Po kom je ta naše dcera tak hloupá?

Total
1
Shares

Dcerám bylo dvanáct a osm let, když jsme se s jejich otcem rozešli. Nebyla v tom nevěra, ani nenávist, ale vyprchalo z naší lásky úplně všechno.

Žili jsme vedle sebe jako sourozenci a oba jsme cítili, že jsme na to ještě mladí. Bylo mi třicet. Věk, ve kterém si v dnešní době mladí lidé teprve zakládají rodiny. Když jsme se rozvedli, oběma se nám ulevilo. Opustili jsme to, co kdysi bylo pěkné, ale teď už nudné, nijaké. Brzy na to jsem si našla nového muže. S Jaroslavem jsme spolu chodili necelé dva roky, než jsme se vzali. Holky si ho oblíbily a on je také. Choval se k nim jako k vlastním. Imponovalo mi, jaký je starostlivý chlap a jak to umí s dětmi. Brzy jsem otěhotněla a podruhé se vdávala. Vzali jsme se na úřadě jen se svědky a doufali, že je to na věky věků.

Byl to začátek

Když se nám narodila naše společná dcera Sabinka, věděli jsme, že tohle je úplně nový začátek. To štěstí jsme nedokázali ani popsat. Byla zdravá, dobře rostlá a nejhodnější. Prostě náš miláček. Omotala si nás okolo prstu. Dělali jsme pro ni první poslední a přiznávám, že jsme si ji rozmazlovali. Moje dvě starší dcery ji milovaly také. Nepanovala u nás ani žárlivost ani sourozenecká nevraživost. A ač to byly tři holky s poměrně velkým věkovým rozdílem mezi sebou, vyrůstaly pospolu a s láskou.

Byla jiná

Už když Sabinka nastoupila do školky, všimli jsme si, že se chová tak nějak jinak než děti v jejím věku. Lékařka nám potvrdila opožděný vývoj, ale prý se nemusíme ničeho bát, všechno časem dožene. Každé dítě se vyvíjí trochu jinak. Jenže větší problémy přišly s povinnou školní docházkou. Rozdíly mezi Sabčou a ostatními dětmi se prohlubovaly. Trávili jsme mnoho času s domácími úkoly, procvičovali jsme psaní a čtení, ale Sabince to vůbec nešlo. V porovnání s mými staršími dcerami v jejím věku byla opravdu pozadu. Naučili jsme se s tím žít, docházeli do dětské psychologické poradny a snažili se všemožně Sabinčin mozek stimulovat. Dělali jsme, co jsme mohli, ale velké výsledky to nepřineslo. Nešlo ani tak o špatné vysvědčení. Chtěli jsme jen, aby se Sabinka naučila o věcech přemýšlet. Aby slepě nedůvěřovala a nespoléhala na pomoc druhých. Přáli jsme si, aby z ní vyrostla samostatná osobnost, která i když nebude studovaná, v životě se neztratí.

Ruply mu nervy

Po základní škole následovalo učení na kadeřnici. Nechci svalovat veškerou vinu na špatné spolužačky, kterých se chytla, ale měly na tom jistě lví podíl. A největším problémem bylo, že Sabinka byla lehce ovlivnitelná, chtěla se za každou cenu začlenit do nějakého kolektivu, tak opakovala bezmyšlenkovitě všechny duchaprosté lumpárny, které její spolužačky vymyslely. Průšvih za průšvihem. Tak by se dalo popsat její tříleté studium, které sotva dokončila. „Po kom jsi tak blbá?“, neudržel se Jaroslav, když místo výučního listu přinesla informaci, že si zkoušku musí zopakovat. Sabinku to samozřejmě hluboce urazilo, a jakmile napodruhé prospěla, sbalila si věci a zmizela s prvním klukem, kterého potkala.

Nikde nevydržela

Žila s Markem několik let a doma jsme ji vídali velmi sporadicky. Velmi často měnila kadeřnictví, ve kterých vždy pracovala jen pár měsíců. Nikde dlouho nevydržela. A na pracáku nebo na nemocenské se jí vlastně líbilo víc. Neměli jsme přehled, jak žije a hodně nás to trápilo. Když se s Markem rozešla, vrátila se domů. Ale bylo to spíš pro zlost. Neoznamovala nám, kam jde, ani kdy se vrátí. Když byla doma, kouřila jako tovární komín a s námi moc nekomunikovala. Po pár měsících si našla někoho nového, zase se k němu stěhovala a vydržela, než se rozešli. Tak se to dost často opakovala. Chvíli doma, chvíli u přítele. A střídala je docela často.

Naletěla

Až jednou ji jeden nabídl, že by s ním mohla podnikat. Nakukal jí, že budou obchodovat s čínským zbožím a budou si žít jako v bavlnce. Stačí, když se stane jednatelem jejich firmy a podepíše pár papírů. Vybral si skvěle. Naše prostá a důvěřivá dcera udělala, co se po ní žádalo. Do půl roku u nás zvonili exekutoři a zabavovali nám náš majetek. S Jaroslavem dodnes běháme po soudech a snažíme se, aby naši dceru zprostili viny.

Marcela D. (60), Praha

Také se vám může líbit

Láska neumírá

Stále ještě věřím, že láska kvete v každém věku. I když, jak slýchám, upřímný vztah mezi ženou a mužem je v dnešní době u vypočítavých mladých lidí spíše vzácností. Pro…
Zobrazit