé