Ivanka byla dlouho sama. Když se po letech konečně vdala, z jejího manžela se vyklubal podvodník, který ji i celou rodinu připravil o peníze.
Říká se, že rodiče by neměli zasahovat do vztahů svých děti, já už se ale prostě nedokážu jen tak dívat, jak si naše dcera systematicky ničí život! Zanedlouho jí bude čtyřicet. Nevím, zda se vůbec sluší o tomto citlivém tématu veřejně psát, ale dcera byla donedávna ještě panna. Nikdy neměla žádného kluka ani přítele, stranila se kamarádů a soustředila se hlavně sama na sebe. Ačkoli to někomu mohlo přijít divné, nám připadalo přirozené, že až donedávna žila s námi ve společné domácnosti. Situace se však takřka ze dne na den změnila. Ivanka se totiž seznámila s jedním mužem. Nevíme, čím přesně ji okouzlil. Možná prostě jen tím, že byl první. Našli si společné bydlení a ona, nedbaje rad zkušenějších kamarádek a rodiny, se krátce na to stala jeho ženou.
Láska je slepá
„Mami, tak já už jsem vdaná paní,“ sdělila mi šťastně moje už dlouho dospělá dcera a já jsem nevěděla, jestli mám mít radost nebo strach. Celá dlouhá léta jsme totiž s manželem doufali, že naše jediná dcera potká ve svém životě toho pravého, vdá se jako každá jiná a na svět přivede vnoučátka, která nás budou těšit stejně jako kdysi ona. Ivanka byla trochu zvláštní. Vlastně byla až moc normální, v ničem nevynikala a nebyla ani příliš hezká. Snad proto byla tak dlouho sama. Pepík byl její první kluk a poznali se vlastně náhodou. U pokladny v supermarketu se jí jednou vysypala peněženka. Za ní stál náhodou mladý muž, který hbitě přiskočil a rozkutálené peníze pomohl dceři sesbírat. Zřejmě si hned všiml, že jich není málo, a proto pozval Ivanu na kávu. Nemohla tenkrát tušit, co je zač! Vypadal docela normálně. To, že nemá práci ani peníze, a že má naopak dvě nemanželské děti a dluhy kam se podívá, se bohužel dozvěděla příliš pozdě. Láska jí poblouznila a pár týdnů na to mu před oltářem řekla své ano.
Hrozilo mu vězení
Když ji však tři týdny po svatbě suše oznámil, že právě podepsal úvěr na milion a půl, který nutně potřebuje, málem omdlela. Nezaplatí-li výživné na děti, které si kdysi upekl, hrozí mu kriminál! Ivana byla, asi bohužel i kvůli naší výchově, příliš naivní. Kromě slz a útěku zpět do rodného domu jí nenapadlo nic lepšího. Manžela nechala ve svém bytě. Patří mu totiž polovina. Stejně jako jí patří polovina jeho nemalého dluhu. Máme sice dobré právníky, obávám se však, že už to naší dceři nepomůže. Ztratila totiž nejen peníze, ale hlavně víru v pravou lásku.
Iva (63), Strakonice
