Syn si našel ženu se čtyřmi dětmi

Total
1
Shares

Bylo mu něco přes dvacet, když nás seznámil se svojí životní láskou. Byla to žena o patnáct let starší a měla čtyři děti! To se mi nezamlouvalo.

Myslela jsem, že dostanu infarkt. Nevěděla jsem, co říct a jak se tvářit. Můj milovaný syn mě na tuto skutečnost vůbec nepřipravil. Bylo to překvapení! Na nedělní oběd jsem pozvala jeho životní lásku. Když se zjevila mezi dveřmi, nevěřila jsem svým očím. O poznání starší a také tlustší. A to jsem netušila, že má děti. A rovnou čtyři!

Byla jsem v šoku

„Mami, to je Alenka, moje láska!“ řekl syn pyšně a hned ji políbil. Jako abych viděla, že si jen tak nenechá vzít! Ona se na mě přátelsky usmála, bez vyzvání zasedla ke stolu a rozvalila se, jako by byla doma. Měla jsem strašně nepříjemný pocit. Zmocnila se mě panika. Tuhle ženskou že si chce Péťa vzít? Dělá si legraci? Má to snad být nějaký test tolerance?

Prostě jsem si to nemohla v hlavě vůbec srovnat. Ale syn mě postavil před hotovou věc. Nejstarší dceři té ženské bylo už skoro osmnáct, tak brzy ji měla. A těm dalším různě. Poslednímu chlapečkovi bylo pět. Podle fotek jsem musela uznat, že jsou děti krásné. Vlastně ta paní taky byla pěkná, jen kdyby nepatřila k mému synovi!

Byla šikovná

„Svatbu si zařídíme sami, to je jasné, nemusíš si dělat starosti. Alenka už má praxi. Je třikrát rozvedená…“ smál se bezstarostně můj Péťa a pokukoval zamilovaně po té svojí Alence. Ta pro změnu koukala po mně. Měla jsem pocit, že se mi vysmívá!

Pocítila jsem k té obrovité ženské nenávist. Nejraději bych ji zaškrtila! Snažila jsem se Péťovi domluvit. Otevřít mu oči! Ale on si trval na svém. Alenku si vezme za ženu stůj co stůj! Musela jsem ustoupit, jinak bych o něho přišla.

O tom jsem byla přesvědčená! Svatba proběhla bez zádrhelů a všem to moc slušelo. Alenčiny holčičky měly krásné šatičky a klukům Alenka ušila obleky i kravaty. Vše z jakýchsi starých šatů. Musela jsem uznat, že je moc šikovná.

Role babičky se mi líbí

Novomanželé se zabydleli jen několik bloků ode mě. Stala jsem se babičkou na plný úvazek a moc se mi to zalíbilo. Moje nová vnoučata byla moc dobře vychovaná a já je měla čím dál raději. Děti mi moji lásku oplácely, jak jen mohly. Často u mě přespávaly a já se na ně vždycky moc těšila. Stačilo pár týdnů a vůbec už mi nepřipadaly cizí. Jako by byly moje odjakživa.

Nejraději jsem s nimi chodila na zmrzlinu. A do hračkářství. A do zoo! Prostě jsem si „babičkovské“ povinnosti užívala se vším všudy! Péťa doslova rozkvetl. Přibral a zmužněl. Staral se o rodinu a věnoval se dětem. Přiznal, že touží ještě po jednom dítku. Vlastním! Alenka naštěstí váhala. Přece jen, čtyři děti byly víc než dost!

Běhal po doktorech

Od svatby uplynul sotva rok, když Péťa začal být takový neobratný. Pořád mu něco padalo z rukou a také zakopával. Smála jsem se, že je jako malé dítě, v rodině páté, ale později už to moc k smíchu nebylo. Tušila jsem, že s ním něco není v pořádku, ale on vždycky jen mávl rukou. Prý nemá čas běhat po doktorech. Nakonec se k nim ale stejně dostal.

Diagnóza mě zdrtila

Upadl na ulici a pěkně si rozbil nos, a to doslova! Krev mu tekla proudem, málem omdlel bolestí. U lékaře zprvu mysleli, že je opilý, ale nebyl ani trochu. Když vylíčil, kolikrát už upadl, poslali ho na vyšetření, a nakonec diagnostikovali roztroušenou sklerózu.

Úplně mě to zdrtilo. Syn byl přece vždycky úplně zdravý. Nemarodil ani jako malý, natož dospělý. A teď tohle! Jako nějaký trest za něco. Ale za co?

Vyléčil se

Péťu čekala náročná léčba s nejistou prognózou. Jeho ženu to nezaskočilo. Alenka se o svého manžela vzorně starala. „Maminko, nebojte, já vám syna vyléčím! Za to vám ručím,“ řekla mi a mně oči zalily slzy.

Zpočátku jsem jí nemohla přijít na jméno, a teď jsem si uvědomila, jak moc jsem jí křivdila! Je to otevřená duše se širokým srdcem. Jak jsem byla ráda, že jsem Péťovi jeho Alenku nerozmluvila. Alenka svůj slib dodržela. Péťovi podstrojovala samá zdravá jídla. Cvičila s ním, a jeden čas dokonce zůstala doma, aby o něho mohla pečovat.

Péťův zdravotní stav se po roce zlepšil natolik, že dokonce mohl opět chodit do práce. Byl to skutečně malý zázrak. Zázrak, který by se bez jeho ženy nikdy neudál. Za Alenku jsem osudu moc vděčná!

Lenka B. (58), Olomouc

Také se vám může líbit