Svého partnera jsem napřed rozvedla a pak jsem ho opustila. Přesto jsem svého činu nikdy nelitovala.

Hned po škole, kterou jsem absolvovala s červeným diplomem jsem nastoupila do firmy zahraničního obchodu. Přijímal mě dokonce sám šéf firmy, starší a dobře vypadající muž, samozřejmě ženatý. Nechtěla jsem rozbíjet rodinu, ale lásce jsem se neubránila. Dokonce jsem se pokusila vše ukončit, ale dlouho jsme to bez sebe nevydrželi.

A tak se Olda rozhoupal a podal žádost o rozvod. Asi vám nemusím líčit, jak bouřlivým obdobím jsme si prošli. „Olinko, to není dobrý start do života, stavět si své štěstí na neštěstí někoho jiného,“ snažili se mě odradit rodiče.

„Uvědomuješ si, jak se musí cítit jeho bývalá žena?“ argumentovali, ale já byla hluchá. A tak jsme se vzali.

Musela jsem změnit místo

Bylo jasné, že Oldřich se svého šéfovského postu nevzdá, a tak jsem musela z firmy já. Vídali jsme se až večer a o víkendech s námi byly Oldřichovy děti. Mě samozřejmě nemohli vystát.

„Co kdybychom si vyrazili na nějaký prodloužený víkend, jen sami dva,“ navrhla jsem asi po tři čtvrtě roce.

„Nezlob se, Oli, ale stanovili jsme si pravidla. Víkendy musím věnovat dětem. Nemůžou za to, že jsem odešel od jejich mámy.“ „Ale já přece nechci, abys šidil děti,“ snažila jsem se mu vysvětlit, jak sama si najednou přijdu.

„Mohli bychom být spolu sami každý večer, kdybys chodila včas domů,“ zaútočil na mě. „Co je teplá večeře už dávno nevím.“ Nechápavě jsem se na něj podívala. „Mě moje práce baví, chci něco dokázat, než půjdu na mateřskou!“ bránila jsem se.

Vadila mu i má práce

„Olgo, ty nemáš zapotřebí pracovat, já tě uživím. A k čemu kariéra? Byl bych šťastnější, kdybys byla doma, chceme přece miminko,“ vystihl přesně mé nejzranitelnější místo. A tak jsem se rozhodla dát výpověď.

„Nevím, jestli děláte dobře,“ řekl mi ředitel, když jsem mu oznámila, že novou pozici, nevezmu a že chci dokonce skončit.

„Taková příležitost se hned tak neobjeví. Víte, že váš šéf počítal i s tím, že v případě mateřské můžete pracovat na částečný úvazek a kombinovat ho s home officem? Rozmyslete se ještě!“

Hlavou kroutili i rodiče. „Oli, Oldřich tě může opustit stejně jako bývalou,“ vážně řekla máma. „Víš, že jsme si vždycky přáli, abys byla samostatná a nezávislá,“ dodal táta.

Neunesl, kolik vydělávám

„Tu nabídku vezmu,“ řekla jsem nakonec řediteli. Ten se radoval. Ne tak dobře mé rozhodnutí prošlo doma. „Přece jsme se dohodli!“ řval bílý vzteky Oldřich. „Nedohodli, ty ses rozhodl!“ „To je teda gól! Ty budeš mít nakonec větší plat než já!“ přestal se ovládat.

„Co bys byla beze mě? To já jsem tě všechno naučil!“ Myslela jsem si, že se uklidní a všechno v klidu probereme. Ale dal mi ultimátum: „Olgo, buď budeš normální manželka a nebudeš dělat zbytečně kariéru, nebo spolu nebudeme!“

Já ale neustoupila, a to byla tečka za naším krátkým manželstvím. Všechno špatné je k něčemu dobré. Za necelý rok jsem potkala moc fajn chlapa. Jsme spolu už víc než třicet let, máme krásný vztah, děti a dnes už i vnoučata.

Olga P. (65) České Budějovice