O děti se staráme, jak nejlépe dovedeme, milujeme je a doufáme, že nám oplatí stejnou mincí. Když tomu tak není, hrozně to bolí. Moje sousedka stále jen mluví a mluví. Nepřerušuju jí. Sama nemám co vyprávět. Na rozdíl od paní Irenky. Ta má každý týden zážitků, které mě nečekají ani za rok. Jen na to pomyslím, už se mi chce brečet. Irenka se najednou zastaví uprostřed věty a rozpřáhne ruce. Po c

Svou mladší sestru Andreu jsem měla vždycky moc ráda. Starala jsem se o ni a pomáhala jí, když to potřebovala. Rozdělil nás můj muž. Těžko se to napravuje. Odmalička jsem ráda vařila a pomáhala mámě v kuchyni. Také jsem šla na potravinářskou střední a byla brzy pýchou školy. S naším týmem jsme vyhrávali kdejakou soutěž. Ale to mi nestačilo, vymýšlela jsem recepty a nejvíc mě bavily paštiky a ma

Podezírala jsem ho, že má mladou milenku, ale skutečnost byla ještě horší. Můj manžel se tajně stýkal s vlastní dcerou, která byla stejně stará, jako ta naše! Začal se chovat divně. Staré oblečení mu nebylo dost dobré a vše, co si koupil, muselo mít značku. Prý, aby byl in! Musela jsem uznat, že ve svých letech je stále fešák. Vlastně byl hezčí, než zamlada. To tak muži mívají. Zatím, co my ženy

Láska mezi člověkem a zvířetem dokáže překonat i smrt. Milovaný pejsek nám v noci přišel dát své poslední sbohem! K domácím mazlíčkům člověk přilne často více než k jiným lidem. Dlouhá léta jsme měli pejska jménem Barny. Byl součástí naší rodiny, všichni jsme ho měli rádi. Neměl žádný rodokmen, jednalo se o takového obyčejného voříška z útulku. V životě jsem ale nepoznala věrnější a oddanější s

Když žena, která nikdy neměla děti, ovdoví, nemá nikoho. Do práce jsem sice chodila, ale nikdy jsem si kolegyně k tělu nepouštěla. Ven jsem chodila pouze s manželem – na jeho večírky, do divadla, na koncerty. Nikdy jsme neměli žádné zvíře. Manžel si je nepřál, a já jsem to přijala. Ve chvílích, kdy byl manžel na služebních cestách, já doma pěstovala kytičky. Kdyby nebylo manželovy rodiny, neby

Před několika lety jsem byla na bleším trhu, kde jsem si zakoupila staré rádio od muže na tržišti. Neřekl mi však, že to není obyčejná věc. Celý život jsem měla slabost pro retro věci. Nejspíš jsem to měla po své babičce, která sbírala všelijaké starožitnosti a často chodila po bleších trzích a vetešnictvích. A mě brávala s sebou. Když pak zemřela, tak jsem její sbírku starých předmětů podědila

Vždycky jsme se s manželem celý týden těšili, až vyrazíme s vnoučaty do přírody. Náš poslední výlet se podobal hororu. Výlety s vnoučaty byly pro nás s manželem tím nejlepším, co nás mohlo potkat. V sobotu ráno jsme si ty malé zbojníky vyzvedli a tra dá, vzhůru do přírody! Bylo jich pět, našich miláčků. Od první dcery dva kluci, od té druhé rovnou tři holčičky. Taková malá školka! Pečlivá přípr

Byla to láska na první pohled. Všechno jako by řídila ruka osudu. Stačilo málo a naše cesty by se nikdy nezkřížily. Naše domovy byly vzdálené od sebe 200 km a naším pojítkem se stal mobil. Spávala jsem s mobilem u ucha. Stačilo, když jsme navzájem slyšeli svůj dech a byli jsme šťastní. Byly to neskutečně dlouhé hodiny hovorů, každý volný den, minutu, vteřinu jsme chtěli být spolu. Stále jsem t

Dcera neměla o děti ani rodinu zájem, přestože jí táhlo na čtyřicítku. Nezbylo mi nic jiného, než vzít její osud do vlastních rukou! Moje milovaná holčička, dcera Anička, byla už od narození takové mouchy snězte si mě. Byla jsem samozřejmě ráda, že nepláče a pořád se jen usmívá. Dokonce jsem se tím chlubila! Jenže, čeho je moc… Zatím, co ostatní děti rejdily po pískovišti a rvaly se o bábovičky,

Nešťastné vnuččině kamarádce jsem musela pomoct. Jinak by měla doma peklo! Před rodičovským sdružením jsem v prázdné třídě předstírala, že jsem učitelka. Místo stížností jsem chválila a chválila! Z pokoje mojí čtrnáctileté vnučky se ozýval usedavý pláč. Zprvu jsem myslela, že děvčata sledují nějaký romantický film, ale nebylo tomu tak. Nejlepší vnuččina kamarádka brečela a nebyla k utišení. Byla