Z návštěvy si přinesl v kapse dva chlebíčky v ubrousku. Z obchodu čokoládovou tyčinku a z čekárny lékaře dokonce umělou kytku v malém květináči. Můj manžel začal krást a já si s ním nevěděla rady! Vždycky byl slušný a poctivý. Zatím, co ostatní rozkrádali ve velkém, my neměli ani firemní propisku. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že se z něho stane ve stáří zloděj, vysmála bych se mu! Po příchodu z náv

Romana je moje kamarádka z vysoké školy. Byla jsem i na její svatbě, když si brala spolužáka z fakulty, pěkného kluka, který byl idolem celého ročníku. Uběhlo pár let a Romaně se narodily dvě krásné děti. Měla dobrou práci jako obchodní ředitelka v jedné soukromé firmě, skvělý plat a žila v hezkém domě na předměstí. Tak trochu jako z nějakého amerického filmu. Vídaly jsme se jen občas, a když

Oslava narozenin skončila sázkou. Kamarádka nevěřila, že dokážu svést o mnoho let mladšího souseda. Musela jsem ji přesvědčit! Svobody jsem si užívala plnými doušky. Kdybych tušila, jak mi bude tak dobře, rozvedla bych se už dávno! Kamarádka nade mnou jen kroutila hlavou. A když se trochu napila, kroutila hlavou ještě víc! „Teda, tu tvoji dobrou náladu ti vůbec nevěřím. Těšínská jablíčka to jsou!

Nechápala jsem údiv v manželových očích, když poprvé spatřil přítelkyni našeho syna. Mělo mě napadnout, že se ti dva znají. Donedávna byli milenci! Náš jediný syn nebyl žádný mamánek ani budižkničemu. Celkem úspěšně podnikal a života si dovedl užít. Hodně cestoval a holky střídal jako na běžícím pásu. Bylo mi to občas trochu proti mysli, ale manžel vždycky jen mávnul rukou. Prý, ať si kluk užije,

Chtěli jsme ušetřit a vydali se do lesa. Hledali jsme malý hezký stromeček, který bychom si nenápadně uřízli a odnesli domů. První krádež v životě nás přišla pořádně draho! Manžel byl odjakživa takový malý šetřílek, ale neměla jsem mu to za zlé. Do hospody nechodil, nekouřil a za svačiny také nic neutratil. Já nebyla jiná, ale u ženských se to jaksi předpokládá, že nadřadí zájmy dětí a rodiny nad

Změnil se hned, co odešel do důchodu. Z milého a usměvavého člověka byl rázem kakabus. Z vycházky vždy něco přinesl. Nepotřebné haraburdí nám brzy zaplnilo byt, ale manžel se ho nechtěl vzdát! Na den, kdy manžel půjde konečně do důchodu, jsem se těšila snad víc, než on. Tedy, ne že by se také netěšil, ale všichni ho v práci přemlouvali, aby zůstal. Řidičů autobusu byl nedostatek a tak nikdo neměl

Stále jsem čekala, až mi v obchodě zlevní moje vytoužené boty. Nedočkala jsem se. Zlevnili snad úplně všechno, jen ty krásné lodičky ne! Udělala jsem to sama! Stále jsem je chodila okukovat. Boty mých snů! Lesklé, červené a na vysokém podpatku. Vystavené na kulatém podstavci přímo uprostřed prodejny. Voněly novotou a kvalitní kůží. „Nechcete si ty boty zkusit?“ nabízela mi několikrát ochotná prod

Udivilo mě, když začal manžel chodit dobrovolně nakupovat a vynášet koš. Nenapadlo mě, že by za tím mohla být nevěra. Pomoc v domácnosti nebyla jeho silnou stránkou, spíš tou nejslabší. Raději kutil a montoval, než aby dal nádobí do myčky, nebo přinesl těžký nákup. Když mi nabídnul pomoc a ještě se u toho mile usmíval, neznala moje radost mezí. „Konečně si to uvědomil. Konečně šel do sebe!“ mysle

Našla jsem si manžela na inzerát a asi jsem trochu podcenila výběr. Nebyla jsem totiž dostatečně ostražitá. Pracuji jako účetní. Mám ráda pořádek a všechno si do puntíku plánuji. Když jsem měla svou stabilní práci a žila si poměrně slušně v pronajatém bytě, bylo mi jasné, že je to vyhazování peněz oknem a že si musím pořídit byt vlastní. Nejlepší a nejschůdnější to bude stylem „ve dvou se to lé

Když žena, která nikdy neměla děti, ovdoví, nemá nikoho. Do práce jsem sice chodila, ale nikdy jsem si kolegyně k tělu nepouštěla. Ven jsem chodila pouze s manželem – na jeho večírky, do divadla, na koncerty. Nikdy jsme neměli žádné zvíře. Manžel si je nepřál, a já jsem to přijala. Ve chvílích, kdy byl manžel na služebních cestách, já doma pěstovala kytičky. Kdyby nebylo manželovy rodiny, neby