Dodnes tu historku s manželem vyprávíme. A pokaždé to u přátel zabere. Naše seznámení totiž bylo poněkud kuriózní.

Pavel se na mě povzbudivě usmál. Vím, že je nervózní, ale vždyť mě přece už tak dlouho zná. Mně to vždy dlouho trvá než se hodím „do gala“. A na tento večer se připravuju zvlášť pečlivě.

Chci být nejkrásnější jak jen to vůbec v mém věku jde. Ale čert vem věk! Vždyť právě dnes se cítím jako tehdy před čtyřiceti lety. Přesně v tento den jsme se s Pavlem vzali. A dnes to s rodinou oslavíme.

Můj výlet do Prahy

V dětství jsem bydlela na vesnici, dojížděla jsem do školy do nedalekého města. Na střední jsem pak odjela do Brna a bydlela na internátě. Tehdy jsme se s kamarádkou domluvily, že si po maturitě uděláme výlet do Prahy. Vlastně jsem tam do té doby ještě nikdy pořádně nebyla. S rodiči jsem naše hlavní město buď projížděla nebo jsme tu byli jen na skok.

Maraton městem

S kamarádkou jsme přijeli na tři dny. A samozřejmě jsme chtěly vidět, co nejvíc. Lítaly jsme městem od památky k památce. Už nás strašně bolely nohy. Kamarádka si šla ještě něco koupit a já pomalu kráčela směrem k nádraží.

„Takové krásné nohy a takové ošklivé žíly.“ Ozvalo se náhle za mnou. Prudce jsem se otočila. Proti mě stál celkem pohledný chlapík, který byl asi o pár roků starší než já. Změřila jsem si ho rádoby zdrcujícím pohledem.

Snažil se vše vysvětlit

Chlápek pochopil, že asi přestřelil a zasáhl mé citlivé místo. Začal se omlouvat a vysvětlovat, že to tak nemyslel. Tedy, že doopravdy myslel, že mám krásné nohy. Ale prý mám zbytečné křečové žíly. A on by mi je prý dokázal spravit. Byla jsem červená jak rajské jablíčko. Nejen vzteky, ale i studem.

Moje křečovky byly opravdu mým velkým traumatem. Moc dobře jsem věděla, jak hyzdí mé nohy. Ale co si dovolil úplně cizí chlap mě pořádně zaskočilo. Naštěstí právě přicházela moje kamarádka. Ten drzou mi ještě stačil vnutit svoje telefonní číslo a dal se na ústup.

Nakonec jsme se zasmály

Všechno jsem kamarádce s rozhořčením pověděla. Kamarádka odsoudila neomaleného chlapíka. Nakonec jsme se celé události dokázaly pořádně zasmát a zařadily tuto příhodu z Prahy mezi kuriózní zážitky z našeho výletu. A na pana „hulváta! Dávno zapomněly.

Jenže ošklivé křečové žíly z mých nohou samy nezmizely. Bála jsem se jít k doktorovi. A pak mě z naprosto neznámých důvodů napadlo: proč nezavolat Pana neomaleného? Jeho telefon, narychlo načmáraný na, jsem po delším hledání nakonec našla.

Pozval mě na kliniku

Přestože už to bylo téměř dva roky, když jsem Pavlovi, tak se chlapík jmenoval, na mě pamatoval. „To jsou ty krásné nohy, že.“ Řekl zvesela do telefonu a pozval mě na kliniku, kde pracoval. Ukázalo se, že jde opravdu o mladého doktora, který se právě na křečové žíly specializuje. No a pak už věci vzaly dost rychlý spád.

Pavel mě zbavil mé „krásné nohy“ té ostudy. Řekl mi, že se do mě zamiloval už tehdy na ulici, ale neměl šanci mi to, po tom trapasu říct. Prý by to rád vše napravil. A tak jsme se vzali. Zatím jsme spolu čtyřicet let a byly krásné.

Jen jsem si musela zvyknout na to, že Pavel je sice skvělý chlap, ale jeho slovní projev je zoufalý. Ve snaze říct vše přesně a pravdivě, si často počíná jak slon v porcelánu.

Jindřiška K. (72), Příbram

Také se vám může líbit