Osudovou lásku jsem potkala až rok po svatbě

Total
93
Shares

Lidé, kteří by si rozuměli, se bohužel občas poznají, až když je pozdě.

Láska bývá někdy krutá a nebere ohledy. Vdávala jsem se, když mi bylo dvaadvacet a myslela jsem si, že mám nejvyšší čas. Byla jsem ráda, že jsem našla někoho, s kým by se dal prožít dobrý život. Rok po svatbě se mi ale stalo něco hrozného.

Stačil jeden pohled

Mirek byl hodným manželem, skoro nikdy jsme se nehádali a starosti o domácnost nenechával jen na mně. Brali jsme se, když už jsem byla v jiném stavu. Půl roku po svatbě se nám narodila dcerka. Svůj život jsem měla před sebou tak nějak jasně narýsovaný: do tří let druhé dítě, výstavba vlastního domku, klidné partnerské soužití. Občas jsem si uvědomovala, že Mirka jsem si vzala ani ne tak z lásky, jako spíš z rozumu. Trochu jsem zpanikařila, když už většina mých kamarádek byla vdaná. V té době, na rozdíl od dnešní, bylo dvacet dva roků celkem vysokým věkem pro svatbu. Rok poté, co jsem vstoupila do manželství, krátce po našem výročí, jsem byla na návštěvě u jedné bývalé spolužačky. Právě tam jsem poprvé potkala Ondru. Stačil jeden pohled z očí do očí a oběma nám bylo jasné, že se právě změnil svět! Do té doby jsem vůbec netušila, že se do někoho dá tak strašně moc zamilovat.

Žiji dva životy

S Ondrou jsme se začali scházet, ale jen jako přátelé. Po čase mě přemlouval, abych se kvůli němu rozvedla. Nejprve jsem na to neměla sílu, a když jsem v sobě našla odhodlání, byla jsem znovu v jiném stavu. Nedokázala bych se rozvést ani s jedním dítětem, natož se dvěma. Od té doby jsem ale žila dva různé životy. Jeden normální, spokojený, manželský. Druhý romantický, plný citů, které bolely. Ondra se kvůli mně nikdy neoženil, nepřestal doufat, že jednou budeme svoji. Já jsem ale zůstala v manželství, i když moje srdce patřilo jinému muži. Mirek se nikdy nic nedozvěděl a takhle to i zůstane. Den co den se už spoustu let ptám, proč jsem osudovou životní lásku poznala až jako vdaná.

Magda B. (50), Brno

Také se vám může líbit

Čas mé city nezměnil

Doufala jsem, že už tu bolest nikdy nepocítím. Nechtěla jsem se vracet a vzpomínky jsem si zakázala. Přesto jsem tomu neutekla. Před domem stojí už připravený vůz. Dana ještě pobíhá…
Zobrazit

Spletité cesty osudu

Můj příběh zní téměř jako z pohádky, a i když některé okolnosti naší lásky byly strašně kruté a nespravedlivé, jsem šťastná, že nás svedly k sobě.  Pamatuji to jako dnes,…
Zobrazit

Láska na dlouhou trať

Oliver mě fascinoval už od střední školy, kdy jsem ho občas vídala na různých akcích s přáteli. Pak se ale odstěhoval do ciziny a mně zbyly jen vzpomínky. Vlastně jsme…
Zobrazit

Když se svět zatočí

Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. I Zdeněk byl původně samý slib, ale jakmile se mé bříško začalo kulatit, viděla jsem z něj jen rychle se vzdalující záda. Je prý…
Zobrazit

Křižovatka osudů

Když jsem byla malá, den co den jsem si říkala, že až vyrostu, budu ta nejšťastnější holka na světě. Představovala jsem si, že potkám opravdového prince z pohádky, který mě odvede…
Zobrazit