Se spolužačkou jsme byly nejlepší kamarádky do té doby, než přišel ON. Každá jsme ho chtěla pro sebe za každou cenu.
S Jiřinou jsme se znaly od školky a ve škole spolu seděly v jedné lavici. Svěřovaly jsme si svá trápení i své radosti, chodily spolu na tanec, snily o tom, jak si založíme hudební skupinu a budeme slavné. Nevynechaly jsme jedinou příležitost, jak se někde předvést. Dokonce jsme s dalšími kamarádkami založily amatérskou kapelu. Naše velké přátelství ale najednou skončilo. Stačilo k tomu, aby se v našem malém městě objevil kluk, který nám oběma vzal dech…
Která bude nejlepší?
Ten večer jsme měly vystoupit na kulturní besídce, ale protože jsme se nepohodly, rozhodla jsem se, že vystoupím s kapelou sama. Cvičila jsem o to víc, abych ten večer, na kterém bude i božský René, zazářila a on už nechtěl jinou. Jiřina se držela daleko ode mě a dělala, že mě nevidí. Na stole v šatně jsem měla sklenici vody. Besídka už začala a já čekala, až na mě přijde řada. Nesmím mít trému! Říkala jsem si. A jak jsem tam tak stála, té vody jsem se napila. Vlastně jsem do sebe tu sklenici hodila. Propálilo mě to durch a zdřevěněl mi jazyk. V té sklenici nebyla voda, ale slivovice. Musela mít určitě devadesát!
Byla jsem grogy
Než na mě přišla řada, všechno se se mnou roztočilo. Říkala jsem si, že to zvládnu. Opak byl ale pravdou! Kapela začala hrát, na jevišti blikal stroboskop a lítala barevná světla. Mikrofon ležel na zemi, já měla vběhnout na jeviště, udělat hvězdu, a jednou rukou sebrat mikrofon, skočit na nohy a začít zpívat. Měla jsem to nacvičené. Teď jsem tam ale stála, mikrofony jsem viděla tři a nebyla jsem si jistá, který z nich je ten pravý. Kapela hrála předehru už po třetí a já se konečně rozběhla s tím, že musím jeden z mikrofonů vybrat. Pokusila jsem se o hvězdu, prosvištěla jsem jevištěm a vlítla do lidí. Tím moje vystoupení skončilo. Byla to ostuda jako hrom. Všichni se seběhli a zjistili samozřejmě, že ze mě táhne chlast. René si ten večer nevybral mě, ale Kačenu z céčka, která vyla na besídce ruskou píseň o tumánech nad rekoj. S Jiřinou jsem se usmířila. Později mi přiznala, že to byla ona, kdo mi tu slivku v šatně podstrčil. Od té doby jsem se zapřisáhla, že se musím naučit zvládat své běsy. Spolu s Jiřinou jsme se přihlásily na jógu. Nejspíš to nebyl promarněný čas, protože jsem své budoucí lásky zvládala už mnohem rozumněji.
Iva (51), Třebíč
