Vadilo mi, když si manžel přivedl kamarády a do noci s nimi hrál karty. Nyní je už všechno jinak. Z jeho kamarádů se stali moji milenci! Stal se z toho takový ošklivý zvyk. Manžel si začal vodit domů kamarády. Zprvu mi to nijak nevadilo, alespoň jsem se mu nemusela věnovat. Ne že bych ho neměla ráda, nebo ho dokonce nesnášela. O tom nemohla být vůbec řeč! Stereotyp mě ubíjel Bylo to stále

LEPŠÍ.TV přináší skutečné příběhy i neskutečné funkce! Celý svět a život sám je plný neuvěřitelných příběhů, které si mezi sebou lidé odjakživa vyprávěli, poté zapisovali a v posledním století i natáčeli a pak promítali. Právě díky rozmachu filmového průmyslu se příběhy postupně přenesly nejen na plátna kin, ale i do domácností na televizní obrazovky. Jenže doba kráčí kupředu a není tak už nutn

Byla nepříjemná, zlá a nafoukaná. Rozhodla jsem se ji obdarovat. Něčím, co by tu její pýchu a aroganci pořádně zkrotilo. Vyměnit byt za menší a v nižším patře nebylo vůbec nic jednoduchého. Podařilo se mi to až po dlouhých dvou letech shánění. Chodila jsem na prohlídky snad každý týden, ale žádný z nabízených bytů nebyl ten pravý. Vlastně většina z nich byla úplně levá! Konečně jsem našla te

Jsme léta, tedy co si pamatuji, taková fotografická rodina. Tahle záliba se táhne daleko od předků. Také proto máme dost alb ke vzpomínkám. Jenomže nejsou úplná. Někdo chybí. Fotilo se u nás pokaždé při oslavách narozenin, na výletech, dokonce i na pohřbech. Nikomu to nepřipadalo nepatřičné. Loučíte se s nebožtíkem a jako vzpomínku si pořídíte fotky. A proč ne, takhle se mají dělat kroniky.

Nevěřila jsem na náhody ani na osudová setkání, ale na svého vyvoleného jsem narážela tak dlouho, až jsem s ním začala žít. Myslím, že po více než patnácti letech, co jsme s Michalem spolu, mohu říct, že jsem se v něm nespletla. Po všech nevydařených vztazích, do kterých člověk vkládal tolik úsilí, snahy a lásky, a ony přesto skončily krachem, jsem si jistá, že on je tím pravým. A koneckonců mě

Jednoho dne jsem se dozvěděla, že mám babičku a dědu a že jsou naživu! Ale táta mi chladně sdělil, že je nebudu vídat, protože jsou zlí. Jako malá jsem se cítila hodně osamělá. Chyběla mi máma, a nejen ona. Všimla jsem si, že děti ze školy nebo z domu mají doma veselo. Kdekdo se chlubil bráchou či ségrou, jezdil s rodiči na venkov za babičkou – a my jsme byli s tátou na světě sami, jako nějací

Vedle u sousedů se dělo něco moc špatného. Jenomže můj manžel tvrdil, že si to namlouvám... Bohužel neměl pravdu. Ze sousedních domovních dveří se často ozývaly zvuky, které mě čím dál víc děsily. Křik a pláč. Bydlel tam chlap, který vypadal jako bouřkový mrak. Syna vychovával sám, chlapci tehdy mohlo být kolem třinácti nebo čtrnácti let, a byl všechno, jen ne veselý a spokojený. Srdce se mi

Když jsem ten nápoj dostala, bála jsem se, jaké bude mít na mě účinky. Pak mi ale zvědavost nedala a já ho musela zkusit. Byla jsem v té době už v důchodu, ale měla jsem stále pár klientů, kterým jsem vedla účetnictví. Patřil mezi ně i jeden podnikatel, který často cestoval po exotických zemích. Vždy mi z těch vzdálených krajů něco přivezl pro radost. Na jeden jeho dárek však nikdy nezapomen

Když máma a táta zemřeli, začaly se v jejich domku dít zvláštní věci. Já se ale nebojím. Vím, že jsou to oni. Sedí se mnou v kuchyni a mají ze mě radost. Maminku i tatínka jsem měla velice ráda. Smrt otce pro mě byla neštěstím, maminka ho tolik milovala, že se rozhodla jít do měsíce za ním. Ztratit během chvilky oba rodiče je strašné a nikomu bych to nepřála. Tu sobotu po druhém pohřbu jsem

František se mi zdál malý a ošklivý. Nechápala jsem svou dceru. Nakonec ji opustil kvůli jiné ženě. Jejich vztah však pokračoval dál. Když nám dcera představila svého vyvoleného, nevěřili jsme s manželem vlastním očím. Byl nepohledný a menší než dcera. Byla to pěkná holka, která si mohla vybírat. Doufali jsme, že ji takový úlet přejde. Nestalo se tak. Svou první lásku si vzala i přes náš vys