Naši zahrádku v kolonii milujeme. Je sice na konci města, ale tam se dá dojet autobusem. Tady se vždycky vyřádíme a těšíme z úrody. Už máme prořezané stromy, tomu se věnuje Roman, protože mně je těch stromečků líto. Vím, že bez prořezávání by nebyla úřoda, ale nějak jsem se s tím nesrovnala. Památný strom Záhonek zeleniny pro nás dva stačí, vždyť člověk v našem věku toho už zase tolik nepotřebu

Každou příležitost využil k jedinému. Dát mi najevo, že jsem tlustá! Nelíbila jsem se mu už jako dřív. Držet diety se mi nechtělo, ale jak si udržet věčně nespokojeného manžela? Vzhled byl asi tím nejdůležitějším, kvůli kterému mě manžel miloval. Vždycky se mě rád dotýkal a taky mě dával všem známým za vzor. Byl na mě pyšný. Kdysi. V posledních letech a hlavně měsících, se to začalo měnit. Vlastn

Už mě nebavilo být na všechny hodná. Chápavá, vstřícná a nudná k uzoufání. Neocenili to. Být zlá a dělat škodolibosti bylo tak lákavé! Kamarádka byla z mého nápadu nadšená. Sešly jsme se, jako každý týden, nad dvojkou bílého vínka a vynikajícími uzenými mandlemi. Byl to takový náš rituál. V přítmí útulné vinárničky jsme pomalu upíjely dobré vínko a k tomu si stěžovaly. Pěkně na všechny a všechno!

Na nočním prádélku jsem rozhodně nešetřila a utrácela za něj víc, než za denní. Přítel si moji zálibu nemohl vynachválit a fotil si mě snad denně. Netušila jsem, co s nimi dělá. Pokud se na mě člověk nepodíval zblízka, vypadala jsem jako mladice. Bez přehánění. Vrásky byly pro mě neznámým pojmem a celulitida se mi vyhýbala. V mládí hubeňourka, ve středním věku příjemně zaoblená žena se všemi před

Na bydlení v paneláku jsem si nikdy nemohla stěžovat. Měla jsem dobré sousedy, se kterými jsme si vždycky vypomohli. To platili do chvíle, kdy se nastěhovala do přízemí nová paní. Na první pohled sympatická důchodkyně se během pár dnů proměnila, jak to říct slušně, v příšernou čarodějnici. Začala si hrát na dozorkyni, která může mluvit všem do všeho. Řvala na děti, na nástěnku dávala cedulky s vý

Moji rodiče mě pořád hlídali, ale neuhlídali. První dítě jsem porodila v patnácti a druhé v sedmnácti. Naši byli silně věřící lidé a pravidelné návštěvy kostela byly víc než povinné. Mysleli to dobře, ale nás děti to hodně štvalo. Měla jsem šest starších sourozenců, ale maminka o mě vždycky říkala, že dám víc práce, než oni všichni dohromady. Asi nepřeháněla, protože jsem opravdu hodně zlobila.

Nemám ráda zpoždění vlaků, znáte to, že stačí deset minut a cesta se prodlužuje, protože navazující spoj nečeká. Takhle jsem se jednou zasekla na nádraží v Pardubicích. Bloumala jsem halou, prohlížela si model města. Napadlo mě, že bych mohla do města zajít, když už mě náhoda přiměla tady pobýt snad dvě hodiny. Prohlédnout si náměstí. Nakouknout do výloh, když už marnit čas.Usmívala jsem se při m

Příteli jsem se zdála tlustá a tak mi koupil permanentku do fitka. Naštval mě. Místo namáhavého cvičení jsem dala přednost jinému pohybu. Našla jsem si milence! S přítelem žiji už hezkých patnáct let. Nejme už nejmladší, děti už dávno vylétly z hnízda – každé z toho svého, protože společné jsme neměli. Myslela jsem si, že si budu moct žít konečně po svém, bez věčných starostí o domácnost a nákup

Na návštěvě u dcery jsem si zabouchla dveře. Nevěděla jsem, v kterém patře bydlí a zapomněla dokonce i její příjmení! Sousedé mě měli za blázna! Sama bych nevěřila, že je něco takového možné. Dcera se po krátké známosti vdala, přestěhovala se k manželovi. Do takového ošklivého obrovského paneláku. Měl snad patnáct podlaží, možná i víc. A také nepočítaně vchodů. Všechno jsem zapomněla Pozvala mě

Nízký důchod a vysoký nájem nešly dohromady. Sháněla jsem brigádu, ale nic jsem pořádně neuměla. Až náhoda a trochu píle mi pomohly. Zůstala jsem sama, bezdětná a bez kamarádek. Dlouholetý přítel nečekaně zemřel a kamarádka se odstěhovala za dětmi skoro na druhý konec Čech. Zprvu jsme si volaly skoro každý den, ale potom naše kontakty řídly. Marcela neměla tolik času, jako já, tak jsem nechtěla p