Existují lidé, kteří si myslí, že náš svět je jen to, co vidíme. Že se dá změřit, zvážit a vědecky popsat, aniž by zbývalo cokoli magického a neprobádatelného. Já k nim však nepatřím. Od raného dětství jsem byla mimořádně senzitivní a nyní plně věřím léčivé moci drahých kamenů a vím, že vše je jen směsí různých energií, ze kterých jsme utkáni i my. Tento přístup se mi také skvěle osvědčuje. Díky

Přiznávám, dobrá kuchařka jsem nikdy nebyla. Vařit jsem vlastně nikdy neuměla. Nemusela jsem. Když jsem byla malá, naši kuchyni ovládala moje maminka. Mým úkolem bylo jen starat se sama o sebe. Pamatuji se, že vždycky když jsem přišla za maminkou do kuchyně a chtěla jsem jí v něčem pomoci, odháněla mě, abych si šla hrát jinam. „Jakmile vezmeš jednou vařečku do ruky, už ji nikdy nepustíš!“ říkal

S mojí sestrou Veronikou jsme dvojčata. Narodily jsme se před pětatřiceti lety a celý život jsme strávily v těsné blízkosti. Spaly jsme ve stejném pokojíčku, hrály si se stejnými hračkami, nosily stejné oblečení. Když jsme nastoupily do základní školy, měli s námi učitelé malý problém. Jsme si se sestrou tak podobné, že nás od sebe zpočátku nerozeznávali. Dělaly jsme si z toho se sestrou legraci

Nikdy jsem nechtěla chodit se třemi muži najednou. Vlastně to všechno přišlo úplnou náhodou. Rozešla jsem se po pěti letech se svou první láskou, Robertem, a najednou jsem zůstala úplně sama. Nejdříve jsem si svou znovu nabytou svobodu patřičně užívala. Vlastně jsem konečně byla nezávislá. Od rodičů jsem se totiž rovnou přestěhovala k Robertovi. Byl o osm let starší než já, takže měl své zázemí

Nikdy nezapomenu její úsměv, když mi předávala svůj dopis. Stydlivě mi ho vtiskla do dlaně a odcupitala pryč. Byl jsem trochu v rozpacích, tak jsem ho schoval do kapsy s tím, že si ho přečtu později. Zvědavost mě nakonec přemohla, takže jsem ho otevřel hned za prvním rohem. Dopis vypadal, jako by ho psalo malé dítě, nechyběla ani pastelkou nakreslená sluníčka. Teď už si nevzpomínám na každé slov

Nikdy v životě jsem neměla žádné velké zdravotní problémy. Ty ovšem přišly až když mi bylo víc jak třicet let. Byla jsem velmi zdravé a veselé dítě, které nic netrápilo. Možná tak lehká alergie na pyly, ale to bylo asi tak všechno. Najednou se mi ale moje alergie velmi zhoršila. Když se příroda začala probouzet ze zimního spánku, stromy rozkvétaly a všechno tvorstvo na zemi se těšilo z příchodu

Jako mladá jsem propadla kouzlu protřelého podvodníka, který mě chtěl připravit o dědictví po předčasně zemřelé mamince. Peníze mi zachránilo nečekané varování! Moje milovaná maminka mi zemřela, když mi bylo osm let. S druhou ženou otce, kterou si po pár letech vzal, jsem si nerozuměla. Nebyla zlá, ale neuměla to s dětmi, protože vlastní neměla. A tak jsem se chtěla co nejrychleji vdát a mít svůj

Vdávala jsem se celkem třikrát, poprvé po maturitě, potřetí už jako zralé žena. Pokaždé k tomu došlo na jiné radnici, ovšem partner byl vždy stejný! Říká se, že člověka přitahují z opačného pohlaví stále stejné typy. U mě to bylo ještě zřetelnější. Opakovaně jsem si vzala jednoho a toho samého muže, a to v průběhu pětatřiceti let. Čekala jsem na pozvání Oldřich byl mojí studentskou láskou

Když si myslíme, že už nemůžeme nic očekávat, osud nám nadělí zpátky vše, co jsme kdy dali. Když manžel zemřel, synovi Jakubovi bylo devět let. Dost na to, aby si pamatoval, jaký jeho otec byl, a hodně málo na to, aby pochopil, že samotná ženská s malým dítětem to má v životě neskutečně těžký. Mé pokusy seznámit se s jiným mužem zkrachovaly pokaždé, když jsem svého nového nápadníka přivedla domů.

O sestřičkách a doktorech se traduje ledacos. I já se nechala okouzlit doktorem. Mně ale takový vztah nic dobrého nepřinesl a zničil mi manželství. Sestřičky a doktoři, to zkrátka patří k sobě, říká se. Ne vždy to je ale pravda. Alespoň v mém případě určitě ne! Když jsem se kdysi po mateřských chystala znovu do práce, zjistila jsem, že zdravotních sestřiček je sice nedostatek, ale když máte malé