Se spolužačkou jsme byly nejlepší kamarádky do té doby, než přišel ON. Každá jsme ho chtěla pro sebe za každou cenu. S Jiřinou jsme se znaly od školky a ve škole spolu seděly v jedné lavici. Svěřovaly jsme si svá trápení i své radosti, chodily spolu na tanec, snily o tom, jak si založíme hudební skupinu a budeme slavné. Nevynechaly jsme jedinou příležitost, jak se někde předvést. Dokonce jsme s d

Pro samou práci jsem málem zapomněla, co jsme se svým dětem snažili vštěpovat. Syn mi to připomněl dojemným způsobem. Stalo se to už asi před třiceti lety. Syn Petr chodil do druhé třídy a dcera Andulka do první. Já poté, co jsem byla s dětmi šest let doma, zrovna nastoupila do nové práce a zpočátku jsem to zvládala jen s vypětím sil. Ráno vzbudit děti, připravit jim svačiny, odvést je do školy,

Byla to nečekaná rána. Všichni doufali v zázrak, já ale jako zdravotní sestra věděla, že mamince není pomoci. A tak jsem si ji vzala domů, abych se o ní poslední dny postarala… Maminka byla vždycky vitální a nikdy si nepamatuji, že by byla vážně nemocná. Ani stará nebyla, právě oslavila šedesátku, tak nás to všechny vzalo. Po jednom vysedávání u řeky, chodila totiž s tatínkem ráda na ryby, si zač

Moc jsem se chtěla podívat po padesáti letech do domu své babičky a navštívit místa z dětství. Přišla jsem tím ale jen o své krásné představy. Nikdy bych nevěřila, jak moc odlišně vnímá dítě realitu. Všechno bylo v mých vzpomínkách mnohem větší a krásnější, než tomu bylo doopravdy. Vyprávěla jsem svým dětem i vnoučatům o tom, jak velký byl dvorek u babiččina domku, jak rozsáhlá zahrada se sadem

I přes svůj věk je zdravá a neuvěřitelně činorodá, hotový nezmar. Svou nepozorností však dostala sama sebe do ohrožení života. Naše babička je navzdory svému věku třiadevadesáti let velice vitální. Trošku hůře vidí, bolí ji kolena, tlak má nízký a trochu špatné trávení. Jiné problémy nemá. Když uhodí období chřipek a my všichni odpadneme s horečkami, naše babička je nezmar. Na takové virózy má

V soukromém životě byla Monika dlouhodobě nešťastná, a tak se upnula na předpověď. Nic se nesplnilo, osud jsme musely vzít do svých rukou my. Kolegyně Monika byla vždycky tak trochu podivín. V práci téměř nepromluvila slovo, často její ústní projev za celý den spočíval pouze v pozdravu ráno a pak odpoledne, když odcházela. Do našich ženských debat, se nikdy nezapojovala, neřešila s námi recepty,

Jméno na náhrobní desce i datum úmrtí nakonec odpovídaly pravdě. Sny jsem vždycky brala jako něco, co nemá moc společného se skutečným životem. Většinou se mi zdály různé nesmysly. Nevěřila jsem, že by to, co se nám zdá, mohlo něco znamenat. Od chvíle, kdy jsem přišla o svoji kamarádku Alici, jsem ale změnila názor. Marně jsem ji uklidňovala Alice také patřila k lidem, kteří stojí spíše nohama

Lidé, kteří by si rozuměli, se bohužel občas poznají, až když je pozdě. Láska bývá někdy krutá a nebere ohledy. Vdávala jsem se, když mi bylo dvaadvacet a myslela jsem si, že mám nejvyšší čas. Byla jsem ráda, že jsem našla někoho, s kým by se dal prožít dobrý život. Rok po svatbě se mi ale stalo něco hrozného. Stačil jeden pohled Mirek byl hodným manželem, skoro nikdy jsme se nehádali a starost

Chtěla jsem pomáhat a nakonec jsem skoro všechno ztratila. O svém synovi Davidovi jsem věděla, že nemá příliš šťastnou povahu. Na rozdíl od dcery Simony byl ješitný, panovačný, hned se kvůli všemu vztekal. Nedokázal ani uznat svoji chybu. Říkala jsem si, že si jen těžko bude hledat nějakou vhodnou partnerku a že by dotyčná musela mít svatozář. Přesto se jedna našla a David se oženil. Vyšla jsem

Následky dávných neštěstí se mohou projevovat ještě po letech! Před lety jsme byli s manželem u moře ve Španělsku. Měli jsme ubytování v malé vesničce, stranou od rušných hotelů plných turistů. V okolí byla krásná příroda a my jsme toho využívali k romantickým večerním procházkám. Slyšeli jsme to jasně! Čtvrtý večer našeho pobytu jsme se vydali na delší túru už v pozdním odpoledni. Zastavili js