Tenisky jsou v módě. Jenže nosit je mohou jen ti se správným datem narození. Chápete to? Seděly jsme s kamarádkou v zahradní restauraci nad sklenkou dobrého vína. Obě jsme měly ladně přehozenou nohu přes nohu. Marie se právě proklikávala internetem na mobilu. Sebevědomí bylo v háji Najednou vytřeštila oči.„No to snad ne!“ zakroutila nevěřícně hlavou. „To nemohou myslet vážně, Terezo!“ Podal

Nikdy jsem neměla talent na cizí jazyky, ale angličtinu jsem se učila. A nakonec i já mohla své znalosti uplatnit. Kráčela jsem jarním deštíkem po letištní ploše. Koukala jsem zmateně na letadlo, ke kterému jsem se přibližovala s ostatními cestujícími. Tohle že je ten slavný airbus? Není náhodou tak trochu malý? Raději jsem se proto letušky stojící před schůdky do letadla zeptala: „Je tohle

Okamžitý nápad o něco se pokusit někdy vyjde, někdy nevyjde. Ale pořád nějak platí, že se máme pokoušet. Abychom nezlenivěli, abychom si užili. Dneska je taková divná doba. Lidé jsou k sobě nějak tvrdší. Skoro už jsem si na to zvykla. A protože jsem se nikdy neuměla prát, začala jsem přemýšlet, co s tím udělám. A v televizi se co chvíli objeví nějaká zpráva, že to starší lidé nemají zrovna j

Moje starší sestra mi docela zničila život. Vždy na mě strašně žárlila, a tak se mi proto neustále mstila. Nakonec mi odvedla i manžela! Vždy jsem chtěla jen jedno dítě. Strašně jsem se totiž bála, že by mezi sebou měly vztah jako já se starší sestrou. Vždy mě tyranizovala, ale uměla to zamaskovat tak, že to nikdo ani jen netušil. Byla jsem překvapením Stáňa je o tři roky starší. Máma ne

Jakmile jsem ho na letišti uviděla, okamžitě mě okouzlil. Jenomže jsem si myslela, že má ženu a děti. Nebyla to pravda. Před čtyřmi lety na jaře jsem vyrazila s kamarádkou Danou na týdenní dovolenou na Krétu. Byly jsme obě delší dobu nezadané, tak jsme to braly tak trochu jako dámskou jízdu, kterou si užijeme bez chlapů. Jenže ouha. Už když jsme čekaly na letišti, tak jsem si ho všimla. Blí

Měla jsem vždycky dobrodružnou povahu, ale některé věci potřebovaly přece jen víc času, než na ně došlo. Lákalo mě nebezpečí Do starého železa mě neposílejte, já chci pořád ještě něco dokázat. Hlavně sama sobě. Takže, když se chlubila moje vnučka Lenka, že se pustila do wakeboardingu, vytřeštila jsem oči. „Cože?“ zajímalo mě, čím se zabývá. „To je takové prkno tažené lodí. Užiješ si u toho

S manželem jsme spolu prožili pár desítek let. Manželství jsme sice měli celkem hezké, ale všední život vztah unaví a my se v něm začali nudit! Po mnoha společných letech se nám ze vztahu nějak vytratila láska. Syn „vyletěl“ z hnízda a my dva se rázem neměli o čem bavit. Nejspíš jsme si už dávno všechno řekli. Byli jsme jeden vedle druhého jako stůl a židle, které sice patří k sobě, ale mohou e

Dokud se člověk dívá na svět, považuje to za samozřejmost. Teprve když zrak začne ztrácet, uvědomí si jeho skutečnou hodnotu. Malý Viktorek mi rozjařeně skáče na klíně a natahuje ke mně ručičky. „Babi, babi, pojď se mnou stavět dům!“ Seskočí hbitě na zem a chytá mě za ruku. „Rovně, teď kolem stolu, a pozor, nešlápni na lego.“ Je ještě malý, ale už pochopil, co to znamená, když člověk nevidí.

Karin vystudovala vysokou dle přání rodičů. Poté jí zajistili místo na ministerstvu. Tam se seznámila s Milanem, náměstkem ředitele. Takovou partii si nechtěla nechat utéci, a tak se rychle vdala. Od té doby žila jako v bavlnce. Krásný dům, auto, neuvěřitelné dovolené. Milan sice nebyl moc doma, o to víc ale Karin hýčkal. Chtěl sice dítě, aby si ženu pojistil, ale Karin se do toho nechtělo.

Po smrti manžela jsem se zamilovala do ženatého muže. Čekala jsem na něho roky. Manžel byl moje velká láska, byl to skvělý, pracovitý člověk. Každý ho měl rád. Jenže naše štěstí netrvalo dlouho. Zemřel při autonehodě. Nebýt syna, kterému tehdy bylo pět let, tak bych se snad dobrovolně vydala za ním. Dámská jízda Začala jsem nový život rozhodnutá se už nikdy nezamilovat a nemít žádné další