Byla jsem tenkrát zamilovaná a naivní. Když jsem se konečně po letech vzchopila a našla novou lásku, mé vlastní děti mi ji nepřejí.
Vdávala jsem se poměrně mladá, bylo mi 20 let, ale v té době to nebylo nic zas tak moc neobvyklého. Byla jsem zamilovaná jako blázen. Můj nastávající Pavel byl o 15 let starší, měl za sebou jedno nevydařené manželství, ale to mi nevadilo. Věřila jsem, že spolu budeme žít šťastně až do smrti, jak to bývá v pohádkách.
S dětmi přišly úplně jiné starosti
Brzy jsem přišla do jiného stavu a narodila se nám první dcera Pavlínka. Byla jsem štěstím celá bez sebe a péče o dítě vyplňovala celé moje dny i noci. Manžel mi občas pomohl, třeba s nákupem, ale jinak nechával veškeré domácí práce i starost o miminko na mě. Nevadilo mi to, jen ob čas jsem byla dost unavená, ale to je přece normální. Pavlínka naštěstí dobře prospívala a bylo to docela hodné dítě. Když jí byl rok a půl, přišla jsem znovu do jiného stavu. Tentokrát už to nebyla taková pohoda, protože jsme měla na starosti malé dítě, ale celkem jsem to zvládala. Tentokrát se narodil Honzík a manžel byl, alespoň zpočátku, pyšný, že má konečně syna. Veškerá práce ale stále zůstávala na mě a pomalu mě to začínalo zmáhat.
Manžel se začal vymlouvat
Pavel chodil do práce a zůstával tam čím dál déle, což vysvětloval tím, že musí rodinu finančně zabezpečit, když já jsem s dětmi na mateřské. Pravda je, že vydělával docela dost a z tohoto hlediska jsme nijak zvlášť netrpěli. S Honzíkem bylo práce víc než s Pavlínkou, býval každou chvíli nemocný, takže jsem kolikrát nevěděla, kam dřív skočit. Pavel mi občas vyčítal, že doma není uklizeno, a také náš intimní život pomalu, ale jistě začal skomírat. Ale já byla často tak unavená, že mi to ani moc nevadilo. Děti rostly jako z vody, obě už začaly chodit do školky, já zase nastoupila do práce, ale postelové hrátky bych spočítala na prstech jedné ruky. U nás se vymlouval manžel – jednou byl příliš unavený z práce, jindy musel odejít za kamarády, pak zase nespaly děti a mohly by nás slyšet… Zdálo se mi, že už ho jako žena nepřitahuji, a nevěděla jsem si s tím rady, pořád jsem ale věřila, že se později všechno vrátí do starých kolejí. Jenže to jsem se přepočítala.
Dozvěděla jsem se, že má milenku
Jednoho dne mě ve školce při vyzvedávání dětí zastavila maminka Pavlínčiny spolužačky Adélky, se kterou jsme se docela kamarádily. Nejdřív mluvila o všem možném, ale nakonec z ní vypadlo, že viděla mého Pavla s nějakou mladou ženou, seděli v kavárně na druhém konci města a prý se k sobě velice měli. Zůstala jsem jako opařená. Vůbec by mě nenapadlo, že by Pavel mohl mít milenku! Popravdě řečeno, nemohla jsem tomu uvěřit. Ale hlavně jsem vůbec nevěděla, co mám dělat. Něco jsem vykoktala, rozloučila se a dopotácela se i s dětmi domů. Až do večera jsem všechno dělala automaticky, jako robot, a přemýšlela jsem, co teď. Když se Pavel pozdě večer vrátil z práce, nebyla jsme schopná se ho na to zeptat, předstírala jsem, že už spím. Následující týdny se táhly jako šneci. Začala jsem si více všímat některých věcí, které mě jen utvrzovaly v tom, že můj manžel si nejspíš vážně našel jinou.
S rozvodem naprosto nesouhlasil
Nakonec jsem si s ním zkusila promluvit a on se úplně klidně přiznal. Řekl mi, že prostě potřebuje „mladé maso“, že už je prostě takový. Ale nás prý má také rád a rozvádět se v žádném případě nechce. A ať se o to já sama nepokouším – vyhrožoval mi, že by mi nechal děti soudně odebrat a dostal by je do své péče, kontakty prý na to má. Tím mě úplně ochromil. Proplakala jsem spoustu nocí, když měn nikdo neviděl, nechtěla jsem dávat svoji bolest před dětmi najevo. Nakonec jsem si řekla, že kvůli nim se pokusím rodinu zachovat. Časem jsem si zjistila, kdo je ta žena, byla to jeho kolegyně z práce, o 20 let mladší než on! Uvědomila jsem si, že i jeho první manželka, o které tvrdil, že ho dokopla, byla také o dost mladší. Zřejmě jsem pro něj teď ve svých 26 letech byla už moc stará…
Obětovala jsem svůj život pro rodinu
Žili jsme tedy dále spolu, ale každý zvlášť. Naučila jsem se předstírat, že je vše v pořádku a snažila jsem se od toho oprostit. Veškerou svoji energii jsem vrhla na práci a starost o děti a domácnost. Děti vyrostly, obě už studují vysokou školu, a já se po celou tu dobu snažila nedávat vůbec najevo, že je mezi mnou a Pavlem něco v nepořádku. Zřejmě i jemu to vyhovovalo. S původní milenkou už se dávno rozešel, asi mu taky zestárla, ale záhy začal obluzovat zase jinou ženu. Už mi to bylo ale jedno, mezitím jsem poznala Přemka. Báječného citlivého muže, který mi rozumí, a postupně jsme začali spřádat plány na společný život. Rozhodla jsem se rozvést – děti už jsou velké a bude na nich, s kým se rozhodnou žít. Když jsem to ale řekla Pavlovi, udělal mi scénu a dětem vylíčil, jaká jsem bezcitná matka, že se peleším s cizím chlapem, zatímco on se celý život obětavě stará o rodinu. Prostě to hodil na mě, jako že za všechno můžu já. Já vím své, ale nedokážu to dětem říct, nechtějí nic slyšet. Teď si myslí, že jsem já ta špatná a kvůli nějakému chvilkovému pobláznění chci rozbít naši rodinu. Zatím nevím, jestli se mi jim to podaří vysvětlit. Přemek ale stojí při mně a říká, že to chce čas a laskavý přístup. Tak snad se nám to povede.
Jana (42), Brno
