Když jsem už jako starší potkala Zdeňka, myslela jsem si, že mi život konečně chce vynahradit veškerá má trápení a životní zklamání. Jak moc jsem se ale tehdy spletla! V životě jsem neměla moc štěstí na muže. A tak jsem se do svých padesáti ani nevdala ani nemám děti. Jako „správná“ stará panna jsem žila v domě s matkou a její sestrou. Máma byla nemocná, a tak vyžadovala neustálou péči, zatí

Když se se mnou Jarda rozešel, nevěřila jsem tomu. Pak nastalo období, na které nerada vzpomínám a nemohu pochopit, jak hluboko jsem dokázala klesnout. Ale čekám dál. Závislosti jsou různé. Od nevinných až po ty závažné. Od kávy až po alkohol a drogy. Stejně nebezpečná je ale i závislost na druhém člověku, která může přerůst až v posedlost. Rozchod byl šok Když mi jednou ráno Jarda oznámi

Psal se rok dva tisíce, pomaličku se blížil konec mého vysokoškolského studia a z vykuleného nováčka se postupně stával zkušený harcovník. Tenhle přerod na mě byl dobře patrný. Ošklivými chodbami jsem probíhala rychlými a účelnými kroky a v knihovně se vrhala přesně do těch správných řad a hledala v těch správných autorech. Byla jsem energická, pilná a v podstatě nic mě nedokázalo vyvést z konce

V ten den mi má nejlepší a dlouholetá kamarádka u sebe doma na zahradě připravila oslavu mých třicátých narozenin. Musím přiznat, že mě dost přesvědčovala, abych souhlasila. Právě jsem se totiž utápěla v depresi. Tři křížky na krku, zoufale bijící biologické hodiny a potenciální manžel ani na míle daleko. Rozhodně jsem neměla chuť něco takového oslavovat. Irena se ale nenechala mou šílenou nálad

Vždycky mi přišlo trapné, když si starší muž našel mladší ženu. Dívala jsem se s despektem na to, jak pánové v letech obskakují svoje mladé micinky, běhají kolem nich jako nějací mladíčci a snaží se jim splnit každé přání, jen aby je ty holčičky neopustily. Můj manžel, se kterým jsem žila víc jak dvacet let, se choval úplně stejně. I když nám oběma bylo už přes čtyřicet a měli jsme odrostlé děti

Sedím na okenním parapetu a koukám ven. Podzimní ulice hraje všemi barvami. Paprsky babího léta řežou do očí. Pálí chodce do zátylků a spalují jejich holou kůži. Představuji si, jak mě objímají mužské ruce. Jemně mě drží kolem pasu a po chvíli sjíždějí stále níž a níž. Na boky a na stehna, kde se nejistě zastavují. Ty ruce patří Martinovi. Mé tajné lásce. Klukovi, co bydlí ve stejném činžovním d

Když jsem byla ve třeťáku na střední škole, naskytla se mi možnost jet na praxi do Řeckého pětihvězdičkového rezortu, což pro mě byla jak úžasná zkušenost, tak možnost dobrého přivýdělku. Ani jsem nedoufala, že bych mohla získat ještě něco na víc. Když jsem na webových stránkách školy našla inzerát, okamžitě jsem se přihlásila a čekala na den pohovoru vedený přímo manažery z hotelu, kteří si do n

Vždycky mě přitahovali starší muži. Ani ne tak kvůli jejich vzhledu nebo zajištění, ale prostě proto, že mi přišli chytřejší než mí vrstevníci. Když odhlédnu od fyzična, tak mně u muže ze všeho nejvíc záleží na inteligenci. Po maturitě jsem nastoupila na vysokou školu v Praze, kde to pro mě byl úplný ráj. Ve společnosti šarmantních učitelů, jejichž jména byla doplněna někdy i několika akademickým

Odjakživa miluji zvířata. Rodiče k nim mě a moji sestru vždycky vedli, proto není překvapením, že i v dospělosti jsem vždycky tíhla k tomu, pořídit si domácího mazlíčka. Když mi bylo 22 let, koupila jsem si irského setra, Bonnyho. Za nějaký čas jsem mu pořídila kamaráda, dalmatina Illyho. A tak to pokračovalo. Psům jsem naprosto propadla a za čas jsem jich doma měla celkem sedm. Ale není to láska

Žiju sama. Manžel zemřel už dávno a dcera je v zahraničí. „Přítel“, o kterého jsem zpočátku nestála, mi nejen zachránila život, ale zase mě s ním těší žít. Rok před mým odchodem do důchodu odešel i manžel. Bohužel ne do penze, ale na hřbitov. A tak jsem zůstala jako kůl v plotě. Dcera žije dlouhodobě v zahraničí. Nedávno mě ale překvapila. Přiletěla bez upozornění na mé narozeniny. „To je La