Seděly jsme s kamarádkou na lavičce v parku a povídaly si o vnucích. Najednou si k nám přisedl muž. Eva ho však vůbec neviděla. S manželem jsme byli vždycky aktivní a vedli jsme k takovému životu i děti. I v důchodu jsme se snažili chodit každý den na procházky. Pořídili jsme si pejska, aby nás nutil každý den vyrazit z domova a ujít pár kilometrů. Jenže pak mě Pepa opustil a já najednou byla j

Poprvé jsem usedla do svého nového krasavce a kochala se jeho vzhledem i vůní. Nenapadlo mě, že o chvíli později budu plakat na křižovatce plné houkajících aut. Moje auto stávkovalo a já byla bezradná! Můj manžel nesouhlasil, když jsem ho seznámila se svým plánem na pořízení autíčka. Výlučně mého autíčka! Už mě nebavilo se neustále doprošovat o to jeho. Velké, staré a ufuněné! Žabáček stávkoval

Z dosud cizích lidí se stala řízením osudu jedna velká spokojená rodina. Stačilo k tomu málo. Sejít se v nemocniční jídelně! Plánovaná operace žlučníku se nebezpečně blížila a já čím dál víc podléhala panice. Hlavou se mi honily ty nejčernější myšlenky. Nebylo divu. Když je člověk sám a nemá se komu svěřit, napadají ho jen ošklivé věci. Alespoň u mě to tak bylo. Po manželově smrti jsem zůstala úp

Dárek od jedné kamarádky se ukázal být vážným nebezpečím! Podivné příznaky na sobě pociťovali nejprve můj manžel a budoucí zeť. Když mi Helena, moje známá, poprvé ukázala tu podivnou loutku, hodně mě zaujala. Helena si ji přivezla z jedné exotické dovolené v Karibiku, ale doma se prý nikomu nelíbila, a tak se mě zeptala, jestli bych ji nechtěla. Nevím, co na té panně bylo, ale něčím mě silně př

O stejně staré muže jsem po rozvodu přestala mít zájem. Moje pozornost patřila mladším. Brzy se mi omrzeli a začala jsem shánět starší a zkušenější. Jediným, o koho jsem stála, byl můj švagr! Loňský rok byl pro mě víc než těžký. Moje manželství se rozpadlo po dlouhých pětadvaceti letech! Ne, že by nám to s mým bývalým někdy klapalo. Ale zvykli jsme si na sebe, a neřešili hlouposti. On mi dával pe

Brzy s Milošem oslavíme třicet let společného života. Jedno malé klopýtnutí nám ho kdysi málem překazilo. Moje klopýtnutí. Když tak poslouchám stížnosti kolegyň na adresu jejich manželů, kteří jsou buďto líní, nebo nevěrní, případně pijí, v duchu děkuji bohu za svého muže. Před lety mi ho seslalo samo nebe. Je to poklad, anděl, výhra. Trhala bych si vlasy, když si vzpomenu na příběh, který jsme

Nebojácnému manželovi konečně naskočila husí kůže Zaměstnání ho jednou spolu s kolegy zavedlo na zámek. Z práce je vyrušil tamní přízrak. Můj muž je vědec a tajemným jevům nevěří. Před mnoha lety však společně s kolegy pracovali na zámku poblíž Doks. Tři vážení historici. Jedním z nich byl můj manžel. Všichni tři byli velmi racionálního založení, na duchy, ani jiné nadpřirozené síly či jevy ne

Manžel si sháněl brigádu kvůli opravě střechy a našel ji u bývalé ženy. Na hádky a rozepře zapomněl a pěl na ni jen samou chválu. Žárlit jsem přestala, až když si zlomil nohu a musel zůstat doma! Koho by těšila děravá střecha! Naše malé důchody na opravu nestačily a na finanční rezervy jsme s manželem sahat nechtěli. „Budeme potřebovat nové zuby, ty jsou přednější, než nějaká střecha!“ prohlásil

Když jsem se rozvedla, zůstala jsem sama s dvouletým synem. Bylo to dost složité, řešila jsem finanční problémy a široko daleko nikdo, komu bych se svěřila nebo kdo by mě podržel. Změnilo se to až po roce, kdy jsem si našla práci, a do mého života vstoupil nový muž. Pomáhal mi se synem i okolo domu, který mi naši odkázali. Po šestiměsíční známosti se ke mně přítel Milan nastěhoval a vše začalo

Pokud už nemají rozum zralí lidé s životními zkušenostmi, musí je mít alespoň jejich děti. Naši potomci nás o tom přesvědčili v praxi! S manželem jsme se rozvedli po dvaadvaceti letech manželství. Nebyla za ním nevěra na žádné straně, ani alkohol nebo domácí násilí. Prostě jsme si s Josefem přestali rozumět, najednou jsme si oba připadali jako nějací cizinci. Těžko se to vysvětluje a ani v naše