Domů     Než škrta, to budu radši bez chlapa!
Než škrta, to budu radši bez chlapa!
6 minut čtení

Dřív bývalo běžné, že když chtěl muž pozvat ženu na skleničku, platil on. Dával tím najevo, že není žádný chudák. Že je schopen se o svoji rodinu postarat. Dnes by si snad chlapi nejraději nechali vše zaplatit.

Dřív by se chlap raději propadl do země, než aby za něj ženská platila…Vypadal by totiž přede všemi jako neschopný budižkničemu. To mi říkala babička. Dnes je doba jiná.

Skoro žádná žena už nečeká, že by jí snad muž něco platil a skoro automaticky si vše dělí napůl.

To já jsem ještě ze staré školy. Nepotřebuji chlapa, co si mě bude vydržovat, ale normální útratu v restauraci by měl zvládnout normálně zaplatit.

Soused byl pohledný štramák

Když jsem se před mnoha lety rozvedla, napřed jsem si nechala trochu času na rozmyšlenou, užívala si konečně dny, které jsem měla jen sama pro sebe a věnovala se práci. Časem mi ale přeci jen společnost osoby opačného pohlaví začala chybět.

Měla jsem sice svůj malý obchůdek s oděvy z druhé ruky, takže jsem si měla přes den s kým povídat, ale přeci jen šlo především o dámskou klientelu. A nebyla jsem zase ještě tak stará, abych na chlapy zanevřela.

Jednou jsem zaslechla hovor svých zákaznic: „Maruško, podívej, to je náš soused ze čtyřky,“ upoutaly moji pozornost a koukaly ven s evidentním zalíbením. Zadívala jsem se stejným směrem. „Je už nějakou dobu sám, a přitom to je tak přitažlivý chlap! Ivanko, to by byla partie pro vás, Ivanko!“ obrátily se na mne.

Trochu jsem se začervenala. „No jo, přece ho ale nebudu přepadávat na ulici,“ usmála jsem se na ně. „Nebojte, my něco vymyslíme,“ spiklenecky na sebe mrkly.

Dohodily mi chlapa!

Hned další den jsem ale na sympatického souseda narazila zase, zrovna ve chvíli, kdy jsem zavírala obchod. Usmál se na mne a pozdravil! „Že by ty dvě opravdu něco ukuly?“ pomyslela jsem si a úsměv opětovala. Další dva dny se nedělo nic.

Třetí den na mě čekal před obchodem s kytkou! „Víte, moc se omlouvám, už delší čas si vás všímám a moc rád bych vás pozval na kávu nebo víno. Samozřejmě, pokud nejste zadaná!“ pronesl nesměle a lišácky na mě mrkl.

„Je to jasné! Ženský mi domluvily rande,“ řekla jsem si a v duchu jim poděkovala. Tomáš, jak se představil byl totiž zblízka ještě přitažlivější než zdálky. „Ráda přijímám a volím víno,“ odpověděla jsem.

Zaplatil si deci vína

Domluvili jsme se na páteční pozdní odpoledne. Dala jsem si dvě deci Merlotu, který mám ráda. Tomáš zkoumal vinný lístek ze všech stran, až mi to bylo trapné, nakonec si objednat deci toho nejlevnějšího bílého vína.

Tenkrát jsem tomu ještě nepřikládala žádný význam, protože jinak to byl opravdu moc prima večer.

Tom byl galantní, společenský a hezky se s ním povídalo. Když přišla servírka s účtem, klidně řekl. „Já prosím platím deci bílého a jednu vodu.“ To mi vyrazilo dech, ale nijak jsem to nekomentovala a uhlídala si výraz obličeje.

Byla jsem zvyklá, že pokud někoho pozvu, tak logicky platím já… Holt zřejmě nová doba proniká i do starší generace.

Nepřinesl mi ani kytku!

„Byl to moc příjemný večer, Ivano,“ doprovodil mě až před dům. „Vyrazíme si spolu ještě? Já bych moc rád!“ sdělil mi při loučení. A tak jsem ho já husa pozvala na nedělní oběd. Vařím ráda a

Tomáš při našem prvním setkání neustále mluvil o tom, jak špatně jim vaří v závodní jídelně. „A přitom je to tak drahé, Ivo, vždyť ty suroviny zase tolik nestojí,“ rozebíral nekonečně dlouho.

Marně jsem se mu snažila vysvětlit, že taky nemůžu prodávat triko za pět korun, protože k jeho výsledné ceně musím započítat i to co zaplatím za nájem, energie a platy. Ale zdálo se mi, že to moc nechápe nebo nechce.

Odbyl mě drobností

V neděli zazvonil pět minut před dvanáctou. Pravda, trochu jsem očekávala, že přinese třeba kytku nebo víno. Z kapsy saka vytáhl Raffaello – tři kuličky! „Maličkost pro tebe,“ správně to pojmenoval a tvářil se, jako kdyby mi dával něco mimořádného.

„Tady to voní,“ hned nasál a hnal se dál, „to je jak u maminky.“ Svíčkovou chválil do nebes a dvakrát si přidal. Měla jsem radost, že mu chutná. Skoro to vypadalo, že se neudrží a řekne si ještě o příděl na doma.

Spořivý, ale šikula

Pak si všiml, že mi nesvítí žárovka v komoře a že mi kape kohoutek. „Máš tu nějaké nářadí?“ zeptal se a okamžitě se pustil do opravy. To mě opravdu potěšilo. Možná kapku spořivý, ale šikovný a pracovitý, shrnula jsem dnešek.

„Nechceš se mnou jet na chalupu?“ nabídl mi při odchodu. „Je tam teď začátkem babího léta krásně,“ usmál se na mě.

„Mám tam dvě jabloně, rodí moc chutná jablíčka,“ básnil. „A taky ořešák. Myslím, že letos bude mít hodně ořechů.“ Měl. Sbírala jsem je skoro celou sobotu, až mě bolela záda. „Tome, mám toho už dneska dost. Vařit se mi nechce. Zajdeme si pak na dobrou večeři,“ rozhodla jsem se.

„Já myslel, že mi něco dobrého uvaříš,“ podivil se. „Vždyť tu nic nemáš,“ odpověděla jsem. „No, já myslel, že třeba něco vezmeš s sebou,“ odpověděl, ale na večeři jsme jeli. Nemusím zdůrazňovat, že jsem si tu svou zaplatila.

Odečetl půlku kuřete

Zatímco já jsem si s chutí dala steak s oblohou a pečenými brambory, ten škudla si poručil hranolky s kečupem. „Nějak mi to jídlo leží v žaludku,“ skuhral skoro celý večer.

„Tak ses měl normálně najíst, a ne šetřit a cpát se mastnými hranolky,“ poznamenala jsem trochu ironicky.

Pochopitelně se ten večer už žádná romance nekonala. Přesto jsem druhý den ráno, ještě stále v dobrém rozpoložení, došla do blízkého obchodu na nákup a k obědu upekla kuře s bramborem.

„No, řekni, Ivanko, není to lepší, než v nějaké restauraci?“ blaženě se usmíval nad kuřecím stehnem.

Když mě pak v neděli večer dovezl domů, podával mi v autě nějaký lísteček. „Tady jsem, Ivi přesně spočítal, kolik mi zaplatíš za benzín. To dnešní kuře jsem samozřejmě odečetl, tedy půlku.“ To už bylo na mě opravdu moc.

„Ty jeden skrblíku!“ zařvala jsem, „tady máš ty zatracený peníze a udus se s nimi!“

Vyndala jsem z peněženky tisícovku a hodila ji po něm. Když jsem uháněla z auta slyšela, jak za mnou volá: „Ivanko, počkej, musím ti vrátit! Škoda, žes neměla drobné!“ Zato já jsem pochopila, že tohle fakt nechci.

Za pár měsíců jsem na srazu ze střední školy potkala spolužáka Dušana, mou dávnou lásku. Takového normálního chlapa, který zbytečně nerozhazuje, ale občas mi přinese kytku.

Ivana O. (65), Ostrava

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Je to hrozný pocit, když zjistíte, že vás už nikdo nepotřebuje, že jste zbyteční. Když mě ta úzkost přepadla, vstoupila mi do života bytost, která mi radost vrátila. Doufala jsem, že tuhle větu nikdy ne­uslyším: „Je mi líto, ale musíme snížit stavy.“ Šéfová se na mě dívala přes brýle a měla ten svůj bleděmodrý pohled hyeny nad mršinou. Sklonila jsem hlavu. Tohle jsem si nezasloužila. Manžel z m
3 minuty čtení
Povedlo se mi vybudovat ideální manželství. Kupodivu jsem se pokusila ten vztah zároveň zbořit. Nechápu, proč jsem byla tak hloupá. S Markem jsme se seznámili na pouti. Hned mi padl do oka, ale myslela jsem si, že on si mě ani nevšiml. Byl tam v partě kluků, já zase s kamarádkami. Pokukovali jsme po sobě, a když jsem v jednu chvíli osaměla, neboť holky šly na řetízák, kde se mi dělá špatně, tro
2 minuty čtení
Lhát se prostě nemá. Nikdy! Ani ve chvílích, kdy člověk nepřizná pravdu jen proto, aby udělal druhým radost. To mě naučila až moje dcera. Jako holka z vesnice jsem byla vychovávána tak, že musím být za každou cenu slušná. Vždy a všude, i v případě, že mi to nebude úplně po chuti. A tak jsem občas snědla to, co jsem neměla ráda, nebo se radovala z dárku, který se mi nelíbil. Vlastně jsem se pak
3 minuty čtení
Byla to dlouho moje noční můra. Ti krásní tvorové se hrdě procházeli zámeckým parkem a běda tomu, kdo jim přišel do cesty. Jako dítě školou povinné jsem jezdívala z rodné vísky na hodiny houslí do nedalekého městečka. „Liduška“ se nacházela v blízkosti zámečku. A moje cesty na hodiny houslí se občas zdramatizovaly. V zámeckém parku totiž volně pobíhali pávi, kteří byli chloubou města. Na dospěl
3 minuty čtení
Každý den zvonila u mých dveří a stále si jen na něco stěžovala. Nenašla jsem odvahu ji vyhnat. Nakonec mi pomohl osud sám. Po rozvodu jsem zůstala několik let sama s dětmi, a to člověk potřebuje nějakou spřízněnou duši. Do dvou měsíců jsem potkala několik svobodných maminek, které se potýkaly s podobnými problémy. Nakonec jsme se začaly scházet v jedné nadaci, kde jsme dostaly možnost si tu a 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Grenadina z granátových jablek
nejsemsama.cz
Grenadina z granátových jablek
Grenadina je tradiční sirup vyráběný z granátových jablek, nikoli z třešní, jak se mnozí domnívají. Má sladkokyselou chuť a krásnou červenou barvu. Ingredience na 4 sklenice: ● 1 l čerstvé šťávy z granátových jablek ● 100 g cukru ● šťáva z citronu Postup: Do malého hrnce nalijte šťávu a přidejte cukr. Pomalu zahřívejte a míchejte, dokud se cukr zcela nerozpustí, ale nevařte. Přidejte citronovou šťávu, která zvýrazní chuť a prodlouží
Smrtelná tragédie v Le Mans: Zaúřadoval nezvratný osud?
enigmaplus.cz
Smrtelná tragédie v Le Mans: Zaúřadoval nezvratný osud?
Ochozy kolem závodního okruhu ve francouzském Le Mans, kde se jezdí známý 24 hodinový závod, jsou plné lidí. V kalendáři je psaný 11. červen roku 1955 a závod byl zhruba před dvěma hodinami odstartová
Nové hodinky Omega Seamaster Diver 300M: Oranžový symbol hloubek
iluxus.cz
Nové hodinky Omega Seamaster Diver 300M: Oranžový symbol hloubek
Za posledních dvacet let se oranžová barva stala synonymem pro potápěčské hodinky značky Omega – nejen díky své vysoké viditelnosti pod vodou, ale i jako výrazný estetický prvek. Tato výrazná barva se
Vana – královna relaxačního prostoru
rezidenceonline.cz
Vana – královna relaxačního prostoru
Na následujících stránkách vám chceme představit tradiční koupelnu v netradičním pojetí. Zařizovací předměty se netísní v malé místnosti bez oken, ale jsou součástí relaxačního prostoru. Opravdovou královnou koupelny se stává vana, volně stojící uprostřed prostoru. Nejenom že je pohodlně přístupná ze všech stran, zároveň dokonale vyniknou její ladné linie. Hitem posledních let se staly tradiční tvary, různé
Neznámá ze Seiny: Morbidní múza a ideál krásy
epochaplus.cz
Neznámá ze Seiny: Morbidní múza a ideál krásy
Má jednu z nejznámějších tváří přelomu 19. a 20. století. Básníci ji opěvují, spisovatelům je múzou, pro mnohé je ideálem krásy. A nikdo neví, kdo to vlastně je. Zavřené oči a lehký, téměř neznatelný náznak úsměvu. Tak zůstane navždy zapsána do historie. Tvář neznámé dívky, otištěná pravděpodobně do posmrtné masky, visí kolem roku 1900 jako
Tunisko a jeho exotická tvář
epochanacestach.cz
Tunisko a jeho exotická tvář
Tunis není jen pětihvězdičkový hotel a každodenní lenošení na pláži. Tato země nabízí mnohem víc. Většina Čechů jezdí hlavně na Djerbu, do Sousse, Hammametu nebo Nabeulu. Milovníci klidu a historických památek zamíří ale raději do Mahdie. Určitě se vyplatí nezůstávat celý týden jen u hotelu v opojení all inclusive, ale navštívit více různých míst. Mezi ně
Chybí Peštové a Haberovi doma jiskření a vášeň?
nasehvezdy.cz
Chybí Peštové a Haberovi doma jiskření a vášeň?
Zatímco Daniela Peštová (54) chce problémy řešit a mluvit o nich, její partner Pavol Habera (63) veřejně přiznal, že ho to nezajímá. Podřezal si pod sebou větev a dočká se rozchodu? Následující týd
Zachraňte koně! Příběh chovatelského klenotu pražské zoo pokračuje
21stoleti.cz
Zachraňte koně! Příběh chovatelského klenotu pražské zoo pokračuje
Psalo se 28. září 1931. Den, který navždy změnil osud jednoho druhu. V pražské Troji se slavnostně otevřela nová zoologická zahrada. Pro mnohé jen další zábavné místo pro rodinné výlety. Kdo by si teh
Záhada jediné vraždy na jižním pólu
epochalnisvet.cz
Záhada jediné vraždy na jižním pólu
Polární stanice Amundsen-Scott je umístěná 100 metrů od jižního pólu. Polárníci zde tráví čas už od roku 1956, kdy první budovy postaví osmnáctičlenná skupina amerického námořnictva.   Od té doby zde léto tráví přes 200 výzkumníků, v zimě je zde jen něco mezi 50 a 90 lidmi. Taky není o co stát, průměrná teplota je přes
Vlastnil Rudolf II. dýku s Caesarovou krví?
historyplus.cz
Vlastnil Rudolf II. dýku s Caesarovou krví?
Do „třináctých“ komnat Rudolfa II. nahlédne jen málokdo. Augšpurský obchodník Hans Kraft je jedním z vyvolených. „Teď se můžete chlubit tím, že jste viděl, co mnoho jiných ne,“ usměje se na něj císař, když ho provází mezi policemi své kunstkomory. Kraftovi se doslova tají dech. Pravda, obdobných sbírek existuje v Evropě celá řada, jen namátkou vévodská
Pečené kuřátko na citrónech a česneku
tisicereceptu.cz
Pečené kuřátko na citrónech a česneku
Možná jste dosud neobjevili kouzlo kuřecího masa ovoněného pečeným citronem. Teď máte ale příležitost. Ingredience 1 celé kuře 2 cibule 2 celé citrony 5 stroužků česneku hrst tymiánu nebo ro
Moudrá sova mi přináší štěstí
skutecnepribehy.cz
Moudrá sova mi přináší štěstí
Měla jsem krátce před maturitou a byla jsem nervózní. Sova v mém snu mi poradila, na jakou otázku se mám připravit. Ten sen se mi zdál ve škole před maturitou. Seděla jsem na břehu řeky, kam jsem chodívala s dědečkem na ryby. Seděla jsem tam sama, děda byl už po smrti, a mně se v tom snu po