Dlouho jsem ho podezřívala, že mě podvádí. Kontrola mobilního telefonu, kapes ani sledování nepřinesly žádný výsledek. Až malá kamera v našem obýváku udělala v záhadě jasno!
Můj přítel byl moc hodný chlap, ale takový tajnůstkář. Nikdy neřekl nic na rovinu. Spíš čekal, až se sama dovtípím, co si myslí, nebo co si přeje. Týkalo se to i úplných maličkostí! „Míro, co by sis dal dneska k obědu?“ ptala jsem se ho třeba v sobotu ráno, a on se jen tak záhadně usmál. Jako abych si na to přišla sama!
Byl to tajnůstkář
Občas mě tím rozčiloval, ale potom jsem si vždycky řekla, že nějaké malicherné hádky nemají cenu. Že mi za to nestojí. Každý má přece svoje mouchy, i já, a tohle byly jen mušky, tak co… Jednou mi to ale přece jen nedalo a uvařila jsem mu koprovku, o které jsem věděla, že ji nesnáší. Schválně, abych ho vyprovokovala k nějaké akci! K nějakému vyjádření! On ale všechno do sebe nacpal a ještě si přidal! Asi abych neměla radost, že jsem ho tak trochu doběhla… No, ale jinak jsme si docela dobře rozuměli. Také nám to naše partnerství, jak jsem občas štiplavě dala najevo, že bych se ráda vdala, vydrželo už téměř deset let. A právě ten desátý rok se už od svého počátku začal jevit jako kritický. Asi vztahová krize! Míra byl nejen čím dál tajemnější, on občas zapomněl mluvit úplně. Jako bych byla vzduch!
Trápila mě žárlivost
Přestal se radit i v otázce oblečení. Zcela nečekaně si pořídil, bez mojí asistence, docela drahou zimní bundu. Ne, že by nemohl, ale proč mě na nákupy nevzal s sebou? Nechápala jsem to! „Má ženskou, to je jasné. Jakápak krize! Nevěra to je!“ tvrdila kamarádka, když jsem ji pozvala domů na kafe. Vídaly jsme se jen občas, protože pořád musela hlídat vnoučata. A také o nich stále mluvila, což mi lezlo docela na nervy. Já ještě žádné neměla a tak jsem nesdílela její nadšení pro panenky, autíčka, botičky a tak…O kamarádčiných slovech jsem musela přemýšlet. Nešla mi z hlavy! Tvrdila jsem jí sice, že to není možné. Ale přece jen…Semínko pochybnosti bylo zaseto. Nebylo těžké se Mirkovi podívat do kapes, potom do telefonu i batůžku, v kterém si nosil do práce svačinu. Nikde nic! Ani známka něčeho podezřelého.
Pomohl kolega
Na chvíli mě to uklidnilo, ale když jsem objevila v koupelně novou, hodně drahou, kolínskou, popadlo mě znovu podezření. Žárlivost! Přiznat kamarádce, že zřejmě měla pravdu, se mi nechtělo. S prosbou o radu jsem šla za kolegou. Byl to mladý kluk z vedlejší kanceláře. Já byla jen taková obyčejná úřednice, cifr špionka. On byl přes počítače a jeho kariéra závratně rostla. Přesto byl k nám, starším kolegyním, vždycky milý a uctivý. My ho za to rozmazlovaly nějakými těmi dobrotami z domova, které on uměl náležitě ocenit! Ani tentokrát mě nezklamal. Skoro jsem ani nedořekla, o co mi jde a už měl nápad: „To je jednoduché. Nastražte domů kamery. Mám je doma, protože jsem svého času sledoval svoje dva pejsky, co dělají celý den. On ten váš Mirek taky občas zůstává doma, ne? Když pracuje na směny…“
Uvidím všechno
Měl pravdu ten můj ajťák! Až doteď mě nenapadlo, že mi Mirek vlastně může zahýbat přímo doma pod nosem! Představovala jsem si, že má někde s nějakou ženskou schůzku, nebo že za ní jezdí. Jen jsem netušila kam! Ale teď to začalo dávat smysl. Žádné stopy, žádné telefonáty. Scházeli se pěkně v teploučku a pohodlí v našem obýváku. A ložnici… Druhý den mi kolega přinesl kamery, ale ukázalo se, že asi nebudu schopná je nainstalovat. „Nevadí, přijdu, až ten váš bude mít směnu a udělám to. Bude to chvilička!“ O pár dnů později byly kamery na místě. Po jedné kamerce v každé místnosti, dokonce i v komoře, pro jistotu! Jedna byla v takové staré váze s puklinou na boku. Nedokázala jsem se s ní rozloučit a teď se náramně hodila. V kuchyni zas seděla kamera za květináčem. Existovala jen nulová šance, že by si jí Mirek všimnul!
Pozorovala jsem záznam z kamery
Kameru jsem chtěla i do koupelny, ale kolega se na mě tak nějak podivně zadíval. Jako bych byla nějaký šmírák, či co! Tak jsem od toho náladu upustila. I tak byl ale byt téměř celý pokrytý. Jako z nějakého špionážního filmu! Netrpělivě jsem čekala na to, co se dozvím. První dva zaznamenané dny nic nepřinesly. Mirek se poflakoval po bytě, potom si zdřímnul u televize a potom se v kuchyni cpal obědem. Až třetí den kolem poledního se začaly dít věci. Za Mirkem přišla slečna. Mladá, štíhlá a oblečená víc než vyzývavě. Hluboký výstřih, holé ruce a dlouhé, pěkně tvarované nohy ozdobené tetováním. Dlouhé rudé nehtíky a spousta bižuterie. Skoro jsem zapomněla dýchat, když se zjevila na obrazovce počítače.
Kroužil kolem sexy slečny
Ani můj mladý kolega se neubránil obdivnému hvízdnutí. Slečna se usadila do křesla a přehodila nohu přes nohu. Mirek kolem ní kroužil jako sup. Starý vypelichaný sup! Potom se slečna naklonila, div jí nevypadla její bujná ňadra z výstřihu. Mirek ale v místnosti nebyl. O chvíli později přinesl tác s čajem a sušenkami. Mými domácími, co jsem vlastnoručně upekla! „No teda, ono nestačí, že mi zahýbá. Ještě jí bude cpát mým pečivem!“ zařvala jsem dotčeně a kolega se rozesmál. Mávnul rukou: „No, to už jedno, ne?“ Mně to ale jedno nebylo. V hlavě mi běžela pomsta. Vlastně hodně variant pomsty! Ale nezbývalo, než celou tuhle tragikomedii sledovat až do konce. Slečna se naklonila a z aktovky vytáhla nějaká lejstra. Nechala si podat od Mirka propisku a…
Překvapila jsem ho
Nevěřila jsem svým očím! Ona ho začala vyučovat angličtinu! Mirek asi koktal, protože ona jen nespokojeně vrtěla hlavou. Záznam byl totiž bez zvuku a já viděla jen pantomimu. Obsah ale byl zřejmý. S kolegou jsme shlédli hodinovou výuku angličtiny s tou nejvíc sexy učitelkou, jako jsme si dokázali představit! Měla jsem tak ohromnou radost, že jsem se cestou domů snad úplně vznášela. Důvod svojí dobré nálady jsem ale Mirkovi nemohla sdělit. Nesměl se o mém špehování dozvědět! „Ty Mirku, tak mě napadlo. Nechtěl ty by ses učit anglicky? Vždycky o dovolené říkáš, že je to ostuda, neumět žádnou cizí řeč!“ řekla jsem mu jen tak mimochodem u luxusní večeře, kterou jsem mu na oslavu připravila. Koukal na mě tak udiveně, že málem zapomněl zavřít pusu!
Petra B., 59 let, Brno
