Seděly jsme se sestrou v kavárně. „Co muži?“ zeptala se Míša. „Žádná změna na obzoru?“ „Bohužel,“ pokrčila jsem rameny. Nebylo to poprvé, co jsem takto musela odpovědět.

„Takže jsi spokojená?“ chtěla vědět sestra. Vdala se před třemi lety, odstěhovala se s manželem mimo Prahu a setkávaly jsme se nyní tak jednou do měsíce. „Znáš to, žádný člověk není úplně spokojený,“ řekla jsem Míše.

Padla jsem mu do náruče

Čas plynul a já byla pořád sama. Myslela jsem si, že mě láska už nikdy nepotká, ale přišlo to ze dne na den! Měla jsem zrovna rozbité auto, takže jsem z práce jela městskou dopravou.

Nijak mi to nevadilo, i když jsem bydlela na opačném konci Prahy, než pracovala, a obnášelo to tudíž zdlouhavé cestování přeplněnými dopravními prostředky.

Jednu zatáčku vzal autobus příliš prudce a já přistála v náruči sympatickému muži tak kolem čtyřiceti let.

Flirtovali jsme spolu

„Promiňte,“ omlouvala jsem se. „To je v pořádku, ale na mě nesmíte tak spěchat. Já jsem nesmělý,“ odpověděl s úsměvem na rtech. Líbil se mi jeho způsob žertování.

Určitě je ženatý, pomyslela jsem si a oči mi padly na jeho levou ruku – hledala jsem snubní prstýnek jako důkaz svého přesvědčení. Všiml si toho a zareagoval po svém:

„Ještě si mě žádná žena neochočila.“ Začervenala jsem se, protože náš rozhovor se odehrával v autobuse plném lidí. „To je proto, že jsme se potkali až dneska.“ Ocenil můj humor stejně jako já ten jeho.

Vystoupili jsme společně, ačkoliv Radek – jak se sympaťák jmenoval – měl jet ještě o pár zastávek dál.

Zářila jsem štěstím

Když jsem se příště setkala se sestrou, vychrlila na mě: „Vidím na tobě, že jsi zamilovaná.“ Vyprávěla jsem jí o tom náhodném setkání s Radkem a o všem, co poté následovalo – společném výletu do zoo, návštěvě divadla i romantické večeři.

„Jsem moc ráda, že jsi konečně doopravdy šťastná,“ prohlásila Míša. „Ostatně, je ti osmadvacet let a pomalu bys měla myslet na založení rodiny. Ten tvůj Radek, zdá se, bude vhodným partnerem.

Těším se, až nás představíš.“ Poněkud jsem sestru krotila, aby hned nemluvila o svatbě – mohla by to zakřiknout. Znali jsme se s Radkem teprve necelý měsíc, a i když jsme si bezvadně rozuměli a cítili se spolu dobře, ještě to neznamenalo nic závazného.

Rodina na obzoru

Osud si ovšem dokáže vynutit, aby se věci odehrávaly podle jeho scénáře. Než jsem se s Míšou znovu sešla, zjistila jsem, že jsem v jiném stavu – nejspíš jako důsledek našeho prvního milování.

A tak jsem sestře při našem dalším setkání mohla oznámit, že se zanedlouho stane nejen tetou, ale i švagrovou. V duchu jsem se přitom ohlédla pár týdnů zpátky. Kdo by to čekal, že se věci změní během tak krátké doby? Láska však přichází nečekaně a neptá se nás.

Alice D. (56), Praha