Pro štěstí svých blízkých bych udělala cokoliv. Myslela jsem si, že moje rodina alespoň v koutku duše oceňuje, co pro ni dělám. Opak byl pravdou. Naše rodina byla takový středostavovský průměr a většinou, to už byla u nás taková rodová tradice, pracovali všichni v administrativě. Tatínek s maminkou se seznámili v tanečních a vzali se ihned po tatínkově promoci a pak jsme následovaly my děti, já n

Nemusela jsme se rozvádět, abych zůstala úplně sama. Manžel si sbalil batůžek a utekl do lesa. Stal se poustevníkem na plný úvazek! Dlouhodobé hádky a výčitky postupně přešly v mlčení. Doma bylo takové ticho, že by mě snad vyděsil i špendlík, kdyby upadnul na zem. Můj manžel nejen že přestal mluvit. On si nepouštěl ani televizi, natož rádio. Jedinou jeho činností byla četba. Každý den si něco nov

Už bychom měli mít rozum, ale s tím mým chlapem to nějak nejde. Ale mě nevadí, že nás lidi občas považují za blázny. Zdeněk už má vyhloubený příkop, kam se pomaloučku dobývá moře. „Nebude to Karlštejn,“ omlouvá už předem výsledek svého snažení. Ale to je přece jedno. Jsme tu na pláži skoro sami. „Karlštejn nepotřebuje moře,“ uklidňuji manžela, který zakládá na hradby a za chvíli se pustí do hlavn

Ani nevím, jak jsem se ocitla v roli milenky svého šéfa. Naivně jsem si myslela, že se do mě zamiloval. Všechno to začalo v době, kdy jsem se z malé vesničky přistěhovala do Brna za prací. Našla jsem zaměstnání v soukromé firmě, kde bylo více žen než mužů. Jelikož jsem neměla přítele, cítila jsem se osamělá a věřila jsem, že si v práci někoho najdu. Začalo to docela nevinně Moje práce ve

Bývali jsme spokojená rodina. Najednou je všechno pryč... S manželem jsme oba pracovali v jednom podniku a společně jsme vychovávali syna Milánka. Původně jsme nechtěli, aby zůstal jedináčkem, ale když mu bylo 10 let, ukázalo se, že další děti už mít nemůžu. Dlouho jsme o situaci přemýšleli a nakonec jsme se rozhodli pro adopci. Poskytnout domov a zázemí osiřelému dítěti se nám zdálo jako skvěl

Až ve chvíli, kdy se člověk ohlíží v čase zpátky, zjišťuje, že byly doby, kdy prožíval nejkrásnější období svého života. Sedím v křesle našeho obývacího pokoje. Luděk, můj manžel, je v práci a vrátí se pozdě večer. Ráda se vracím v myšlenkách do minulosti a tak je tomu i nyní. Před sedmatřiceti lety jsme spolu začali žít jako dobrodruzi v malé zahradní chatě na kraji města. Tehdy začal náš nejš

Ivanka byla dlouho sama. Když se po letech konečně vdala, z jejího manžela se vyklubal podvodník, který ji i celou rodinu připravil o peníze. Říká se, že rodiče by neměli zasahovat do vztahů svých děti, já už se ale prostě nedokážu jen tak dívat, jak si naše dcera systematicky ničí život! Zanedlouho jí bude čtyřicet. Nevím, zda se vůbec sluší o tomto citlivém tématu veřejně psát, ale dcera byla

Když se na displeji mobilu objevilo Vlaďčino jméno, na okamžik jsem zaváhala, zda hovor vůbec přijmout. Věděla jsem, že je to telefonát poslední. S Vlaďkou jsme se znaly skoro třicet let. Kdysi mě jako novou posilu přijímala do zaměstnání. Zaučovala, radila, a pak mi šéfovala. Už jsme se nerozdělily. Někdy jsem ji do nové práce přetáhla já, jindy ona mě. A sem tam jsme zašly ještě večer na vínk

Byla jsem tenkrát zamilovaná a naivní. Když jsem se konečně po letech vzchopila a našla novou lásku, mé vlastní děti mi ji nepřejí. Vdávala jsem se poměrně mladá, bylo mi 20 let, ale v té době to nebylo nic zas tak moc neobvyklého. Byla jsem zamilovaná jako blázen. Můj nastávající Pavel byl o 15 let starší, měl za sebou jedno nevydařené manželství, ale to mi nevadilo. Věřila jsem, že spolu budeme

Říká se, že ti, kdo vyhrožují sebevraždou, to nikdy neudělají. V největším nebezpečí jsou lidé, kteří se uzavřou se svým trápením do svého nitra a mlčí... Vdávala jsem se mladá a ve svých jednadvaceti letech jsem už čekala druhé dítě. Pro moji generaci nic neobvyklého. Starší byla Janička a o rok a kousek mladší byl Jiřík. Děti rostly jako z vody a ani jsme se nerozkoukali a byla tu první svatba.