Nevěru jsem vždycky odsuzovala a nedokázala si představit, že bych se jí dopustila. Když ale začal manžel bláznit a musel být na dva roky hospitalizován, pomohl mi milenec. Moje všední a celkem nudné manželství mi vyhovovalo. Žádný adrenalin, žádné překvapení, jen samá jistota a klid. Za mlada mi to trochu vadilo, ten stereotyp a šeď všedního dne. Ale když se mi dost krátce po sobě narodily tři

Moje hodné kolegyně se přes noc změnily v nepřející saně. Dostala jsem po mnoha letech konečně přidáno, a tak jsem si podle nich zasloužila trest. O zvýšení platu jsem si nikdy netroufla požádat, přestože mě k tomu manžel stále nutil. Nelíbil se mu můj malý plat ani dlouhá pracovní doba. Nějaký odchod po osmi hodinách práce u nás v podniku neexistoval. Běda, když člověka potkal šéf na odchodu. D

Chtěli jsme být s manželem zdraví a mít kondičku jako zamlada. Místo toho polykáme léky a měníme si obvazy. Zjistili jsme, že sportování pro nás asi není! Důchod nám s manželem svědčil. Dopřávali jsme si dobré jídlo, klídek a odpočinek. Jenže, náš životní styl, jak se teď říká, si začal vybírat svoji daň. Já jsem ztloustla tak, že mi bylo z ničeho nic malé úplně všechno. Nevešla jsme se dokonce a

O svatbě s přítelem jsem snila dlouhé roky. Když mě konečně požádal o ruku, uvědomila jsem si, že ho nechci. S přítelem jsem žila víc než čtyři roky a byla spokojená. Ne, že bych s ním zažila nějakou bláznivou zamilovanost, ale ve svém věku jsem nic takového ani nehledala. Toužila jsem po jistotě, klidu a bezpečí. To všechno mi přítel dokázal poskytnout a já ho za to měla ráda. Naše soužití nám

Ponižování se stupňovalo a mělo jediný cíl. Vyštvat mě z práce! Musela jsem jednat a vymyslela rafinovaný plán. Přede všemi šéfku zesměšním. Pracovala jsem už dlouhé roky v jednom malém podniku hned za městem. Výdělek nebyl zrovna skvělý, ale já byla skoro ráda. Na moje místo se totiž nikdo nehrnul. Kancelář jsem měla malou a dělila se o ni ještě s dvěma kolegyněmi. Když potřebovala jedna z nás o

Získat dědictví po vzdáleném příbuzném nemusí být až takové terno, jak by se mohlo na první pohled zdát. Obzvlášť, pokud se jedná o zchátralý domek a nemocného koníka. Obálka s modrým pruhem mě naplnila radostným očekáváním. Předala mi ji totiž moje dlouholetá známá, která pracovala coby pošťačka. Měla už mnoho roků stejný rajón, k němuž patřilo i sídliště, kde jsem bydlela. Vždycky jsem se na ni

Doma mě měli za blázna nebo ještě za snílka, že se pokouším vyhrát nějakou tu korunu. Jakmile někdo v cizině vyhrál, šla jsem do toho. Pořád to štěstíčko zkouším, ale nějak mi to nevycházelo. Stírací losy, sazka, sportka, kdeco je k mání, že můžete vyhrát, to znám dost důvěrně. Jenom to štěstíčko ne a ne přijít. Jednou jsem vyhrála v tombole živou husu, ale to bylo tak za můj život jediné, co jse

Přítel mojí dlouholeté kamarádky byl velký fešák. Byla jsem do něho zamilovaná skoro rok a potom se konečně rozhodla. Musel být můj! S kamarádkou jsme se znala dlouhých deset let. Byla mojí kolegyní v práci, a když odešla jinam, začaly jsme se navštěvovat. Měly jsme si stále co říct a o čem mluvit, přestože jsme byly velmi rozdílné. Já na ní obdivovala bezstarostnost a veselou povahu. Ona zas oce

V obchodě nastal velký zmatek, když jedna ze zákaznic ohlásila ztrátu peněženky. Našla se brzy, ale k mému překvapení v mojí kapse! Už dlouho jsem toužila po nových šatech. Takových decentních a střízlivých, které by se daly nosit každý den a já v nich vypadla jako dáma. Jako někdo, kdo má vkus! Dost dlouho jsem si na ně šetřila, abych se nemusela ohlížet na cenu. Dokonce jsem už měla vymyšlený p

O svých snech jsem nikdy nepřemýšlela. Jeden mě ale dost vylekal. Zdálo se mi, jak se můj manžel dusí a já mu nedokážu pomoct. Můj manžel byl odjakživa velký mlsoun. Nejraději měl palačinky, krupicovou kaši a koláče všeho druhu. Běda, jak nebylo k dispozici něco pečeného. Nic neříkal, ale jeho mrzutá nálada hovořila za vše. Vždycky si ke kávě začal mazat chleba s medem nebo marmeládou a tvářil se