Je jen těžko k pochopení, jak se někteří lidé dovedou chovat ke zvířatům. K tvorům, kteří se nedokážou účinně bránit a hrozně trpí.

Bobeš si přináší svůj pelíšek k mému křeslu. Je to náš každodenní rituál, jakmile pustím televizi a začnu sledovat program. Můj pes se vždy přidá. Když program skončí, odnese pelíšek zpět na místo.

A pak samozřejmě čeká, až jdu spát, aby se ke mně přitulil v posteli. Je to úžasný kámoš a jsem ráda, že mi dělá společnost. Ale nebylo to tak vždycky.

Málem jsme ho přehlédli

Předloni jsme byli se synem v lese na dříví. Byl už prosinec a v noci pěkně mrzlo. Potřebovala jsem doma topit a syn mi přijel pomoc. Najednou se sklonil k jednomu stromku a klekl si na zem.

„To snad není možné, to je strašné, kdo ti to udělal?“ Slyšela jsem, jak si s někým povídá. Když jsem k němu došla, hrůzou se mi na chvíli zastavilo srdce. U stromu tu ležel přivázaný naprosto zubožený pes.

Mezi životem a smrtí

Byl nejen podchlazený, ale také na kost vyhublý a zřejmě i pomlácený. Veterinář, ke kterému jsme ho dovezli, mu velkou šanci na život nedával. Udělal ale vše, co mohl. Ostatní zůstalo na nás, nechat ho jen tak jsme už nedokázali.

Byli jsme příliš zničení z krutosti, se kterou někdo uvázal psa ke stromu a nechal ho pomalu umírat. A navíc ho týral už doma.

Těžké chvilky

Bobeš, jak jsme ho pojmenovali, nebyl vůbec jednoduchý případ. Nejenže byl zcela zesláblý, byl také hrozně bázlivý a nedůvěřivý vůči lidem. Nechtěl si od nás brát jídlo ani prášky, dokonce na nás i vrčel. Museli jsme na něj jít velmi citlivě a pomalu.

Postupně jsme si tak jeho důvěru získávali. Nechal se pohladit, začal vyhledávat naši společnost. Ale vyhráno ještě neměl.

Nabíral sílu pomalu

Bobeš přestal být tak vychrtlý, ale stále jen stěží stál na nohou. Jeho bývalý majitel ho nejen opustil a přenechal krutému osudu, ale také ho týral. Bobeš proto na jednu nohu pajdal a trvalo dlouho, než se konečně rozběhl.

Čistý, najedený a běhající pes byl hotový zázrak. Nastal čas na základní výchovu. A Bobeš byl velmi učenlivý.

Snažil se hlavně kvůli nám

Postupně si Bobeš vypěstoval důvěru a vztah ke mně a mé rodině. Aby nám udělal radost, trpělivě se učil základní pravidla psí poslušnosti. A když bylo po učení, ochotně si s námi hrál a  byl veselý.

Vidět tohle zvířátko, jak se raduje ze života, bylo naší největší odměnou. A pak ještě ten moment, kdy mi poprvé sám od sebe skočil do klína.

Jsme nerozluční kámoši

Bobeš je dnes právoplatný člen naší rodiny. Je to úžasně chytrý a šikovný pejsek, který nám naši lásku a péči oplácí svou psí láskou, oddaností.Jsem vděčná za to, že jsme ho tehdy v tom lese našli. Dostal druhou šanci od života.

A Bobeš se své příležitosti chytil. Silou vůle přežil, odvážně začal znovu lidem důvěřovat a teď si užívá života na plné pecky. A my si to užíváme spolu s ním.

Ivana H. (57), Příbramsko