Byla tma a my se blížili k domovu. Před přejezdem začalo zlobit auto. I synovi a dceři se rozběsnily elektronické hračky. A pak se objevilo UFO. Potemnělý les lemovaly velké trsy kapradin. Auto, které vjelo do ostré zatáčky, zpomalilo. Do noci se zavrtávaly dva kužely světla. V autě bylo horko. Stáhla jsem na své straně okno do poloviny. Vracela jsem se s rodinou z návštěvy bratra. Na zadníc

Složité období po rozvodu jsem překonala a myslela si, že teď už bude všechno aspoň v mezích možností normální. Jenže to jsem netušila, jaké další zkoušky si pro mě osud přichystal… Moje první manželství nebylo špatné, ale manžel se po letech zakoukal do mladší a opustil mě i naši dceru. Bylo to pro mě zpočátku dost hrozné, byla jsem opravdu zoufalá. Pak jsem se trochu dala dohromady a doufala,

Už jsem nevěřila, že se mi mé sny jednou splní a v rodině zavládne veliké štěstí. Dočkala jsem se až v podzimu svého života. Když jsem byla mladá, snila jsem o tom, že budu mít kopu dětí. Vyšlo to tak napůl. Vychovala jsem tři syny – Tomáše, Pavla a Honzu. Tomáš byl trochu grázl. Měl v životě pár slečen, ale pravdou je, že u nich zrovna oblíbený nebyl. Bylo mu osmatřicet, bydlel pořád doma a

O dětech jsem nechtěla ani slyšet. Milovala svůj život takový, jaký byl – nezávislý. Nevěřila bych tomu, že může být ještě daleko lepší... Byla jsem snad v mém okolí jediná, které netikaly biologické hodiny. Bylo mi ke třiceti, měla jsem dobrou práci a užívala si počínající nezávislost po odstěhování od rodičů. Nač si to hned „kazit“ něčím takovým, jako je mateřství a rodina?! Ale zdálo se,

Někdy vás silné emoce tak přemůžou, že se nedokážete ovládnout. Ale kdo by se mi také mohl divit. Potom, co jsem si všechno prožila. Sedím ve výslechové místnosti na policii a snažím se odpovídat na otázky policistů. Jenže myšlenky mi létají všude jinde než tam, kde bych se měla dobře soustředit. Emičce by totiž právě dnes bylo patnáct let. Mé krásné, roztomilé vnučce. Byla by z ní určitě půvab

Jezdím k moři, abych zapracovala na svém zdraví. Dělám to už dvacet let. Netušila jsem, že si tentokrát vyberu místo s krvavou minulostí. Před pěti lety jsme se s dcerou shodly, že ten rok vyrazíme na dovolenou do jednoho řeckého letoviska. V jeho těsné blízkosti stojí rozvaliny. Hned první den jsme se k nim vypravily. Rozvaliny byly obehnané pletivem se zákazem vstupu z důvodu archeologických

Nedokážu to vůbec pochopit. Takový hyenismus. A mého manžela to navíc málem stálo život. Bojí se. Ven z domu ho už asi jen tak nedostanu. Manžel sedí v křesle ve ztemnělém pokoji. „Proč si nerozsvítíš?“ ptám se už jen tak ze zvyku a zcela zbytečně. Zdeněk mi stejně neodpoví. Od té hrozné chvíle je totiž dost nemluvný, uzavřený sám do sebe, úzkostný a věčně nenaladěný. Doktoři mu dávají ještě

Jako dítě jsem často mívala pocit, že v místnosti nejsem sama. Tyto moje obavy žily jen v říši představ, pak ale přišel skutečný šok. Stalo se to, když mi bylo šestnáct let. Naši se rozvedli a já jsem se s mámou přestěhovala do severních Čech. Našly jsme si dvě místnosti v dřevěném domku na kraji města. Z pokoje, kuchyňky i nábytku dýchala zatuchlina, ale když jsme zatopily v kamnech, bylo útul

Žili jsme vedle sebe jako dva cizinci. Neměla jsem si s ním o čem povídat, nezajímalo mě, co si myslí. Takhle jsem skončit nechtěla. Byl moje první láska a nikdy jsem nikoho jiného neměla. Nechápala jsem dnešní dobu, kdy se každý chlubí počtem partnerů. Pro mě byl můj muž tím prvním i posledním! Jenže jsem se domnívala, že spolu vydržíme až do smrti. Jednotní a milující. Už nás nic nespojova

Nebavilo mě žít s někým, na koho jsem se měsíce nemohla ani podívat. Aby manžel přistoupil konečně na rozvod, musela jsem mu za sebe nabídnout náhradu! Obletoval mě, udělal, co mi na očích viděl. Oslovoval mě zdrobnělinkami a nosil snídani do postele. Koupil drahou dovolenou, ale nebylo to nic platné. Byl mi protivný. Manžela jsem prostě nesnášela. Nemělo to ani nějaký logický důvod. Jen ztlous