Moje starší sestra Romana byla vždycky úplně odlišná. Málokdo, kdo nás viděl poprvé, věřil, že jsme opravdu z jedné rodiny.
Já jsem byla živá, neposedná průšvihářka, která má věčně spoustu kamarádů i ctitelů, zatímco tichá a „slušná“ Romana věčně seděla doma. Nikdy jsem si toho nějak moc nevšímala, brala jsem to jako předem danou věc. Až jednoho dne, kdy jsem nechtíc vyslechla rozhovor mámy s Romanou, při kterém moje starší sestra dostala vyčiněno, že sedí stále doma jako buchta, jsem se nad tím vším zamyslela. Najednou mi bylo Romany líto – kolem mě se stále někdo točil a ona zůstávala pořád sama. Rozhodla jsem se, že jí nějakého kluka obstarám…
Začala jsem se rozhlížet po svém okolí a hledala vhodný „objekt“, který bych pomocí intrik k Romaně dostrkala. Měla jsem dost známých i mezi staršími kluky. Jako první mě napadl Robert. Pravda, neměl příliš dobrou pověst, protože holky neustále střídal, ale já jsem hlavně potřebovala, aby moje sestra získala sebevědomí. A vlichotit se dívkám do přízně, v tom byl Robert mistr světa, což jsem věděla ze své vlastní zkušenosti. Zbývalo jen vymyslet, jak ty dva dát dohromady. První krok musel udělat Robert, to bylo jasné – jen jsem ho musela na Romanu nějak upozornit. Zanedlouho jsem měla možnost mluvit s ním na diskotéce. Protože jsme oba dva tak nějak věděli, co si o sobě myslet a nemuseli jsme na sebe už nic hrát, zvolila jsem jako metodu provokující upřímnost. Ocenila jsem Robertovy svůdcovské schopnosti, které jsem na sobě v minulosti rovněž pocítila a dodala, že by nejspíš získal úplně každou… tedy až na pár výjimek. To se samozřejmě dotklo jeho mužské ješitnosti a on se zeptal, jaké výjimky mám na mysli. Namátkou jsem jmenovala pár celebrit, u nichž se Robert ohrazoval, že by pro něj nebyly žádný problém. Jako třešničku na dortu jsem přidala Romanu.
Podařilo se mi probudit Robertův zájem. Vyhecovala jsem ho dokonce k sázce – když do měsíce začne s Romanou chodit, tak má u mě bednu šampaňského. Nevěděla jsem sice, z čeho bych ji jako studentka zaplatila, ale to mi v danou chvíli bylo jedno. Abych to Robertovi ještě usnadnila, navrhla jsem, že za mnou může kdykoliv přijít domů, na čemž není nic divného… a tam ho „nenápadně“ nechám, aby Romaně řekl, co potřebuje. Jak jsem naplánovala, tak se i stalo. Robert nezklamal. Ještě téhož večera, co nás navštívil, jsem na svojí starší sestře zpozorovala změnu. Evidentně byla zamilovaná a snažila se dozvědět o Robertovi co nejvíc. Napsala jsem tomu svůdníkovi SMS zprávu, že první krok se podařil a pak už vše záleželo na jeho umění. Do týdne jsem se začala zabývat myšlenkou, kde vezmu peníze na bednu šampaňského, neboť vše šlo ještě rychleji, než jsem i v nejtajnějších snech očekávala.
Najednou mi však došly možné důsledky mého počínání. Bylo víc než jisté, že až se Robert Romany nabaží – což nebude mít dlouhého trvání – opustí ji a ona bude ještě nešťastnější než předtím. To už mi připadalo, že dávat dohromady Romanu právě s Robertem byl můj největší omyl. Jenže co teď s tím, když už se moje sestra do toho darebáka zamilovala? Vymlouvat jí ho a vypadat tak, jako že jí ho závidím a nepřeji? Ne, na tohle se muselo jinak… právě opačně. Ve chvílích, kdy jsem mohla s Robertem mluvit o samotě, začala jsem sestru pomlouvat a vymýšlet si na ni nejrůznější věci, které ho měly odradit. Výsledek byl však přesně opačný. Ti dva se do sebe zamilovávali čím dál tím víc.
Nebudu vás dlouho napínat. Letos v létě si Romana po tříleté známosti Roberta vzala. Opravdu jim to vydrželo, nejen k mému překvapení a přes všechny mé počáteční zásahy. Z nutnosti dát Robertovi slíbenou výhru v podobě bedny šampaňského jsem se nakonec vyvlékla – stačilo mu pohrozit, že řeknu sestře, jak to vlastně s jejich seznámením bylo. Jsem prostě taková malá intrikánka… i když, jak vidno, někdy mají „zákulisní“ zásahy příjemné důsledky pro všechny zúčastněné. Teď ještě, abych si našla nějakého partnera pro budoucnost i já…
Linda, severní Morava
