Domů     Spletité cesty osudu
Spletité cesty osudu

Můj příběh zní téměř jako z pohádky, a i když některé okolnosti naší lásky byly strašně kruté a nespravedlivé, jsem šťastná, že nás svedly k sobě. 

Pamatuji to jako dnes, bylo mi dvanáct a čekal mě první školní den v šesté třídě základní školy. Moc jsem se netěšila, přesto, že jsem do školy jinak chodila vážně ráda. Tentokrát to bylo jiné.

Na konci páté třídy nás ředitel rozdělil a já tak musela jít mezi lidi, které jsem většinou vůbec neznala. S těžkým srdcem jsem proto vykročila ke dveřím a vzala za kliku.

Když jsem otevřela ucítila jsem zápach čerstvě položeného linolea a přípravku na čistění lavic.

Ledabyle jsem prolétla třídu pohledem, moc dětí tam zatím nebylo a tak jsem se vydala podél prostřední řady ke své vyhlédnuté lavici těsně pod velikou katedrou, která stála na betonovém stupínku.

Jak jsem se blížila, všimla jsem si kluka s blonďatými rozcuchanými vlasy a zelenomodrýma očima. Upřeně jsme se na sebe dívali a já v tu chvíli ucítila něco, co mě do té doby nikdy nepotkalo.

Byl to zvláštní pocit hřejivého tepla, který se pomalu rozplýval po celém těle. Byla ta láska na první pohled!

Jmenoval se Matěj a propadl k nám z vyššího ročního. Od prvního dne jsme byli stále spolu a Matěj byl první od koho jsem slyšela slova „miluji tě“. Byla jsem si naprosto jistá, že tuhle nádheru nám nemůže nikdo vzít.

Jenže jsem se krutě spletla a jak se zdálo osud s námi měl docela jiné plány. Od října se začalo všechno kazit, Matěj začal ve škole hodně chybět a mně se po něm strašně stýskalo. Na zvonek u něj doma nikdo nereagoval a mobily jsme v té době neměly.

Byla jsem vážně zoufalá. Dnes mi to připadá směsné, ale bylo to silné a hrozně opravdové, nešlo se tomu bránit. Později jsem se dozvěděla, že Matějova maminka bojuje v nemocnici o život a on tam tráví většinu času.

A když už ho odvezli domů, zase za ní do nemocnice utekl. Ve škole z toho byl samozřejmě obrovský průšvih a o Matějovi se tam mluvilo jako grázlovi. Jen málokdo tušil, co za jeho záškoláctvím opravdu stojí.

V polovině října mi zemřel dědeček, takže jsem na malou chvíli Matěje pustila z hlavy a věnovala se svému vlastnímu smutku. S Matějem jsem se párkrát sešla, ale o mámě se ani slovem nezmínil. Až koncem měsíce se objevil úplně zničený a řekl mi, že zemřela.

Bylo mi jasné, že se tím jeho život rázem mění vzhůru nohama. Ani jsem netušila, jak blízko pravdy jsem v té chvíli byla.

Matěj se musel odstěhovat ke svému tátovi, rodiče byli rozvedení. Do konce roku ještě dojížděl k nám do školy, ale od září měl nastoupit do jiné. Mně se v tu chvíli všechno zhroutilo.

Nechtěla jsem se smířit s tím, že bych o něho měla přijít, ale bylo mi jasné, že není v mé moci tomu zřejmě zabránit. Stále jsme se vídali, plakali spolu, utěšovali se a věřili, že to spolu můžeme zvládnout.

Nebylo nám ani patnáct, naše láska byla většině lidí pro smích, ale my jsme věděli, že je to příliš silné na to, abychom mohli oba jenom tak zapomenout. Měsíce plynuly jako voda a najednou tu byl konec školního roku.

Zatímco se ostatní těšili na prázdniny, já plakala. Věděla jsem, že tím pro mě končí něco, co už možná nikdy v životě nezažiji. Matěj se přišel rozloučit. V jeho očích jsem viděla stejnou bolest, kterou jsem cítila i já.

Zároveň se v těch nádherných modrozelených očích zrcadlila obrovská bezmoc. Nic jsme si neslíbili, jen jsme doufali.

Překulil se další rok, Matěj za mnou občas přijel. A na tu malou chvíli jsem byla vždycky hrozně šťastná, jenže pak přicházel jen pláč a samota. Naštěstí přišla éra mobilů, takže jsme si mohli občas napsat nebo zavolat. Náš kontakt pomalu ustával.

Cítila jsem, že se strašně rychle vzdalujeme a že brzy přijde doba, kdy bude naše láska minulostí. Poslední půlrok jsem Matějovi psala jeden dopis za druhým, byla jsem zničená, protože neodepisoval.

V jednom jsem mu líčila, jak ho miluji, v druhém, jak ho proklínám a nenávidím! Musela jsem ale uznat, že to byl on, kdo ve mně tenhle úžasný pocit probudil a i když jsem se potom, spíš na truc, scházela s jinými kluky, nikdy jsem už nic takového necítila.

Když jsem končila osmou třídu, přišli rodiče s tím, že kupují domek u Kolína a že se stěhujeme z Prahy pryč. Tím padly veškeré moje naděje, že ještě někdy svojí lásku uvidím.

Bylo mi patnáct let, nastoupila jsem na novou základní školu do deváté třídy. To s sebou přineslo nové lásky, nové kamarády a nové zážitky. Nikdy jsem na Matěje nezapomněla, ale někde hluboko uvnitř jsem se smířila s tím, že nemůžeme být spolu.

Vůbec se neozýval a tak jsem si řekla, že ani já nebudu a zkusím zapomenout. Jenže se zdálo, že to vytušil a po dvou letech se zase ukázal. Bylo to během exkurze na Pražském hradě, kam jsem jela se střední školou. Netuším, kde se tam vzal ani jak mě našel.

Ale on vždycky tvrdil, že když bude chtít, najde si mě. A asi to byla pravda.  Byli jsme starší, mě bylo sedmnáct a Matějovi osmnáct, naše potlačované city dostaly po letech zase volný průběh. Přirovnala bych to k explozi. Bylo to nepopsatelné a krásné.

Jenže to bylo zase jen na chvilku, navíc já jsem v té chodila s klukem, kterého jsem si o tři roky později, ve svých dvaceti letech vzala. Čekala jsem s ním totiž dítě.

Matěj po našem posledním setkání opět zmizel a tentokrát se zdálo, že už natrvalo. Já, jak už jsem naznačila, jsem ve dvaceti letech zjistila, že jsem těhotná a tak jsem si vzala přítele, s kterým jsem tři roky chodila.

O malé epizodce s Matějem jsem mu samozřejmě nikdy neřekla. Matějovi jsem poslala svatební oznámení, ani nevím proč. Doufala jsem snad, že si mě zase najde a postará se o mě.

Jenže to se nestalo, takže jsem se provdala za muže, kterého jsem sice nemilovala tak jako kdysi Matěje, ale věřila jsem, že to tak má být. Bříško nebylo ve svatebních šatech vůbec vidět, nikdo kromě našich nejbližších o našem malém tajemství netušil.

Manželství ale bylo šťastné jen velmi krátce. Můj muž byl vždycky trochu prudší povahy a pro ostřejší slovo nešel nikdy daleko. Jeho chování se ale s mým narůstajícím bříškem zhoršovalo a já záhy pochopila, že jsem udělala strašnou chybu.

Jenže ta už nešla vzít zpět. Do půl roku od svatby začal manžel strašně pít, jeho agrese vůči mě se stupňovala a milý ke mně byl většinou jen mezi lidmi. O naše dítě, které jsem čekala, příliš zájmu nejevil.

Doufala jsem ale, že až se dcerka narodí, pookřeje a bude zase všechno dobré. Ale nebylo.

V manželství jsem byla nešťastná, svého muže jsem nemilovala, neměla jsem k němu ani špetku úcty a snášela jeho neustálé útoky, které se rok od roku zhoršovaly. Na malou naštěstí ruku nikdy nevztáhl.

Obě jsme ale musely přihlížet tomu, jak se ničí litry alkoholu. Když byly dceři tři roky, manželovo chování překročilo všechny meze. Fyzicky mě několikrát napadl.

Domů se vracel opilý tak, že většinou pozvracel chodbu, záchod i koupelnu a pak někde upadl a usnul. V tu chvíli mi došla trpělivost a dala jsem mu, jako už mnohokrát, nůž na krk. Chtěla jsem, aby přestal pít, jinak že od něho i s dcerkou odejdu.

Vysmál se mi do obličeje. Naštěstí jsem na mateřské pracovala, takže jsem na něm nebyla finančně závislá a věděla jsem, že případné vlastní bydlení utáhnu i bez něho. Jeho chování se ale nezměnilo. Za to se ale začalo podepisovat na mém zdraví.

Začala jsem strašně hubnout, měla jsem často těžké žlučníkové koliky, trpěla jsem nevolností, depresemi a i moje rodina si začala všímat, že se něco děje. To byl srpen a já plánovala, že od nového roku chci začít žít už lépe.

Léto pomalu vystřídal podzim a na mém telefonu jednoho zářijového dne přistála sms zpráva od Matěje. Nevěřila jsem vlastním očím, byla jsem v šoku a nevěděla, jak reagovat. Netušila jsem, kde vzal moje číslo, jak mě zase našel. Ale přál si, abychom se sešli.

Toužila jsem ho vidět, takže jsem se domluvila s tchyní, která dcerku pohlídala a já se vydala do Prahy za svou dětskou láskou. Bylo to tak hloupé a naivní. Ale ve mně se v tu chvíli něco změnilo. Na naše první setkání po letech nezapomenu.

Bylo to stejné jako dřív, jen jsme byli starší. On byl mnohem mohutnější a větší, ale pořád měl ty nádherné dobrácké oči. Když jsem k němu kráčela, třásla jsem se po celém těle a nezmohla se ani na pozdrav. Jakmile jsme se objali, všechno ze mě spadlo.

V jeho náručí jsem si připadala v bezpečí, šťastná a plná lásky. Strávili jsem spolu hodinu, ale pro mě to byla za poslední roky jedna z nejdelších a zároveň nejkrásnějších hodin. Vyprávěl mi, co se s ním po smrti maminky dělo.

Dal se dohromady se špatnou partou a byl čtyři roky ve vězení, proto se mi nemohl ozvat. Jakmile ho ale pustili, hned mě našel a chtěl mi to všechno vynahradit. Zjistil prý ale, že jsem vdaná a mám dítě.

Líčil, jak mi rozhodně nechce ničit rodinu, že ode mě nic neočekává, ale že mě musel vidět. V tom jsem se ale rozplakala a svěřila mu muka, ve kterých žiji. Byl v šoku a rozhodl se mi pomoc.

No, a pak už věci dostaly rychlý spád. Matěj mi řekl, že si mám najít bydlení, že mi se vším pomůže. A já poslechla, vzala jsem dceru a v listopadu se od muže odstěhovala. Matěj mi pomáhal se stěhováním a nějak se tam při tom nošení věcí zapomněl a zůstal.

Dnes tomu jsou tři roky. Mou dceru přijal jako svou vlastní a já jsem šťastná jako nikdy. Jsem dva roky rozvedená a svého Matěje miluji ještě víc, než tenkrát! Cesty osudu jsou někdy hrozně spletivé. Tak nám držte palce, ať nás už nikdo nerozdělí.

Zdenka, 36 let, Praha

Další článek
Související články
19.7.2024
S Václavem jsme se seznámili, když jsem pracovala jako servírka v hospodě. Václav tu sedával málem každý den. Kdyby mi tehdy někdo řekl: toho si jednou vezmeš za muže, zaťukám si na čelo. Vypadal jako ztracená existence. Vůbec jsem si ho tehdy nevšímala, jen jsem mu nosila jedno pivo za druhým. Často seděl v tmavém koutě úplně sám, jindy s kamarády podobného ražení. Šikovná jako poleno By
19.7.2024
Seznámili jsme se u táboráku. Praskalo dřevo, svítily hvězdy a on tak krásně zpíval. Až jsem si musela otřít slzy. Vzpomněla jsem si na den našeho seznámení, který se podobal tomuhle večeru. Šly jsme s kamarádkou podél řeky, večer byl krásný jako ze sna, a my uslyšely ten hlas. Mířily jsme za ním jako zhypnotizované. Můj idol seděl u táboráku s partou přátel. Když uviděli, jak stojíme a zírá
17.7.2024
Byla to láska z pionýrského tábora. Jardovi bylo devatenáct let a dělal vedoucího malým klukům. Byli z něj úplně paf a já taky. Zamilovala jsem se do něj na pionýrském táboře. Všechny holky to věděly, protože neumím udržet tajemství, všechno na sebe vykecám. Jsem odjakživa taková, máma byla to samé v bledě modrém. Byla jsem v oddíle nejstarších, patnáctiletých holek. Jardovi bylo devatenáct a d
14.7.2024
Věřím tomu, že pokud jsou si dva lidé souzeni, cestu k sobě si v životě nějak najdou. Jenom to někdy trvá opravdu hodně dlouho! Setkání, k němuž došlo po tolika letech v naší městské nemocnici, pro mě bylo velkým překvapením. Byla jsem tam tehdy za nemocnou sestrou a její stav mě docela trápil. Kráčela jsem zamyšlená po nemocniční chodbě, když jsem nechtěně vrazila do muže, který šel naproti. Z
13.7.2024
V manželství se Zdeňkem jsem prožila situaci, o které jsem si vůbec nedovedla představit, že by někdy mohla přijít. Průběh mého vztahu se Zdeňkem, mým manželem, byl asi takový, jaký bývá ve většině dlouhodobých partnerství. Poznali jsme se, když nám oběma bylo něco málo přes dvacet pět let. Nějakou dobu jsme se jen tak vídali, pak jsme spolu začali bydlet a po třech letech vztahu jsme se vzali
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hrad Svojanov: Působí zde snad dodnes jakési dávné prokletí?
enigmaplus.cz
Hrad Svojanov: Působí zde snad dodnes jakési dávné prokletí?
Hrad Svojanov patří mezi naše nejtajemnější hrady. Koluje o něm celá řada záhadných legend a pověstí. Pravděpodobně nejznámější z nich jsou pověsti o tragických osudech místních žen jménem Kateřina
Turistická stezka Silesianka: Nejkrásnější pohled na Euroregion Silesia
epochanacestach.cz
Turistická stezka Silesianka: Nejkrásnější pohled na Euroregion Silesia
Který výhled na česko-polské pohraničí, označované jako Euroregion Silesia, je ten nejkrásnější? Na tuto otázku nemusíme odpovídat teoreticky, ale můžeme v praxi vyzkoušet turistickou stezku Silesianka. Nachází se nedaleko od hradu Štramberk v okrese Nový Jičín. Provede nás k celkem 34 vyhlídkovým objektům na obou stranách hranice – 23 na české straně, 11 na polské. Na trase jsou
Láska v duchu feng-šuej
nejsemsama.cz
Láska v duchu feng-šuej
Jste už dlouho sama a nedaří se vám potkat vhodného partnera? Zkuste to podle moudrého učení feng-šuej, které vám může pomoci nejen tipy, jak udělat domov kouzelnějším, ale také jak potkat pana Božského. Když to v dávných dobách nešlo jinak, lidé se uchylovali k milostné magii. A dělají to i dnes. Existují metody, jak přivábit
Krátil vůdce amerických nacistů daně?
historyplus.cz
Krátil vůdce amerických nacistů daně?
„Heil Hitler!“ ozývají se 20. února 1939 halasné výkřiky z davu shromážděného v newyorské hale Madison Square Garden. Paže účastníků švihají nahoru v nacistickém pozdravu. Na 22 000 Němců, naturalizovaných v USA, protestuje proti židovskému spiknutí…   Na shromáždění, konaném u příležitosti blížícího se výročí narození prvního amerického prezidenta George Washingtona (1732‒1799), se vedle sebe objevuje jeho
Randová se strachuje o své blízké
nasehvezdy.cz
Randová se strachuje o své blízké
Hvězda seriálu Ulice je prostě smolařka v lásce. Ač Martina Randová (52) vypadá rok od roku stále lépe, toho pravého pořád ne a ne najít. Ještě před dvěma lety otevřeně říkala, že je přesvědčená o
Victorinox s damaškovým nožem pro 2024
iluxus.cz
Victorinox s damaškovým nožem pro 2024
Letošní limitovaná edice Damast je fascinujícím spojením nože Victorinox Farmer X, oblíbených střenek Alox v syté tmavě hnědé barvě a elegantní čepele Damasteel®. Jmenuje se Farmer X Alox Damast a je
Matka mi pořád mluví do života
skutecnepribehy.cz
Matka mi pořád mluví do života
Asi nejsem jediná, koho to potkalo. Ale až příliš pozdě jsem zjistila, že mi moje matka řídí život a já tak žiju ten její, nikoliv svůj. Moje máma byla doma vždy generál a táta byl typický podpantoflák… Máma ho jen úkolovala a on ani neodporoval. Rozhodovala o všem Když jsem byla trošku starší, dali mě na výběrovou školu s rozšířenou
Těstoviny s houbami, kuřetem a slaninou
tisicereceptu.cz
Těstoviny s houbami, kuřetem a slaninou
Houby a těstoviny k sobě pasují jako rajče a bazalka! Takhle je nejraději vaříme my. Ingredience na 4 porce 1 balení oblíbených těstovin 100 g čerstvých hub 1 šalotka 5 snítek tymiánu 300 ml
Pozorování UFO nad Argentinou: Podobnost s Roswellem čistě náhodná?
epochalnisvet.cz
Pozorování UFO nad Argentinou: Podobnost s Roswellem čistě náhodná?
Záhada jednoho z nejzvučnějších případů UFO v Argentině, pokřtěného tiskem jako argentinský případ Roswell, dodnes přetrvává v paměti nejen argentinských ufologů. Podobnost s legendárním případem v Novém Mexiku z roku 1947 je skutečně až zarážející…   Je právě 17. srpna 1995 a Antonio Galvagno si za jasného dne se svou ženou dopřává oběd, když asi v
Splynutí organismů spustilo překotný rozvoj života na Zemi
21stoleti.cz
Splynutí organismů spustilo překotný rozvoj života na Zemi
Soužití dvou organismů, kdy jeden žije uvnitř těla druhého, se označuje jako endosymbióza. Pokud dojde k jejich splynutí, změní se jednodušší organismus v organelu druhého. Za celou historii naší plan
Jak snížit riziko při cestách do exotických destinací? Očkujte se!
epochaplus.cz
Jak snížit riziko při cestách do exotických destinací? Očkujte se!
Češi si k trávení své dovolené vybírají čím dál exotičtější země. Kromě obohacujícího zážitku si s sebou domů však mohou přivézt i nechtěný suvenýr – některou ze život ohrožujících nemocí, které se u nás nevyskytují, nebo zde již byly vymýceny. Jak tomu zabránit? Vedle úrazů, které jsou nejčastější zdravotní komplikací, postihující turisty na cestách, se jich velká
Jídelna s vytříbeným vkusem
rezidenceonline.cz
Jídelna s vytříbeným vkusem
Místo pro stolování je velmi často součástí multifunkční společenské zóny, proto na ni svým stylem obvykle navazuje. Shoduje se zejména materiálově, výsledná kompozice mnohdy poslouží i jako přirozený prostorový předěl. Vybavení prostoru, souvisejícího s konzumací jídla, se odvíjí od dané dispozice a její velikosti, odpovídat by mělo rovněž počtu členů domácnosti. Odráží určitě i to,