Domů     Prožili jsme nejromantičtější lásku našeho života
Prožili jsme nejromantičtější lásku našeho života
5 minut čtení

Psal se rok dva tisíce, pomaličku se blížil konec mého vysokoškolského studia a z vykuleného nováčka se postupně stával zkušený harcovník. Tenhle přerod na mě byl dobře patrný.

Ošklivými chodbami jsem probíhala rychlými a účelnými kroky a v knihovně se vrhala přesně do těch správných řad a hledala v těch správných autorech. Byla jsem energická, pilná a v podstatě nic mě nedokázalo vyvést z konceptu.

Snad jen překrásný černooký asistent, kterého jsem sem tam potkávala u automatu na levnou rozpustnou kávu. Už jen pohled na něj mě nutil zrychlit, jen aby neuviděl zrádný ruměnec a nevšiml si astmaticky zrychleného dechu.

Zároveň v jeho blízkosti a přitom plná odvahy a smyslnosti jsem byla jen ve svých snech. A to bylo všechno. Odborní asistenti nás totiž nic neučili, neměli právo zkoušet a tak byl můj idol opravdu jen prchavou vidinou.

To léto mě čekalo poslední kolokvium a pak už jen dva měsíce volna. Když jsem se ráno chystala, připadala jsem si jako samuraj, který obléká rodovou zbroj. Slavnostní  šaty jsem měla jen jedny a ve zkouškovém období jsem je zapínala každé tři dny.

Byl to takový pravidelný rituál. Neméně naučeně jsem pak usedla před kabinet a zdravila kolegy. Přitom jsem si všimla kamarádky, která hned začala horečně gestikulovat:

„Osolsobě prý nemá čas zkoušet. Tak to za něj musel vzít ten mladý asistent. Už vyrazil pět lidí. Je to pěkně nefér, vždyť ani netuší, co nám starý pán zadával za literaturu!“

Nevěnovala jsem jí pozornost. Sabina byla hodná, ale trochu hysterická. Copak není jedno, kdo nás bude zkoušet? Buď je student připravený a nebo není. O tři minuty později už mi to tak nepřipadalo.

Dveře se totiž otevřely a v nich stál nikoli asistent, ale můj asistent. Podíval se na mě a řekl:

„Slečno Kuklínková, pokud mohu poprosit…“

Kolena se mi proměnila v rosol a hrůzou jsem zapomněla dýchat. Ani mě nezarazilo, že zná mé jméno.

Omámeně jsem vplula do kabinetu a skoro omdlela do širokého křesla. Na otázky jsem odpovídala zajíkavě a vůbec jsem měla pocit, že ze sebe dělám pitomce. Ten nádherný muž se na mě, chudák, nedokázal ani podívat.

Zjevně si říkal, co že jsem to za pitomou slípku. Zodpověděla jsem sice všechny otázky, ale rozhodně ne s bravurou, kterou bych od sebe očekávala. A zjevně jsem nebyla sama:

„Slečno Andreo, to nebylo špatné, ale také ne dokonalé. Nerad bych vám kazil průměr, a tak bych si vás dovolil pozvat ještě na září,“ zakončil zkoušející můj trapný výstup. Posmutněle jsem kývla a vyklopýtala na chodbu.

Svářely se ve mně zcela protichůdné pocity. Na jednu stranu mi bylo líto, že jsem kolokvium neudělala, ale ve skutečnosti by stačilo zvednout telefon či napsat a asistent by mi patřičný počet kreditů udělil. Šlo jen o známku.

Takhle jsem vlastně získala možnost vše dopilovat. Celé léto jsem proto pilně studovala. Jediná přestávka, kterou jsem si dopřála, padla na nákup nových šatů. V září jsem pak v oblečení pro princeznu a s vědomostmi profesora vyrazila na zkoušku.

Jenže ouha, pan asistent celou zkoušku zkoumal špičky mých taktéž nových a krásných střevíčků a kladl mi otázky, které by nezodpověděl ani ten domnělý zasloužilý akademik. Obstála jsem, ale nikoli se ctí.

Na konci setkání jsme se tedy dohodli, že se v průběhu září ještě setkáme a já doladím, co jsem zanedbala. Následovalo další studium podpořené dalším nákupem. Nyní jsem již byla přesvědčená, že neexistuje nic, čím by mě vyvedl z míry.

Poslední peníze padly na ty nejkrásnější šaty na světě a já nastudovala vše, co se nastudovat dalo. S klidem a sebevědomím jsem mu hleděla do těch nádherných černých očí.

Sice jsem si připadala jako jogín, který hraje na píšťalku kobře, ale neuhnula jsem ani o píď. Na vše jsem odpovídala klidně, vyrovnaně, přesně a s přehledem, který mi daly ty měsíce a měsíce studia. Když jsem skončila, byla jsem se sebou dokonale spokojená.

Za to pan asistent vypadal jako hromádka neštěstí. Zbortil se sám do sebe, hlavu ukryl do dlaní a když konečně promluvil, rezonovalo mu v hlase nelíčené zoufalství.

„Ano, to bylo perfektní. Bylo to perfektní a já přišel o poslední záminku, pod kterou jsem se s vámi mohl vídat. Byla jste skvělá už napoprvé. Promiňte mi to, Andreo.“ Pak, aniž by čekal na mou odpověď, rychle odešel. Zůstala jsem v jeho pracovně a seděla celá zkoprnělá a neschopná pohybu.

Všechno najednou dávalo smysl a to ten nejsladší smysl na světě. Celou dobu mě miloval! Jako blázen jsem se rozběhla univerzitní chodbou. Vysoké podpatky mi pohyb dost komplikovaly, a tak jsem ho dostihla až u automatu na kávu.

Stál tam jako učiněná hromádka neštěstí. Popadla jsem ho za ramena, otočila čelem k sobě a dlouze a vroucně políbila. Na tváři mě zaškrábaly jeho vousy a ústa mi naplnila slaná chuť slz. Zbytečných slz. Čekala nás totiž na nejkrásnější a nejromantičtější láska našeho života.

Andrea, Brno

Předchozí článek
Další článek
Související články
2 minuty čtení
Léto je tady a s ním i báječný čas, kdy slunce prozáří záclony, káva na balkoně chutná trochu víc po dětství a vzpomínky voní po rozkvetlé louce a opalovacím krému. Právě v takových chvílích je krásné zpomalit, pohodlně se usadit do křesla a otevřít časopis Staré dobré časy, který vás vezme zpátky nejen do minulosti, ale i do příběhů, které zůstávají v srdci.  Určite se vám rozbuší srdce A p
3 minuty čtení
Měla jsem raději držet jazyk za zuby a neplést se do cizích věcí. Byla jsem ale přesvědčená o své pravdě. A tu jsem musela za každou cenu říct. Naším rodinným prokletím je bujná fantazie, a to, že neumíme udržet tajemství. Trpěla tím už moje babička, o které se dodnes vypráví, že to byla největší drbna v okrese. A pamatuji si, jak i na maminku jednou táta řval na celý dům, že to drbna první
3 minuty čtení
Nikdy jsem se nesmířila s tím, že nedělám práci, po které jsem už v mládí toužila. Až dnes jsem našla konečně sama sebe a jsem šťastná. Můj život býval jen o tom, že jsem se vždycky někomu podřizovala. Ten, kdo si plnil své sny, byl můj starší bratr Michal. Vystudoval vysokou, všichni mu dělali pomyšlení, aby měl k tomu ty nejlepší podmínky. Já ale byla ženská, a nikdo neposlouchal, co si myslí
3 minuty čtení
Je tomu už mnoho let, co se mi za oknem objevil černý kocour. Byl hodný a přítulný, ale také chytrý a dobře znal cestu domů. Tam na mě čekalo velké překvapení. Odbíjela právě šestá hodina ranní, město bylo pokojně němé, zahalené mlhou. Uvařila jsem si silnou kávu a zasněně se usadila ke stolu. Moji pozornost náhle upoutal černý stín, který se mihl za oknem. Lekla jsem se. Co to bylo? Byl to sna
5 minut čtení
Nikdy by mě nenapadlo, že budu psát něco takového. Ale svědomí mě tlačí a také strach, že se na to konečně přijde. Příliš dlouho mi vše prochází. Pracuji v kanceláři okresní pobočky jedné pojišťovny. Je mi přes padesát, jsem rozvedená a syn už dávno bydlí sám. V práci jsem už víc než dvacet let a všichni mě berou jako samozřejmost. Neviditelná, spolehlivá, vždy ochotná. A právě v tom je ta fint
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Budoucnost z čajových lístků
nejsemsama.cz
Budoucnost z čajových lístků
Chcete vědět, co vás čeká v budoucnosti? Uvařte si čaj a naučte se věštit z čajových lístků. Možná se dozvíte spoustu zajímavých věcí. Zjistit, co vás čeká, můžete klidně i v pohodlí domova. Nebojte se, věštění z čaje není vůbec složité. K tomu, abyste poznala svou budoucnost a našla odpovědi na své otázky, vám bude stačit obyčejný sypaný čaj, oblíbený hrneček a vaše šikovné ruce. Čarovné
Vězeň Jiřího z Poděbrad chránil korunovační klenoty
historyplus.cz
Vězeň Jiřího z Poděbrad chránil korunovační klenoty
Jeden z nejmocnějších mužů království Menhart z Hradce je opět za mřížemi. Zatím vždy ho jeho protivníci propustili. Nyní se ukáže, zda se dříve dostaví svoboda, nebo smrt. K husitství má šlechtický synek Menhart II. z Hradce (1398–1449) od mládí vztah. Vždyť i jeho otec Jan starší z Hradce (†1417), nejvyšší zemský hofmistr, se ke kališníkům přidal v roce 1415 po
Magické křižovatky: Hranice mezi světy
epochalnisvet.cz
Magické křižovatky: Hranice mezi světy
Na první pohled obyčejné místo. Silnice, která se rozbíhá do čtyř stran. Křižovatka. Ale podle pradávných věr právě tady slábne závoj mezi světy. Je to místo, kde můžete přivolat duchy, uzavřít smlouvu s démonem nebo získat dovednosti, které nejsou z tohoto světa. Opravdu tady můžete změnit svůj osud? A jak vysokou cenu za to zaplatíte?
Každý den poprvé
skutecnepribehy.cz
Každý den poprvé
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já
Čína: Její panenská příroda vám sebere dech
epochanacestach.cz
Čína: Její panenská příroda vám sebere dech
Slunce se mocně opírá o štíty mohutných hor. Na nebi není ani mráček a skoro to vypadá, že ostré vrcholky masivů musejí každou chvilkou protnout blankytně modrou oblohu. Jejich majestátnost a dravost krotí nádherné listnaté lesy, jejichž podzimní „čarokresba” vezme dech všem přihlížejícím. Je jednou z největších zemí a statistické údaje popisující tuto nejlidnatější část
Život Šinkorové řídí žárlivost?
nasehvezdy.cz
Život Šinkorové řídí žárlivost?
Oznámila překvapivý konec svého působení jako pedagožka na konzervatoři a v emotivním příspěvku na sociálních sítích herečka Daniela Šinkorová (52) napsala, že odchází se slzami v očích. Jenže prá
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
iluxus.cz
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
Surfová kancelář Surf-Trip, kterou založili sourozenci Olivovi, naučila za 18 let surfovat tisíce lidí z Česka i Slovenska. Z původně malých surfových kempů vyrostla ve stabilní cestovní kancelář s me
Gokteik Viaduct: Kilometr, který se táhne věčnost, v srdci Myanmaru
epochaplus.cz
Gokteik Viaduct: Kilometr, který se táhne věčnost, v srdci Myanmaru
Připravte se na cestu do míst, kde se zdá, že čas plyne jiným tempem. Myanmar, země s bohatou historií a úchvatnou přírodou, skrývá jeden z nejpozoruhodnějších inženýrských počinů světa – Gokteik Viaduct. Tento monumentální železniční most slibuje nejen dechberoucí výhledy, ale i zážitek, který vám jeden kilometr jízdy protáhne na celou věčnost. Ponořte se s
Přivedeme zpět k životu mamuty či jiné vyhynulé tvory?
21stoleti.cz
Přivedeme zpět k životu mamuty či jiné vyhynulé tvory?
Víme, že existovaly, ale vlivem nepříznivých podmínek, nadměrného lovu či činnosti člověka došlo k jejich vyhynutí. Díky vzorkům DNA těchto ztracených tvorů se vědci nyní chtějí pokusit je znovu přivé
Tajemství Velikonočního ostrova: Jak se obří Moai vydaly na cestu?
enigmaplus.cz
Tajemství Velikonočního ostrova: Jak se obří Moai vydaly na cestu?
Na jednom z nejodlehlejších míst na Zemi, v nekonečných vodách Tichého oceánu, se nachází Velikonoční ostrov, domov stovek monumentálních kamenných soch, známých jako Moai. Tyto tajemné kolosy, tyčící
Bramborový koláč s jablky
tisicereceptu.cz
Bramborový koláč s jablky
Suroviny 250 g brambor 60 g másla 200 g cukru moučky 2 vejce 250 g polohrubé mouky prášek do pečiva jablka Na drobenku 50 g hrubé mouky 30 g másla 30 g cukru krupice Postup Bram
Interiér s ikonami skandinávského designu
rezidenceonline.cz
Interiér s ikonami skandinávského designu
Nedaleko Los Angeles si mladý pár nechal postavit vzdušnou rezidenci kombinující ocelový skelet, skleněné stěny a sekvojové obklady. uvnitř vás okouzlí ikony skandinávského designu. Vroce 1998 Mark a Andrea Meyerhoferovi koupili dům v zalesněnémpodhůří Lacanada Flintridge v Kalifornii. Pár začal spolu se skupinou architektů s přetvářením domu tak, že přestavěli část s kuchyní a rodinnou místností.