Domů     Životní úklid
Životní úklid

Vždy jsem si myslela, že když potkám toho pravého, okamžitě to poznám.

To, že jste s člověkem, se kterým vydržíte do konce života, zjistíte až ve chvíli, kdy na sobě máte tepláky, týden jste si neumyla vlasy, stojíte uprostřed neuklizeného pokoje a on se na vás dívá jako na nejdokonalejší bytost na planetě. 

Bylo mi tenkrát devatenáct a kamarádka mě vzala na párty, kde jsem nikoho neznala. Konala se u nějakého kluka doma. Jeho rodiče odjeli na dovolenou a on toho chtěl využít na maximum. Přišli jsme až ve chvíli, kdy už byla zábava v plném proudu.

Všude bylo spoustu lidí, prázdných flašek od alkoholu a nechyběla ani fronta na záchod, protože ho okupovali dva nově vzniklí milenci. Měla jsem večírky ráda, ale když dorazíte střízlivá někam, kde už se promile ani nedají spočítat, máte pouze dvě možnosti.

Buď se snažíte dohnat obsah alkoholu v krvi tak rychle, že si ráno koledujete o slušnou morální kocovinu nebo prostě jen pozorujete lidi kolem, kterých se zmocňují animální pudy a čekáte, než váš odvoz domů konečně přijde a vysvobodí vás.

Já jsem se rozhodla držet té druhé, bezpečnější varianty. Protože jsem neměla hladinku na to účastnit se opileckých her, seděla jsem venku na schodech a upíjela jablečný drink.

Asi po deseti minutách se otevřely dveře a přišel kluk. Věděla jsem, je to dům jeho rodičů a on je pořadatel párty, protože se s ním vítala moje kamarádky, když jsme přišly.

„Čau, nebavíš se?“ zeptal se mě a já jen pokrčila rameny.

„Docela se ti to povedlo, viď?“ kývla jsem hlavou za sebou, směrem ke zdroji největšího hluku.

„Jo vypadá to na slušnou akci. Je to ale určitě poslední, kterou pořádám! Pořád mám jen strach, že se něco rozbije, jen někoho odněkud tahám a nemám nervy na to se opít,“ sedl si vedle mě.

„Jsem Marek,“ dodal.

„Jana,“ usmála jsem se. Uvítala jsem jeho společnost. Docela už jsem se začínala nudit. Povídali jsme si o všem možném a byl mi sympatický, takže jsem úplně ztratila pojem o čase. Nebyla v tom žádná romantika. Jen jsme si prostě rozuměli.

To, že je pět hodin ráno a já už jsem měla být dávno doma, jsem si uvědomila teprve, když o nás začali zakopávat párty mrtvoly kolébající se náměsíčně domu. Zvedli jsme se a šli dovnitř. Tam na nás čekaly hned dvě překvapení.

Zjistily jsme, že moje kamarádka odešla už dávno a že obývací pokoj vypadá, jako kdyby se tam odehrála druhá světová válka. Na bojišti byly všude střepy, všechen nábytek byl politý a občas se někde dalo zakopnout o spícího člověka.

„Kdy se ti vrací rodiče?“ zeptala jsem se.

„Zítra odpoledne,“ odpověděl a nahlas si povzdechl. Když jsem se na něj podívala a viděla to zoufalství, které mu čišelo z očí, prostě jsem ho v tom nemohla nechat.

„No tak dělej. Skoč pro hard“ motivačně jsem zatleskala. Otočil se na mě a jeho oči byly najednou dvakrát tak velké!

„Ty mi vážně pomůžeš?“

„Co mám dělat, tak ale honem, než si to rozmyslím.“

V jednu odpoledne se všechno konečně blýskalo tak, že by to nevyleštil ani Mr. Proper a my usnuli na vypolstrovaném gauči s nasazenými žlutými gumovými rukavicemi. Od té doby se z nás stali nerozluční přátelé.

Společně jsme chodily ven, učili se na písemky z matiky, když mi hrozilo propadnutí i sdíleli milostná zklamání. A těch alespoň v mém případě nebylo málo.

Byla jsem totiž beznadějný romantik a pevně přesvědčená o tom, že si pro mě jednoho dne přijede princ na bílém koni a bude to láska na první pohled. A tak jsem často narazila. Marek byl můj úplný opak.

Byl to realista, který stál nohama pevně na zemi, a když jsem začínala moc bloumat hlavou v oblacích, vždy mě nezapomněl stáhnout zase dolů. Díky jeho nedramatické a klidné povaze měl spíše stálé, delší vztahy.

Hledal si vždy přítelkyně, se kterýma mu bylo zkrátka a prostě dobře. Bohužel ale jeho vztahy vždy ztroskotaly na tom, že k žádné ženě nikdy nezahořel vášnivou láskou. Bral je prostě spíš jako kamarádky.

Oba jsme měli své vlastní problémy, ale byli jsme tu vždy jeden pro druhého a nějak jsme si s tím vždy poradili.

Když jsme dokončili vysokou školu a našli si první práce za pár korun, rozhodli jsme se, že si najdeme byt a budeme se dělit o nájem. Zrovna ani jeden z nás nikoho neměl, a tak to nebyl žádný problém.

Nastěhovali jsme se v Brně do docela prostorného pronájmu a vše bylo v pohodě až do chvíle, než jsem se bezhlavě zamilovala do Pavla. Teď už vím, že jsem se chovala hrozně, ale tenkrát jsem si přes zamilované brýle neviděla ani na špičku nosu.

Pavel byl z opravdu bohaté rodiny a bílého koně pro mě metaforicky zastupoval jeho sněhový Mercedes. Kamkoliv vstoupil, sebevědomí z něj jen sálalo. Vždy bavil celou skupinu a měl obrovské charisma.

Já jsem však často sloužila jen jako doplněk jeho dokonalé image. Někdo, kdo je prostě ve společnosti s ním. Co jsem totiž zapomněla zmínit, bylo, že Pavel žil tak trochu ve stínu svého otce, ze kterého se snažil za každou cenu vymanit.

Zoufale prahl po jeho uznání a to, že se uvnitř něj vlastně skrývá malý vystrašený kluk, kompenzoval tím, že shazoval mě. Tento fakt jsem samozřejmě nevnímala a užívala si své romantické opojení.

Realista Marek vše viděl a jako můj kamarád mi tento vztah mermomocí rozmlouval a snažil se mi otevřít oči. Dělal to však vždy jen opatrně a v náznacích, protože věděl o mé křehké povaze.

Jednou večer, když jsme sledovali doma televizi a já jsem mu vyprávěla o svém víkendu, mu však praskly nervy. Pavel totiž zaujal novou taktiku, a aby se nemusel zabývat vlastními slabostmi a nedokonalostmi, řešil ty moje.

Po třech dnech strávených s ním jsem byla naprosto psychicky rozebraná a cítila jsem se jako nejošklivější tvor na planetě.

„Nemyslíš si, sakra, Jano, že tohle už je opravdu trochu moc???“ vybuchl Marek. Vytřeštila jsem na něj oči, takhle se můj flegmatický kamarád nikdy nechoval.

„Vždyť ten člověk tě úplně ničí!“

„On se mi snaží pomoct! Říkal, že si každý musíme uvědomit své chyby, abychom mohli vyrůst jako osobnosti!“ bránila jsem svého přítele. Marek se ironicky usmál:

„A ty se neslyšíš? Vždyť on ti úplně vymyl mozek! Co je to za bláboly?? Podívej se na sebe. Jsi jako hromádka neštěstí.“

Nevěděla jsem co na to říct, tak jsem okamžitě přešla do protiútoku.

„To říkáš jenom proto, žes dlouho nikoho neměl a už si ani nevzpomínáš jaký je to být ve vztahu složitý!“ křičela jsem na něj. On ale zůstal relativně klidný.

„To ti přijde normální? Vždyť ve vztahu by to právě nemělo být složitý! Kde jsou tvoje představy z romantických filmů?!“ Já už opravdu neměla argumenty a navíc mi začalo docházet, že má možná v něčem pravdu. Řekla jsem větu, které jsem okamžitě po jejím vyslovení litovala.

„Žárlíš snad, že někoho mám?“ Atmosféra v pokoji se okamžitě změnila a my zmlkli. Nikdy. jsme v našem kamarádském vztahu nenarazili na sebemenší zmínku o tom, že bychom mohli být něco víc, než pouze přátelé a já tuto zeď právě zbořila.

Byla to naše největší a nejostřejší hádka v životě a ani za týden se situace neuklidnila. Když jsem se se svým trápením svěřila Pavlovi, přišla nečekaná nabídka.

„Jani, když se tam teď nedá ani dýchat, co kdyby ses nastěhovala ke mně?“ Byla jsem z tohoto návrhu překvapená a v koutku duše také nadšená. Jak to ale říct Markovi? Rozhodla jsem se, že to udělám rychle a bolestivě, jako když strhnete náplast.

Oznámila jsem mu to po dvou týdnech zarputilého mlčení a viděla jsem, že je z toho můj spolubydlící opravdu smutný. Měla jsem pocit, jako kdyby tento krok nějakým způsobem pohřbíval naše dlouholeté přátelství a cítila jsem se opravdu hrozně. Následné nadšení ze stěhování mi však otupilo smysly.

S Pavlem bylo soužití opravdu psychicky složité. Nejen, že jsem se vůbec necítila ve své kůži, ale začala jsem si čím dál tím víc uvědomovat, že měl Marek vlastně ve všem pravdu a já jsem se chovala jako idiot. S ním to bylo tak jednoduché.

Pavel byl manipulátor a stále mě jen nenápadným způsobem ponižoval. Opravdu hodně mi chyběl můj kamarád. Když jsem na něj začínala myslet už skoro nonstop, říkala jsem si, že by asi nebylo od věci mu zavolat. Byl to ještě vůbec kamarád?

Celá situace pro mě vykrystalizovala v jeden jediný moment. Byla jsem nemocná a měla jsem opravdu vysokou horečku. Neočekávala jsem od Pavla, že by se o mě zrovna staral, ale ani jsem nepředpokládala, že se stane tohle.

Byl pátek večer a já ležela na gauči a pospávala. Najednou mě probudil rozladěný hlas.

„Ty jako tady budeš takhle ležet?“

„Co prosím?“ odvětila jsem.

„No vždyť jsem ti říkal, že jsem pozval kolegy z práce na večeři. Teda nepředpokládám, že bys něco uvařila, ale alespoň bys se sebou mohla něco udělat. Vypadáš otřesně!“ Tohle byla opravdu ta poslední kapka.

Nebyla jsem schopná slova, jen na něj zůstala nevěřícně zírat. A dost. Bez jediného slova jsem se zvedla z gauče. Odešla ke skříni a začala si v tichosti balit ty nejpotřebnější věci. Zvuk Pavlova hlasu jsem okázale ignorovala jako by to byl pouhý ruch z ulice. Pak jsem za sebou zavřela dveře.

Šla jsem ke kamarádce. Až tam ve vlídné náruči jejího obýváku to na mě vše padlo. Jak jsem jen mohla být tak hloupá! Probrečela jsem u ní tři dny a s Pavlem jsem se rozešla po telefonu. Nestál mi ani za další pohled.

Jen co jsem se uzdravila, okamžitě jsem musela vše urovnat s Markem. Nevěděla jsem ale jak to udělat. Když jsme jednou večer s kamarádkou otevírali nad ránem už čtvrtou láhev vína, rozhodla jsem se, že se tomu musím postavit čelem. Měla jsem na sobě tepláky.

Vypadala jsem hrozně, ale v mém alkoholovém opojení mi to bylo úplně jedno. Zavolala jsem si taxíka a už jsem stála před dveřmi svého bývalého bytu. Na nic jsem nečekala a vešla dovnitř. Čekala jsem, že uvidím opravdu všechno, jen tohle ne.

Marek stál uprostřed naprosto nechutně vyhlížejícího obýváku, kde to připomínalo spíše skládku, než místo k žití. Právě tu skončila opravdu velká párty. Když mě viděl, jeho výraz byl neproniknutelný. Mlčky jsem došla do koupelny a vzala hadr.

Začali jsme uklízet v naprostém tichu, které jsem prolomila až po dvou hodinách já.

„Promiň, měl jsi ve všem pravdu,“ špitla jsem. Zrentgenoval mě pohledem.

„A Pavel?“

„S tím už je konec, je to idiot. Víš, tys mi opravdu chyběl. Chtěla jsem ti…“ Nedořekla jsem větu. Marek, jak byl předtím blízko mě, byl teď ještě blíž. Začal mě líbat. Nejdříve mě to zaskočilo, ale pak jsem se jeho polibku naprosto poddala.

Měl příchuť návratu domů, něčeho známého a přitom tak nového. Je možné, že jsem Marka vlastně celou tu dobu milovala a nikdy jsem si to neuvědomila? Možná je láska na první pohled opravdu možná.

Někdy je ale třeba si sundat růžové brýle, abyste spatřila, co máte celou dobu přímo před nosem. Na ty nejlepší okamžiky je třeba si počkat.

Jana, 28 let, Brno

Předchozí článek
Další článek
reklama
Související články
22.2.2024
Narodila jsem se rodičům až po čtyřicítce. Dnes se to možná zdá normální, ale tehdy bývali lidé v tomto věku mnohdy už prarodiči. Byla jsem vytoužené dítě, protože po smrti mého bratra nemohla moje máma dlouho přijít do jiného stavu. Po té tragické události na tom byla psychicky velmi dlouho špatně. Když jsem se narodila já, byl to pro ně nový a šťastný start. A tak mě rozmazlovali. Nejenže jse
22.2.2024
Poznaly jsme se, když se Jitka přistěhovala k nám do města a učitelka ve škole ji posadila vedle mě. Bylo nám dvanáct a brzy jsme se staly nejlepšími kamarádkami. Po základce jsme se obě dostaly na střední ekonomku. Teprve pak se naše cesty rozdělily. Jitka se brzy vdala a já odešla do Prahy na vysokou. Léta ubíhala, vdala jsem se a dlouho zůstávala doma s dětmi. Pak přišel rozvod a já se musel
21.2.2024
Když jsem zjistila, jaký Petr je, rozešla jsem se s ním. Řekla jsem si, že mi nestojí za to, abych kvůli němu uronila byť jen jednu slzu. Můj ex přítel nebyl moc dobrý člověk. Bohužel jsem to zjistila až po dvou letech. Přesně tak dlouho mi trvalo, než jsem sundala růžové brýle. Dva roky jsem byla zamilovaná a nevšímala si varovných signálů, neposlouchala jsem okolí. Viděla jsem jenom svého pří
21.2.2024
Manžel od nás odešel, když byla naše dcera Eliška ještě malá. Nechtěla, abychom zůstaly samy, a tak si usmyslela, že mi najde ženicha. Dcera mi zhruba od svých sedmi let dohazovala nápadníky. Asi to zní jako legrácka, ale pro mě to byl horor. Jsem nesmělá, kdyby moje holčička zdědila mou povahu, ani ve snu by ji nenapadlo zásobovat mě potenciálními ženichy. Naplňovalo mě hrůzou, když jsem uslyš
20.2.2024
Hrála jsem komedii, abych na sebe upoutala pozornost a vzbudila lítost. A hlavně se vyhnula práci. V kolegyni Jindřišce jsem našla dokonalou oběť. Už jako dítě jsem dokázala pěkně simulovat, abych se vyhnula svým povinnostem. Měla jsem na to talent. Pochopila jsem, že jen tak se mi dostane zasloužené pozornosti rodičů. Posléze jsem se naučila manipulovat s city svých učitelů a poté i nadřízenýc
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Raffaelovy gobelíny: Papež za ně zaplatil horentní sumu
epochalnisvet.cz
Raffaelovy gobelíny: Papež za ně zaplatil horentní sumu
Sixtinská kaple je svědkem mimořádné podívané. 26. prosince 1519 jsou její zdi ověšeny obřími gobelíny, jejichž autorem je Raffael Santi. Celkem jich v Sixtinské kapli tehdy visí sedm.   P
Létající pevnost přistála jako letadlo duchů: Posádka chyběla!
enigmaplus.cz
Létající pevnost přistála jako letadlo duchů: Posádka chyběla!
Bombardéru B-17, který se v listopadu 1944 poblíž belgického Kortenbergu připravoval na nouzové přistání, si ještě ve vzduchu všimli vojáci zde dislokované protiletecké jednotky britské RAF. Letounu s
Péči o muže jsem nezvládla
skutecnepribehy.cz
Péči o muže jsem nezvládla
Vláďa byl vždy veselý chlapík. Hodně sportoval, takže nikdy by mě nenapadlo, že bude nemohoucí. Stačil ale banální úraz. Můj muž dělal spoustu nebezpečných sportů. Lezl po skalách, závodil. A nakonec se mu stal osudným žebřík. Byl úplně jiný Spadl na záda. I když se mohl hýbat, po letech se zjistilo, že páteř utrpěla zranění, která ji
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Matka ji prodala za pár stovek!
nasehvezdy.cz
Matka ji prodala za pár stovek!
Herečka Demi Moore (61) patří mezi největší sexsymboly filmového plátna. Toho už si ale kdysi všimla její matka, a jako dítě ji prodala na sex! Bylo jí 15 let, když se vrátila jednoho večera domů a
Tajný vztah s kolegou?
nasehvezdy.cz
Tajný vztah s kolegou?
Soukromí si střeží a povídá se, že Markéta Stehlíková (39) k tomu má pádný důvod. Proslýchá se totiž, že randí s pohledným kolegou. V seriálu Ulice jsou manželé a právě během natáčení mezi nimi měl
Americký kosmický aparát po více než půl století znovu dosedl na Měsíc
21stoleti.cz
Americký kosmický aparát po více než půl století znovu dosedl na Měsíc
Robotický modul Odysseus je prvním americkým modulem na Měsíci od Apolla 17, které v roce 1972 naposledy dovezlo na našeho vesmírného souseda lidskou posádku. Od té doby hvězdy a pruhy na Měsíci chybě
Při procházce obejděte celý (rybník) Svět!
epochanacestach.cz
Při procházce obejděte celý (rybník) Svět!
Jihočeské rybníky jsou pojmem, který asi zná každý turista. Na některou ze zdejších vodních plopch narazíme takřka na každíém krokuj, Některé z rybníků mají ale delší historii a zaslouží si etaké výjimečnou pozornost. Třeba ten, který ve svém názvu zahrnuje celý Svět. Kariéra naší rybníkářské legendy Jakuba Krčína z Jelčan začala nenápadně. Do školy chodil v Kolíně, tedy
Nekynuté lívance
tisicereceptu.cz
Nekynuté lívance
Potřebujete 170 g hladké mouky 1 lžíci prášku do pečiva špetku soli 2 velká vejce 2 lžíce rozpuštěného másla máslo na smažení K podávání zakysanou smetanu, drobné ovoce (jahody, borůvky,
Slazení v historii: Evropu zaplavil levný americký cukr
epochaplus.cz
Slazení v historii: Evropu zaplavil levný americký cukr
Zastánci zdravé výživy ho prudce odsuzují. Přehánět byste to s ním rozhodně neměli. Odkdy se u nás začalo sladit cukrem. Jaká sladidla se používala předtím? A odkdy známe řepný cukr? Mezi nejstarší sladidla u nás patřil med, ovoce, ale třeba i šťáva z mízy stromů či sušená řepa nebo mrkev, jež se také vyznačují sladkou chutí. „Ve
Fantastické Moby Dick od Hanhart jsou zpět
iluxus.cz
Fantastické Moby Dick od Hanhart jsou zpět
Nádherná edice chronografů inspirovaná minulostí se opět hlásí o slovo. Německá značka, která se koncentruje na tvorbu pilotních hodinek, vzkřísila své legendární hodinky 417 ES Moby Dick, které si v
Osvěžující zeleninový salát
tisicereceptu.cz
Osvěžující zeleninový salát
Lehký zeleninový salát vám jistě přijde vhod, navíc jej vykouzlíte pouze během necelé půlhodinky. Ingredience 1 květák 2 rajčata 1 červená cibule salátová okurka malé mozarellky 150 ml bílé