Byla jsem dlouho sama. Bylo mi bezmála čtyřicet a žádný nápadník na obzoru. Už jsem málem nad tím vším udělala kříž. Cítila jsem se čím dál hůř, dokonce jsem se rozhodla navštívit psychiatra, protože jsem měla pocit, že jsem v zajetí depresí. Ani práce mě nijak zvlášť nenaplňovala – dělala jsem účetní v jedné větší firmě. Kolegyně se ke mně chovaly hezky, jenže neměly čas. Jak ráda bych šla po p

Nejprve jsem na dovolené prožila nepříjemné překvapení. Po několika hodinách ale bylo všechno jinak! Říká se, že špatné věci mohou být i k něčemu dobré. Mně se to potvrdilo před třemi lety na dovolené v zahraničí. Dovolená s kamarádkou Po rozvodu jsem byla celkem dlouho sama. Měla jsem ale naštěstí pár dobrých kamarádek. S jednou z nich, Simonou, jsem rok co rok jezdila v létě někam k moř

Manžel měl pro ni vždycky slabost a dával mi ji za vzor. V jeho očích byla tou krásnější, chytřejší a taky schopnější! Podnikala a vydělávala spoustu peněz. Rozhodla jsme se toho využít! Zprvu mi to nevadilo, když jsem z manželových úst slyšela na svoji švagrovou slova chvály a obdivu. Vlastně jsme s ním i souhlasila! Manželka Matějova bratra byla opravdu moc hezká a schopná. Vyučila se kadeřnicí

Věřila jsem, že i já mám právo na lásku, i když se s tím druzí lidé nesmíří! Dlouhá léta jsem učila na střední škole. Nechci se moc chlubit, ale myslím, že jsem patřila spíš k těm oblíbenějším profesorkám. Snažila jsem se být vždy spravedlivá, nevybíjet si na studentech nějaké své osobní problémy a ocenit, když se někdo snažil. V každé třídě jsem si vždy našla pár oblíbenců. Jedním z nich byl i

Plnit přání dětem a vidět, jak jsou pak šťastné, je úžasný zážitek, který překoná snad všechno ostatní v životě. Mám sedmiletého vnoučka Tadeáše. Je to milý a hodný kluk. Moje dcera se bohužel se svým manželem rozvedla, když byly Tadeášovi čtyři roky, a zůstala na jeho výchovu sama. Já se jí samozřejmě snažím pomáhat, jak to jde, jsem totiž v důchodu, a tak si na něj čas vždycky, když je potřeba

Tetička ze samoty mě zbavila nejen rýmy, ale také alergií, které mě trápily dlouhá léta. Narodila jsem se ve městě a s rodiči jsme na venkov nejezdili. Moje obranyschopnost byla chabá s tím, chytalo se mě všechno. Měla jsem ty nejrůznější alergie, a ze všeho nejvíce na různé pyly a sennou rýmu. Bylo mi deset, když jsme přijeli za babičkou a dědečkem na vesnici. Bylo to pro mě strašlivé utrpení ja

To malé mazané stvoření se naučilo chodit na naše zápraží dojídat zbytky. Za odměnu zachránilo manželovi na procházce život. Ještě před rokem by mě ani ve snu nenapadlo, že by nějak mohla pomoci liška. Po odchodu do výslužby manžel koupil domek na venkově, kam se se mnou přestěhoval. Jak jsme se brzy dozvěděli, ve zdejším kraji se hojně vyskytuje lišky, které rády vybírají zbytky jídla z popelni

Ujal se nás starší zajištěný muž, ale poklidný život to nebyl. Matka samoživitelka. To slovní spojení zní dost hrozně. Zvlášť pro samotnou matku samoživitelku. Byla jsem jí do osmi let mého syna a byla to drsná doba. Pak jsem potkala zachránce. Ale nečekala jsem synovu reakci. Hlavně samozřejmě ekonomicky jsem na tom byla zle. Třela jsem bídu s nouzí a ve finále jsem se zadlužila tak, že mi

Byla jsem neprůbojná a zakřiknutá holka v koutě. Nikdo by do mě neřekl, že se to odnaučím. Však to jistě většina z nás, komu je dnes více jak padesát, zná. Byli jsme vychováváni k nezdravé skromnosti, a žena se postupně stala obětavou puťkou, která dřela v práci a pak měla druhou směnu doma. Nebylo dobré se příliš líčit, vyzývavě se oblékat a vůbec jakkoliv provokovat nebo se vymykat. A tak i kdy

Objevil se u nás v květinářství a nic neříkal. V očích měl smutek. Ten pán měl starosti. Viděla jsem mu to na očích. Přišel si něco vybrat k nám do květinářství, vůbec nevěděl co, to je normální, to neví většina chlapů. Ale nemívají při tom takhle vyhaslé oči. Předchozí zákazník naopak zářil, rozhlížel se po obchodě a vykřikoval: “Dejte mi všechno! Všecky kytky, co tady máte!” Ukázalo se, že míří