Vždycky jsme se s manželem celý týden těšili, až vyrazíme s vnoučaty do přírody. Náš poslední výlet se podobal hororu. Výlety s vnoučaty byly pro nás s manželem tím nejlepším, co nás mohlo potkat. V sobotu ráno jsme si ty malé zbojníky vyzvedli a tra dá, vzhůru do přírody! Bylo jich pět, našich miláčků. Od první dcery dva kluci, od té druhé rovnou tři holčičky. Taková malá školka! Pečlivá přípr

Nešťastné vnuččině kamarádce jsem musela pomoct. Jinak by měla doma peklo! Před rodičovským sdružením jsem v prázdné třídě předstírala, že jsem učitelka. Místo stížností jsem chválila a chválila! Z pokoje mojí čtrnáctileté vnučky se ozýval usedavý pláč. Zprvu jsem myslela, že děvčata sledují nějaký romantický film, ale nebylo tomu tak. Nejlepší vnuččina kamarádka brečela a nebyla k utišení. Byla

Byla jsme taková parta ztřeštěných holek, to se ještě jezdívalo stopem bez problémů. Dneska už by to asi bylo obtížné. Nic jsme nebraly vážně. Jezdili jsme si po našem světě a dělaly z toho bojovku. Vylosovaly jsme si víkendový cíl a pak jsme vyrazily. Každá sama, abychom se zase setkaly. Pak jsme si vyprávěly příběhy, které jsme nasbíraly cestou. Co nám vyprávěli řidiči, jak sekali patky, snažil

Být pořád sama mě už opravdu nebavilo a tak jsem si začala hledat nějakého přítele nebo alespoň kamaráda. Našla jsem ho na místě, kde bych to vůbec nečekala – na skládce! Mladí lidé to mají dneska těžké, ale my staří ještě těžší. Nemusíme sice spořit na byt nebo vstávat v noci k plačícím dětem, to ne. Ale zase nás všechno bolí, v práci na člověka koukají skrz prsty, jako že je už na odpis a kdo n

Nevyhořel mi byt nebo dům. Bylo to horší. Vyhořela jsem já sama a nemohla vstát ani z postele. Natož učit malé děti! Být učitelkou v Mateřské škole nebylo nikdy mým snem. Přesto jsem celý život pracovala coby učitelka a svoji profesi milovala. Bez svých dětiček jsem si to neuměla vůbec představit. Samozřejmě, že uměly zazlobit, které dítě ne! Ale jejich upřímnost a čistota mě nikdy nepřestaly oko

Nebyl důvod nevěřit dlouholeté kamarádce, že je nemocná. Pomáhala jsem jí, jak to jen šlo. Až náhoda mi otevřela oči a zjistila jsem, že na mě hraje divadlo! Ztěžka se usadila do křesla a usedavě se rozplakala. Když se mi kamarádka svěřila, že je těžce nemocná, rozbrečela jsem se s ní. S Martinou jsme byly nejlepší kamarádky už celé roky. Vyměňovaly jsme si oblečení po dětech, společně pekly cukr

Je to strašný pocit, být vyčleněná ze svého okolí. Zejména tehdy, když vlastně vůbec nevíte proč. Na odpověď, co se stalo jsem musela čekat dlouho. Vypínám počítač a už přemýšlím, co si koupím cestou z práce k večeři. Než ale stačím vyjít z kanceláře, otevřou se dveře a v nich vidím své kolegy. Ještě jsem tu dost krátce na to, abych je všechny dobře znala. U některých si nedokážu ani vybavit křes

Poctivost se někdy nemusí vyplatit. Zvlášť, když jde o nalezenou peněženku s větším obnosem peněz! Místo poděkování jsem se dočkala jen výhrůžek a obviňování. Doma mě vždycky učili, že mám být pravdomluvná a poctivá. Ve stejném duchu jsme vychovala i svoje tři děti a později i vnoučata. Přesto jsem se dočkala nevděku a křivého obvinění. Toho dne, kdy jsem peněženku našla, jsem se necítila dobře.

Byla to láska na první pohled, ale bohužel jen ten můj. Svého vysněného muže si musím vydržovat. Za jeho dobře zaplacenou práci se mi odmění vždycky tím, o co ho požádám. Stál na prahu s tím svým kufříkem a vrtačkou. Muž s velkým M. Skoro jsem se nemohla ani nadechnout. Tak moc se mi hned na první pohled zalíbil. Když jsem uslyšela jeho hlas, podlomila se mi kolena. Tak hluboký a melodický tón mo

Kvůli svojí závislosti jsem přišla o práci a spoustu peněz. S mlsáním jsem musela přestat, ale jak, to jsem nevěděla! Možná to zní směšně, ale ve skutečnosti jsem měla obrovský problém. Závislost na čokoládě! O kouření, drogách nebo hře na automatech píšou skoro pořád a všude. Ale o závislosti na čokoládě se toho moc nenamluví. Třeba u chlapa člověk čeká, že bude pít pivo nebo slivovici. Skutečno