Na počátku mého příběhu, jak to tak bývá, byla svatba. S Michalem jsme se znali šest let, což byla dost dlouhá doba na to, abych věděla, že se jedná o hodného a zodpovědného partnera pro život. Samozřejmě jsme chtěli mít děti – plánovali jsme si hned tři. Vždy jsem toužila po tom, starat se o rodinu. Michal dostal od podniku, kde pracoval, krásný třípokojový byt. Hned, jak jsme ho prvně navštív

Moje sestra Petra nebyla žádná supermodelka, ale ani Marfuša z Mrazíka. Prostě normální holka, která měla ráda společnost a ráda se smála. Možná proto měla kolem sebe vždy spoustu přátel i nápadníků. Milovala pořádání různých večírků, školních setkání, posezení starých známých. Na jednom z večírků potkala Dominika. Přivedl ho tam Petřin bývalý spolužák. Dominik se celý večer mračil, seděl za st

Sousedi nás mají za pošuky. Jakmile klesne teplota, vyrážíme k vodě. Jsme totiž nadšení otužilci. Všechno to odstartoval manžel. Ríša byl vždycky takový odvážný, nesnášel spát v teplé místnosti až tu lásku k chladu dotáhl až k otužování. Tak dlouho do mě hučel, že to utužuje zdraví až jsem se polehoučku stala otužilkyní také. Začala jsem jako manžel sprchováním studenou vodou, a po měsíci jsem už

Některé věci děláme hlavně kvůli druhým lidem. Tak třeba do ochotnického kroužku jsem začala chodit kvůli Ondrovi. Líbil se mi už dlouho, ale nenašla jsem odvahu říct mu to přímo. Nepatřila jsem k nejprůbojnějším dívkám a zastávala jsem ten tradiční názor, že „balit“ má muž, nikoliv žena. Svět se sice změnil, v moderní době je skoro všechno možné, jenže já si nedokázala představit, jak nějakému

Byla jsme taková parta ztřeštěných holek, to se ještě jezdívalo stopem bez problémů. Dneska už by to asi bylo obtížné. Nic jsme nebraly vážně. Jezdili jsme si po našem světě a dělaly z toho bojovku. Vylosovaly jsme si víkendový cíl a pak jsme vyrazily. Každá sama, abychom se zase setkaly. Pak jsme si vyprávěly příběhy, které jsme nasbíraly cestou. Co nám vyprávěli řidiči, jak sekali patky, snažil

Někdy se náhoda dokáže projevit opravdu nečekaně a komicky. Snažila jsem se onoho večera zavést s manželem rozhovor na vážné téma, jenže on mě předběhl. „Víš, co se mi zdálo?“ překvapil mě otázkou. To se mi sice v té chvíli zdálo dost nepodstatné, ale Vláďa se nedal odradit. „Že budeme dělat svatbu, protože naše Katka je těhotná. Mimochodem, co jsi chtěla ty?“ změnil téma. A já jsem se jen nade

Jedno přísloví říká „sedávej panenko v koutě, budeš-li hodná, najdou tě“. Moje starší sestra Kamila si často dělala ze mě legraci. Prý kdo to vymyslel, určitě se inspiroval mnou. Se svojí energickou, dominantní povahou neuměla pochopit, že někteří lidé zkrátka nepotřebují na sebe strhávat veškerou pozornost. I když to neznamená, že o žádnou nestojí… Taková jsem byla i já. Tichá a neprůbojná.

Po maturitě jsem si ještě chtěla naposledy užít prázdniny. Na vysokou jsem nešla, protože jsem neměla dobrý prospěch a nezvládla bych ji. A do pracovního procesu jsem se chtěla zapojit až od září. Se spolužačkou Markétou jsme se rozhodly udělat si prázdniny po svém. „Pojedeme na Slapy, mám tam známého, který nás levně ubytuje. Budeme si užívat léto, balit kluky a loučit se s mládím,“ řekla Marké

Když jsem se ocitla v nemocnici, zůstala moje kamarádka sama. V tu chvíli podlehla nátlaku své známé a začala s ní jezdit na prodejní akce. Protože nedokázala říct dotěrným prodejcům nedokázala ne, uvázala se k nevýhodným úvěrům. S Jarčou jsme se kamarádily snad od dětství. Bydlely jsme totiž v jedné ulici, chodily do jedné školy a naše maminky stávaly spolu v téže frontě na trochu masa a toaleťá

Nebylo to jednoduché oznámit manželovi tu zprávu. Sdělila jsem mu, že volali moji rodiče a zvou nás na víkendovou návštěvu. Můj manžel se na mě podíval: „Vysvětlila jsi jim, v jaké se nacházíme situaci?“ Zavrtěla jsem hlavou. „Možná by to ale byla ta nejvhodnější příležitost jim všechno říct,“ podotkla jsem. Po dvouletém manželství jsme totiž pomalu, ale jistě mířili k rozvodovému soudu. Zatím j