Místo pomoci mi moc ublížil!

Total
1
Shares

Slova, která jsem slýchávala z úst maminky a která pro mne byla synonymem bezpečí, během jedné chvíle zcela ztratila význam a já se propadla do propasti hrůzy… Ty strachy mám ještě pořád.

Zlatíčko moje, andílku můj malý. Miluji tě nade vše, jsi moje hodná a krásná holčička. Všechno bude v pořádku.“ Častokrát jsem tato slova slyšela z maminčiných úst.

Byl jako šílený

Bylo to ve chvílích, kdy stál táta za dveřmi, bušil na nás a křičel. „Ty svině jedna, pusť mě domů! Já ti ukážu, kdo je tady pánem,“ řval na ni z chodby. Pamatuji si, jak maminka voněla, hladila mě a tiskla mě k sobě. A já jsem vždy přestala slyšet okolí a cítila jsem se v bezpečí. Vnímala jsem maminčinu lásku a ničeho jsem se nebála. Dnes se divím, že tenkrát nikdy nikdo nezavolal policii.

Nechtěla už nic riskovat

Když táta umřel na cirhózu jater, tak se nám ulevilo. Maminka si nikdy nového partnera nenašla. „Naděnko, to budu raději sama, než bych měla znova narazit na někoho, kdo by byl jako táta. A to dopředu nemusíš vždy poznat…“ říkávala smutně.

Zbytek dětství a pubertu jsem prožila jenom s maminkou. Byly jsme tu a stále jsme jedna pro druhou. Navzájem si dáváme takovou lásku, kterou od nikoho jiného nemůžeme dostat. Maminka se vždy snažila, abych se měla co nejlépe a abych nikdy nezažila to, co zažila ona.

Vím, že ji hodně mrzí, čemu jsem musela přihlížet. Když jsme zůstaly samy, chtěla mi to vše vynahradit. A proto ji nesmírně miluji a je to pro mě ten nejvzácnější člověk.

Budila jsem se hrůzou

Ještě ve čtyřiceti se mi často stávalo, že jsem se v noci vzbudila hrůzou, protože jsem ve snu slyšela opilého tátu. Bohužel jsem si z dětství část nedůvěry a odporu k mužům odnesla. Obávám se, že díky tomu mám zkrátka strach z lásky. Pár vztahů už za sebou mám.

Žádný muž v mém životě nebyl ale takový, abych s ním chtěla začít budovat rodinu. Ze začátku mám vždy pocit, že by to mohlo fungovat. Pak se ve mně ale něco zlomí a dostanu strach. Mám strach, že nebudu dobrá partnerka, žena, milenka, nebo dokonce máma. Bojím se, že zklamu, a tak vše raději ukončím.

Strach mi ničí vztahy

Do každého svého nového vztahu jsem šla vždy s pokorou a snahou být lepší. Přesto se mi to nikdy zatím nepodařilo. Strach z lásky, přátelství a náklonnosti je silnější než já. Dostanu se do určitého bodu, kde mám pocit, že něco dělám špatně. V této době se s partnerem začnu častěji hádat.

„Proč se chceš pořád hádat? Vždyť já tě mám rád a snažím se, abys byla šťastná,“ řekl mi ten poslední, Václav. Nemůžu si ale pomoct. Vnitřně jsem nervózní. Možná tím testuji, jestli to náš vztah ustojí. Nebo chci vidět, jestli mě partner opravdu miluje natolik, že zvládne i mé špatné stránky. Nevím, co za tím je. Začnu se bát, že vztah krachne, a asi nevědomky ho k tomu krachu dovedu.

Našla jsem si psychologa

Maminka je vždy první, se kterou vše proberu. „Víš, Naděnko, já si jen myslím, že to je strach, který ti nedovolí užít si krásy lásky, a tvoje hlava si vybájila pohádky, které ti brání být šťastná,“ shrnula ustaraně a napadlo ji, že by mi třeba pomohl psycholog. Abych neztratila Václava, rozhodla jsem se to zkusit.

Objednala jsem se k tomu, který byl údajně v našem městě nejlepší. Zpočátku vše šlo dobře. Vylíčila jsem mu, jak moc toužím po dětech a rodině. Chci, aby byla maminka šťastnou babičkou a já milovanou matkou a manželkou. „Chci všem ukázat, a hlavně mamince, že to může fungovat a že základem rodiny nemusí být strach!“

Nepovedená terapie

Když jsem zase jednou dorazila v určený čas, psycholog se na mne tak zvláštně díval a zamkl dveře, aniž bych si to uvědomila. To, co následovalo potom, se mi už nechce ani popisovat, protože to jsem musela již několikrát na policii a pak u soudu. Zkrátka se na mě vrhl a znásilnil mě.

Co pro mne bylo ale nejtěžší a nejnechutnější, byl fakt, že mi šeptal do ouška: „Zlatíčko moje, ty jsi tak krásná holčička… Všechno bude v pořádku!“ To, co mě mělo osvobodit od zlých vzpomínek na dětství, rázem nabralo mnohem brutálnějších rozměrů a vzalo mi to i to poslední – krásná slova maminky, která mě vždy dostala do bezpečí. Tentokrát mi ovšem
nepomohla!

Naďa P. (51), Plzeň

Také se vám může líbit