Kdysi jsem se strašně bála bouřky a lijáků. Dnes už tolik ne, ale ustrašená si připadám pořád. Jenomže co s tím? Jako malá jsem trpěla hrůzou z bouřky, větší, než bývá u dětí obvyklé. Vlastně jsem se bála i deště. Když lilo, připadalo mi, že nikdy nepřestane a všechny nás to zatopí, celou vesnici i s poštou a panem poštmistrem, kapličkou, autobusovou zastávkou, národním výborem a obecní pastouš

Někteří lidé se vám tak zaryjí pod kůži, že i když vám hodně ublíží, nedokážete se na ně donekonečna zlobit. No jo, přijel děda z Ameriky a celá rodina je v pozoru. Nevadí mi to. Je to tak nakonec dobře. I když někteří mí známí mě považují za blázna. Za člověka s krátkou pamětí, který zapomněl, co všechno prožil. Jenže já nezapomněla. To se prostě nikdy zapomenout nedá. Ale odpustit? Možná.

Rozvodem syna jsem ztratila vnuka a veškeré naděje, že budu šťastná babička. Náhoda mi přivedla do cesty dítě, o které jsem se mohla starat. Propadla jsem se do snu. Všude kolem se najednou zelenala louka, cesta se klikatila kolem lesa a na jejím konci stál domek, který jsem znala z dětství. Slyšela jsem cvrčky a najednou plesk! „Paní, proberte se!“ Jenže proč bych se měla vracet do světa, ve k

Jako mladá jsem měla velkou lásku, ale neměli jsme peníze a na tom vztah ztroskotal. Od té doby jsem si řekla, že když chlapa, tak jedině bohatého! Když jsem poznala Stanislava, řekla jsem si, že je to ten pravý. Jako hosteska jsem se ocitla na jedné akci plné zámožných lidí. Zatímco jsem jim pod nos nosila kaviár, oni řešili, do čeho budou investovat svoje miliony. Toho večera jsem pořád cítil

Vzpomínáte si na Cestovní kancelář mládeže? Tak právě s tou jsme kdysi vyrazily, my tři kamarádky, za dobrodružstvím a v první řadě za tolik očekávanou láskou. Pamětníci si možná vybaví, že za oněch časů existovala takzvaná CKM neboli Cestovní kancelář mládeže. Když mi bylo sedmnáct, cestovaly jsme pod jejími ochrannými křídly na Sázavu. Byly jsme tři holky a jely jsme tam s jediným cílem: nají

Znaly jsme se od školky a v dospělosti spolu začaly podnikat. Po dlouhých letech jsme se pohádaly a já jí tehdy strašně ublížila. Otevřely jsme si hned po sametové revoluci kosmetický salon u nás na sídlišti. Dvě šikovné holky, které uměly stříhat, česat, líčit, zvládaly manikúru i pedi­kúru. Do podniku jsme vložily své úspory, a náš salon začal rychle vydělávat. Měly jsme v plánu, že budeme pr

Strach mívá velké oči. A já se o ty své bála až příliš a zbytečně dlouho. Málem jsem se díky tomu vyřadila úplně z běžného života. Usadila jsem se na své sedadlo v autobuse a začetla se do prospektu, který nám rozdala paní průvodkyně. Dnešní zájezd pro seniory bude určitě zase moc pěkný. Jezdím na tyto výlety skoro každý týden. Moc jsem si je oblíbila a jsem za ně vděčná. Přitom bych si to b

Přebalovala jsem to nemluvně, dávala jsem mu najíst a starala jsem se o něj jako jeho máma, která to dělat nemohla, protože žila někde jinde. Vyhnala jsem ji. Z jejího domu, pryč od muže, kterého bezpochyby milovala, a v neposlední řadě i od jejího sotva ročního synka. Adámek v peřince doslova vrněl. Jeho malé ručičky svíraly lem krajkované peřinky a ústa žmoulala oslintaný dudlík. Jeho modré o

S Martinem jsme spolu už osm let. Má dceru z prvního manželství. Když jsme se poznali, chodila ještě na základní školu. Byla to roztomilá holčička, ale časem se věci dost změnily. artina jsem potkala kousek před padesátkou. Byla jsem rozvedená a sama. Nemohla jsem mít děti, proto mě manžel opustil. Myslela jsem si, že mi jeho Terezka nahradí, co mi život odepřel. Přítel měl s exmanželkou střída

Táta hledal šikovného chlapíka na výpomoc, protože jsme si už s barákem nevěděli rady. A tak se v mém životě objevil statkář Karel. Ani nevím, kdy to přesně začalo. Máma umřela, táta očividně stárl a já se odjakživa vyznačovala notorickou nešikovností. A v tom našem až nesmyslně velikém baráku byla pořád nějaká práce vyžadující zručného kutila. Ještě abych vysvětlila, proč byl náš dům nesmys